Rukopis na okraji dopisu
Modrým fixem si Margaret Thatcherová připsala na okraj úředního dopisu námitku proti slovům „rizikový sex“ v návrzích protiaidsových letáků. Obávala se, jaký dopad by taková formulace mohla mít, kdyby si leták přečetl mladistvý teenager. Poznámka je dochovaná ve spisu PREM 19/1863.
Dopis, k němuž se poznámka váže, napsal David Willetts 24. února 1986 a naléhal v něm na rychlé spuštění celostátní kampaně proti AIDS. Rukopis samotné premiérky není rekonstrukcí ani citací z druhé ruky. Je to autentický záznam, uložený přímo ve spisu.
Siréna, která zmizela ze sestřihu
Storyboard reklamy „Monolith“ z roku 1986, vedený pod signaturou JA 235/57, počítal s úvodní scénou houkačky civilní obrany. Než reklama šla do vysílání, tento záběr byl vystřižen. Spisové hodnocení označuje zvuk sirény jako přehnaně dramatický.
Ve stejné složce se dochovaly i maketové návrhy reklam cílených na gay muže, které nikdy nebyly použity, mimo jiné motiv nazvaný „We’ve all got to live with AIDS“ (Všichni musíme žít s AIDS), na němž měly postavy záměrně nejednoznačný HIV status. Houkačka je doložený škrt v hotové reklamě. Makety jsou doložená nepoužitá varianta kampaně. Obojí jsou fakta o tom, co se s produkcí dělo, ne o tom, proč se to dělo.
Leták pro každou domácnost
Kabinetní výbor kampaň schválil a Department of Health and Social Security (DHSS, ministerstvo zdravotnictví a sociálního zabezpečení) rozeslalo leták „AIDS: Don’t Die of Ignorance“ (AIDS: Nezemři z nevědomosti) do všech domácností ve Spojeném království v letech 1987 až 1989. Spis je veden pod signaturou PREM 19/2775.
Text letáku ani jednou nepoužil slovo HIV, mluvil výhradně o AIDS. Souběžně probíhal čtyřvlnný průzkum AIDS Advertising Evaluation mezi přibližně 700 respondenty, vedený pod signaturou BN 97/1. Jde o doprovodné měření dopadu kampaně, ne o vysvětlení, proč leták zvolil zrovna tuhle terminologii.
Kde vysvětlení nesedí
Margaret Thatcherová svůj zásah do textu zdůvodnila ochranou mladistvých čtenářů před příliš explicitním slovníkem. Je to vysvětlení, které sama formulovala a které je doložené přímo v jejím rukopisu.
V roce 1989 ale vláda odmítla spolufinancovat celostátní průzkum sexuálního chování za 200 000 liber, o nějž žádaly organizace ESRC, SCPR a HEA. Spis je veden pod signaturou ED 273/79. Odmítnutá studie se netýkala teenagerů ani letáků, měla mapovat sexuální chování dospělé populace. Vysvětlení o ochraně mladistvých tak nepokrývá rozsah odmítnutí, které se o tři roky později týkalo úplně jiné skupiny respondentů.
Co spisy neříkají
Čtyři místa v archivu zůstávají otevřená.
Spisy neuvádějí, zda byl komunitní leták „Smart Susie“, midlandská iniciativa se semaforovým systémem rad k bezpečnějšímu sexu, někdy formálně schválen, ani jaký měl skutečný dosah.
Dataset z průzkumu AIDS Advertising Evaluation je podle archivu jen částečně rekonstruovaný. Kompletní původní výsledky se ve zpřístupněné složce nedochovaly.
Spis JA 235/10 dokládá, že se v roce 1986 English Collective of Prostitutes (Anglický kolektiv prostitutek) sešel s úředníky kvůli obavám, že vlastnictví kondomů může sloužit jako důkaz nabízení sexuálních služeb. Jak byly tyto obavy nakonec řešeny, spis neuvádí.
Spis JA 235/273 z roku 1993 dokládá žádost skupiny Rubber Stuffers o podporu při distribuci balíčků bezpečnějšího sexu do 22 londýnských hospod. Důvod, proč vláda žádost odmítla, spis neobsahuje.
Vzpomínka po letech
V roce 2017 popsal designér Malcolm Gaskin z agentury TBWA, který se na kampani podílel, epidemii v rozhovoru pro Guardian jako „mimozemský mor“ provázený panikou a spekulacemi. Jde o jeho osobní vzpomínku, zaznamenanou o více než tři desetiletí později, ne o součást dobových úředních spisů. Gaskinova výpověď nijak nedokládá, jak probíhalo tehdejší rozhodování zachycené v PREM a JA spisech. Je to jen svědectví o tom, jak si tvůrce kampaně tu dobu pamatoval.
Spisy PREM 19/1863, PREM 19/2775, JA 235/57, BN 97/1, JA 235/10 a JA 235/273 zůstávají uložené v The National Archives. Co v nich stojí, je popsané. Co v nich chybí, zůstává neuvedené.