Stuart Milner-Barry přijel vlakem na Euston, vzal taxík na Downing Street a předal obálku Churchillovu parlamentnímu soukromému tajemníkovi Harvie-Wattovi. Harvie-Watt slíbil, že ji Churchill dostane. Tak 21. října 1941 doputoval dopis čtyř kryptoanalytiků z GC&CS (Government Code and Cypher School, vládní kódovací a šifrovací škola) na stůl Winstona Churchilla.
Tři vrstvy jednoho spisu
Spis se signaturou HW 1/155 v Národním archivu (The National Archives) ve Kew tvoří tři fyzicky odlišné písemnosti. První je dopis označený „Secret and Confidential: Prime Minister Only“, datovaný 21. října 1941 a podepsaný čtyřmi jmény: A. M. Turing, W. G. Welchman, C. H. O’D. Alexander a P. S. Milner-Barry. Druhou je Churchillova ručně psaná instrukce generálu Ismayovi, opatřená červeným štítkem „Action This Day“ (přibližně: vyřidit ihned), datovaná 22. října 1941. Třetí je Ismayova písemná zpráva zpět Churchillovi z 18. listopadu 1941. Národní archiv materiál zveřejnil 3. srpna 2026; datum odtajnění ani datum přeřazení do veřejného přístupu podklady neuvádějí.
Dvanáct hodin zpoždění a prázdné noční směny
Dopis popisuje dvě konkrétní selhání. Hollerithova sekce v Bletchley Parku přestala pracovat v nočních směnách pro nedostatek personálu, vedoucí sekce je uveden jako jistý Freeborn, křestní jméno se v záznamu nevyskytuje. Výsledkem bylo každodenní dvanáctihodinové zpoždění při identifikaci námořních šifrových klíčů. Oddíl Hut 8 pod vedením Turinga zpracovával německé námořní šifry Enigmy; prodleva v identifikaci klíčů znamenala přímý výpadek v dešifrování.
Druhý problém se týkal Hut 6, sekce zaměřené na německé armádní a letecké šifry. Odposlechy ze Středního východu nesoucí tzv. zpravodajství Light Blue ležely podle dopisu nerozluštěné od května do října 1941 pro nedostatek vyškolených typistů.
Autoři žádali konkrétní počty: přibližně 20 nevycvičených úřednic třetí třídy pro Hollerithovu sekci a Hut 8, dalších zhruba 20 vyškolených typistů pro Hut 6 a oddíl WRNS (Women’s Royal Naval Service, Ženská královská námořní služba) pro testování tzv. bombe, strojů sloužících k prolomení Enigmy. Příslib WRNS padl podle dopisu již v červenci 1941 a k 21. říjnu 1941 nebyl splněn. Dopis navíc upozorňuje, že odborně vyškolení zaměstnanci GC&CS i externího dodavatele British Tabulating Machine Company v Letchwortu hrozí být odveleni na vojenskou službu.
„Wicked uncles“ a vědomé přeskočení velení
Dopis výslovně uvádí, že autoři jednají z vlastní iniciativy a bez institucionálního krytí. Commander Travis, vedoucí dešifrovacích týmů v GC&CS, je jménem zmíněn a vyňat z odpovědnosti, signatáři tím dávali najevo, že si neobvyklosti svého postupu byli vědomi. Alastair Denniston, tehdejší ředitel GC&CS, v dopise jmenován není.
Ve vzpomínkách publikovaných roku 1986 v odborném časopise Intelligence and National Security Milner-Barry popsal, jak přijel do Londýna sám a dopis odevzdal osobně na Downing Street. Označení „wicked uncles“, volně přeloženo jako „neposlušní strýcové“, zachytilo podle vyjádření Národního archivu z roku 2026 způsob, jímž se na tuto iniciativu interně pohlíželo poté, co vyšla najevo. Zda za tento postup signatáři čelili formálním institucionálním důsledkům, spis HW 1/155 nezaznamenává.
Červený štítek a písemné potvrzení
Churchill napsal instrukci generálu Ismayovi 22. října 1941. Ve zprávě stojí: Bletchley Park má dostat vše, co potřebuje, s absolutní prioritou, a splnění má být Churchillovi potvrzeno písemně. Instrukce nese červený štítek „Action This Day“, fyzické označení, které Churchill v tomto období připojoval k záležitostem vyžadujícím okamžité vyřízení. Generál Ismay, celým jménem Hastings Lionel Ismay, náčelník štábu a vojenský poradce premiéra od května 1940, dostal za úkol zajistit plnění personálních požadavků a podat o něm zprávu.
Ismayova zpráva z 18. listopadu 1941
Ismay splnil požadavek na písemné potvrzení: 18. listopadu 1941 informoval Churchilla, že kontaktoval Ministerstvo práce i příslušné oddělení námořnictva odpovědné za WRNS a dal pokyn, aby požadavky Bletchley Parku dostaly absolutní prioritu. Ve zprávě dále uvádí, že brigádní generál Menzies, identifikovaný jako šéf MI6, potvrdil, že dodávka personálu probíhá rychle. Zpráva zároveň výslovně konstatuje, že plnění k 18. listopadu 1941 ještě nebylo zcela dokončeno. Ismayova zpráva je poslední datovanou písemností ve spisu, tvoří formální uzávěr archivní jednotky, nikoli faktické potvrzení splnění všech požadavků.
Co v záznamu chybí a co napsal archiv
Spis HW 1/155 neobsahuje tři konkrétní informace: přesné datum definitivního splnění personálních požadavků; údaj o tom, kdy nebo zda byl nakonec splněn příslib z července 1941 o předání testování bombe oddílu WRNS; a dokumentaci o případných institucionálních důsledcích pro čtyři signatáře. Důvod, proč tyto informace chybí, není uveden, jejich absence je fakt o papírech, nic víc.
Redakční článek Národního archivu zveřejněný 3. srpna 2026 obsahuje větu, podle níž práce Turinga a GC&CS „se ukáže jako klíčová pro spojenecké vítězství“. Toto hodnocení pochází od neurčeného autora článku, nikoli ze spisu HW 1/155. Dokumenty z října a listopadu 1941 žádné takové hodnocení neobsahují a ani obsahovat nemohou: vznikaly v době, kdy výsledek války nebyl znám. Milner-Barry ve své retrospektivní stati z roku 1986 napsal, že po Churchillově zásahu „se hrubé cesty začaly stávat hladkými“, Milner-Barry to sepsal čtyři a půl dekády po události jako osobní ohlédnutí, ne jako soudobý záznam.