Papír, který nikdo nezatajil
Bellcomm, Inc. byl washingtonský analytický ústav zřízený jako dceřiná společnost AT&T (American Telephone and Telegraph). Pracoval výhradně pro NASA, konkrétně pro oddělení pověřené pilotovanými kosmickými lety, Office of Manned Space Flight. Bellcomm neprovozoval raketové motory ani netrénoval astronauty, vyráběl papíry. Studie proveditelnosti, technické analýzy, podklady pro dlouhodobé plánování programu.
1. února 1967 odevzdal NASA zprávu o 177 stranách. Evidenční číslo TR-67-600-1-1, křížový odkaz NASA-CR-114025, smlouva NASw-417. Dokument nesl název „Manned Venus Flyby“, pilotovaný průlet Venuší. Podepsalo ho pět inženýrů firmy: M. S. Feldman, L. A. Ferrara, F. L. Havenstein, J. E. Volonte a P. H. Whipple.
Stupeň utajení při vzniku dokumentu dostupná metadata neuvádějí. Databáze NASA Technical Reports Server (NTRS), centrální úložiště technické dokumentace NASA, vede zprávu jako veřejný materiál vzniklý z práce financované federální vládou. Do záznamu NTRS se spis dostal 9. srpna 2013. Archiv The Black Vault provozovaný Johnem Greenewaldem ho samostatně zveřejnil 29. září 2021.
Tříčlenná posádka, jeden Saturn V, 396 dní
Studie navrhovala konkrétní misi: tři astronauti, jedna standardní raketa Saturn V, průlet kolem Venuše a návrat na Zemi, bez přistání ani vstupu na oběžnou dráhu planety. Celková injikovaná hmotnost soustavy byla vypočtena na 106 775 liber (přibližně 48 432 kilogramů). Bellcomm ve zprávě konstatoval, že tato hodnota odpovídá reálné nosnosti Saturnu V pro začátek sedmdesátých let.
Kosmická loď by se skládala ze tří celků. Command and Service Module, příkazový a servisní modul odvozený koncepcí od Apolla, by sloužil jako pilotní prostor a prostředek návratu na Zemi. V adaptérové části by byl umístěn Environmental Support Module, podpůrný modul životního prostředí. Třetí prvek: vyhořelý třetí stupeň rakety S-IVB by byl přestavěn na obytný prostor a zároveň by nesl sluneční články pro napájení lodi po celou dobu mise.
Zvolená trajektorie byla volný návrat, free return: po průletu kolem Venuše by loď pokračovala zpět k Zemi bez dalšího zásahu pohonných systémů, s využitím gravitace planety. Referenční datum startu: 31. října 1973. Průlet kolem Venuše: 3. března 1974, ve vzdálenosti přibližně jednoho poloměru planety nad povrchem. Přistání zpět na Zemi: 1. prosince 1974. Délka mise v tomto referenčním scénáři: 396 dní.
Poznámka k číslu: The Black Vault ve svém redakčním shrnutí uvádí délku mise jako „410 až 420 dní“. Tato hodnota nebyla ověřena přímo v textu Bellcommovy zprávy; analýza zmíněného referenčního scénáře vychází na 396 dní.
Co studie uzavřela a kde sama pojmenovala limity
Klíčový závěr zprávy byl formulován jako institucionální pokyn pro Apollo Applications Program (program aplikací Apolla, zkráceně AAP): mise je hmotnostně proveditelná v rámci jediné rakety Saturn V s technikou odvozenou od Apolla. V abstraktu dokumentu stojí, že smyslem práce bylo poskytnout vedení technickým cílům programu AAP zaměřením na vzdálenější horizont. Bellcomm studii nepředložil jako hotový letový plán.
Zároveň zpráva pojmenovala čtyři oblasti, kde potřebné technologie v roce 1967 neexistovaly. Uzavřený systém podpory života schopný fungovat přes rok. Spolehlivé generování elektrické energie ze slunce po celou dobu mise. Ochrana posádky před kosmickým zářením při dlouhodobém letu. A psychická kondice tříčlenné posádky uzavřené bez reálné možnosti misi přerušit: kdykoli po odletu od Země by záchrana přestala být fyzikálně dosažitelná. Dokument tyto problémy formuloval jako podmínky, které musí být splněny. Nepředstíral, že jsou vyřešeny.
Tři místa, kde záznam mlčí
V dostupném záznamu jsou tři ohraničené mezery. Jsou fakty o papírech.
První: co NASA se studií udělala. Zpráva nese klasifikaci Contractor Report, dokument dodaný NASA smluvním partnerem, a NASA ji tedy převzala. Zda vedení agentury na ni nějak reagovalo, žádný navazující administrativní záznam prozatím nedokládá.
Druhá: původní stupeň utajení. NTRS vede dokument jako veřejný, ale zda byl v roce 1967 nějak klasifikován a kdo a kdy případně rozhodl o jeho zpřístupnění, dostupná metadata neuvádějí.
Třetí: sesterské analýzy, na které Bellcommova zpráva odkazuje. Dokument zmiňuje, že Bellcomm a program Manned Space Flight provedli další studie na příbuzná témata, aniž by je identifikoval nebo na ně poskytl jakékoli reference. Jedna příbuzná studie je dohledatelná: Bellcommův dokument TR-67-730-1 z listopadu 1967, věnovaný vědeckým aktivitám během průletu, jehož autory byli D. E. Cassidy, C. L. Davis a M. H. Skeer. Ostatní zmíněné analýzy prozatím identifikovány nebyly.
Proč říjen 1973 nepřišel, a co to nevysvětluje
Apollo Applications Program, rámec, pro nějž Bellcomm studii vypracoval, byl od roku 1968 postupně zužován poté, co Kongres USA provedl rozsáhlé škrty v rozpočtu NASA. V únoru 1970 byl program přejmenován na Skylab Program. Jediný projekt z AAP, který se dostal na startovací rampu, byl Skylab, orbitální stanice na oběžné dráze Země. Tři posádky jí prošly v letech 1973 a 1974. Průlet Venuší nikdy nenastal.
Toto vysvětlení, rozpočtové a politické, je doložitelné v kongresových materiálech z přelomu šedesátých a sedmdesátých let a nevyžaduje spekulaci. Ani jednu ze tří mezer výše ale nezaplní. Proč program skončil, je zdokumentováno. Co NASA s konkrétní zprávou TR-67-600-1-1 interně udělala, jaký byl její původní klasifikační status a kde leží ostatní sesterské analýzy, to záznam neříká.