Britský Národní archiv (The National Archives) zveřejnil 3. srpna 2026 přehled pěti spisů z první světové války. Popisují válku z pěti různých úhlů: chlapce, který si k odvodu přidal léta, fotografii zákopů z jara 1915, dramatika zavaleného v krytu, dopis bez podpisu a poručíka, kterého popravili za útěk z boje, přestože byl krátce předtím hospitalizován s diagnózou šoku z granátu. Tahle diagnóza ho před popravčí četou nezachránila. O devadesát let později pomohla k jeho oficiálnímu omilostnění.
Chlapec, který si přidal věk
Podle spisu vedeného pod signaturou WO 339/34889 narukoval Reginald St John Beardsworth Battersby k Manchester Regiment (Manchesterský pluk) 30. ledna 1915. Uvedl falešný věk devatenáct let a povolání obchodníka s látkami. Narodil se 26. února 1900, ve skutečnosti mu bylo čtrnáct. Do týdne ho povýšili na svobodníka u 14. záložního praporu v kasárnách Whittington.
Otec zjistil, že syn utekl z domova k armádě. Nepožádal o jeho propuštění kvůli nezletilosti, naopak zařídil, aby ředitel synovy školy a starosta Manchesteru podpořili žádost o důstojnickou hodnost. 6. května 1915, v patnácti letech, byl Battersby jmenován druhým poručíkem u East Lancashire Regiment (Východolancashireský pluk).
Archiv datuje spis WO 339/34889 rokem 1914. Dostupné životopisné prameny přitom kladou narukování na leden 1915 a jmenování důstojníkem na květen téhož roku. Rozpor mezi datem uvedeným u spisu a popisovanými událostmi zdroj nevysvětluje.
Battersby bývá v literatuře uváděn jako nejmladší známý důstojník britské armády první světové války. Slovo „známý“ znamená, že jde o dosud nevyvrácené prvenství, ne o ověřené srovnání se všemi ostatními případy odvodu nezletilých chlapců.
Prvního července 1916, první den bitvy na Sommě, byl Battersby zraněn při vedení čety do útoku. Vrátil se do služby a v roce 1917 ho při operacích u řeky Ancre zasáhla střepina z německého granátu. Přišel o levou nohu. Armáda ho žádala, aby se kvůli invaliditě vzdal hodnosti. On trval na tom, že s protézou může sloužit dál, a vrátil se k jednotce ženistů (Royal Engineers). Po válce se stal anglikánským duchovním, farářem ve Chittoe ve Wiltshiru.
Fotografie hodinu před večerem
Panoramatický snímek zákopů u Richebourgu l’Avoué ve francouzském departementu Pas-de-Calais (WO 316/24) vznikl 12. dubna 1915 v 17 hodin. Zachycuje britské linie, zákopy, cesty a stromy. Podle popisu archivu šlo o součást průzkumu terénu před plánovaným útokem. Sama fotografie o výsledku žádného útoku nic neříká.
Snímky z této série mimo jiné posloužily k přípravě útoku na vesnici 30. června 1916, který měl jako diverze odvést pozornost od hlavní ofenzivy na Sommě. Vedly ho prapory Southdowns Brigade (brigáda Southdowns) a v místní paměti se tento den vžil pod názvem „den, kdy zemřel Sussex“, kvůli počtu padlých během pouhých pěti hodin bojů. V úředním spisu se tento název nevyskytuje. Je to pozdější označení, ne popis toho, co je na fotografii zaznamenáno.
Dramatik v zákopech
Spis WO 339/106913 dokládá, že dramatik J. B. Priestley narukoval k West Riding Regiment (pluk West Riding) jako řadový voják do měsíce od vypuknutí války, v září 1914. Sloužil na západní frontě, kde ho při výbuchu granátu zavalilo v krytu. Později dostal důstojnickou hodnost u Devonshire Regiment (Devonshirský pluk) a měl na starosti dohled nad německými zajatci. Se spisem Battersbyho ani s dalšími případy tento záznam nesouvisí.
Dopis bez podpisu
Zaměstnanec Great Western Railway (britská železniční společnost), který narukoval z oddělení kontroly účtů v Paddingtonu, napsal bývalým kolegům o dojmech z vojenské služby. Dopis je veden pod signaturou RAIL 253/516 a pochází z roku 1915. Zdroj neuvádí jméno pisatele, jeho další osud ani konkrétní ztráty, o kterých případně psal. Dopis existuje jako fragment bez kontextu.
Poručík, kterého odsoudil soud a omilostnila vláda
Disciplinární spis druhého poručíka Erica Skeffingtona Poola od 11. praporu West Yorkshire Regiment (pluk West Yorkshire), vedený pod signaturou WO 71/1027, zaznamenává, že byl 7. července 1916 hlášen jako nezvěstný u své jednotky. Podle archivu ho později našli v polní ambulanci s diagnózou šoku z granátu a po návratu k jednotce ho zatkli a obvinili z dezerce.
Jiné zpracování případu popisuje odlišný sled událostí: Poole se měl k jednotce vrátit už koncem srpna 1916 a znovu zmizet až v říjnu, kdy ho o dva dny později zadrželi. Prameny se v přesném počtu a načasování jeho nepřítomností neshodují.
Válečný soud, svolaný 24. listopadu 1916 z důstojníků 23. divize, vyslechl šest svědků. Dva svědčili v Poolův prospěch, mezi nimi lékař zdravotnického sboru (Royal Army Medical Corps), který uvedl, že Poole byl v době činu psychicky nezpůsobilý velet. Soud ho přesto uznal vinným z dezerce.
Proč soud lékařské svědectví při rozsudku nezohlednil, spis neobjasňuje. Odůvodnění verdiktu ani posudek, který by diagnózu šoku z granátu zpochybnil nebo označil za irelevantní, ve zpřístupněných materiálech chybí.
Velitelé brigády, divize i sboru doporučili milost. Velitel Druhé armády generál Sir Herbert Plumer žádosti zamítl s odůvodněním, že jde o závažný přečin spáchaný důstojníkem. Poole byl popraven 10. prosince 1916 v 7:25 ráno v belgickém Poperinghe, dnešním Poperinge.
V roce 2006, po letech kampaně rodin, vojenských historiků a veřejnosti, britská vláda vyhlásila plošnou amnestii (hromadné omilostnění) pro 306 z 346 vojáků popravených britskými úřady za první světové války. Mezi omilostněnými byl i Poole. Zdroj neuvádí, proč byl zahrnut právě on, ani proč šlo o kolektivní gesto místo samostatného přezkoumání skutku z roku 1916. Devadesát let po popravě tak úřady uznaly justiční omyl, aniž by znovu zkoumaly, co se toho dne skutečně stalo.