Soubor má 106 stran a 63 megabajtů. The Black Vault, archiv odtajněných dokumentů, který spravuje badatel John Greenewald, ho 27. března 2024 zveřejnil jako žalobní podání s názvem „Statement of Claim Under the Arbitration Rules of the United Nations Commission on International Trade Law and the North American Free Trade Agreement“, datované rokem 2000. Jde o podání jedné strany, ne o rozsudek a ne o vyjádření protistrany. Americká doručovací společnost United Parcel Service of America (UPS) v něm žaluje vládu Kanady.
Co UPS Kanadě vytýkala
Podle žaloby Kanada dlouhodobě zvýhodňovala svého státního poštovního provozovatele, společnost Canada Post Corporation, na úkor zahraničních kurýrních firem. UPS tvrdí, že Canada Post dostávala výhodnější celní odbavení, daňové výjimky a úlevy v regulaci, které UPS k dispozici neměla. Podle podání Canada Post ze svého monopolu na dopisní zásilky křížově dotovala vlastní konkurenční služby Xpresspost a Priority Courier a prostřednictvím kurýrní firmy Purolator, kterou vlastní a s níž UPS na trhu přímo soutěží, uplatňovala predátorské ceny. Kanada podle žaloby tyto praktiky nevyšetřovala a stížnosti UPS nechala bez odpovědi. Jde o tvrzení žalobce, formulovaná v jeho vlastním podání jako fakta, ne o zjištění nezávislého vyšetřování.
Tři články NAFTA
UPS opřela nárok o kapitolu 11 Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), konkrétně o oddíl B, články 1116, 1120 a 1122, a řízení zahájila podle Arbitrážních pravidel Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL) z roku 1976. Žaloba Kanadě vytýká porušení tří povinností: dohledu nad vládním monopolem a státním podnikem podle článků 1502(3)(a) a 1503(2), takzvaného národního zacházení podle článku 1102, tedy povinnosti zacházet se zahraničním investorem stejně jako s vlastními, a takzvaného minimálního standardu zacházení podle mezinárodního práva podle článku 1105. Z těchto porušení UPS odvozovala ztrátu podílu na trhu, vyšší provozní náklady a nižší zisky. Náhradu škody si podle podání nárokovala ve výši nejméně 160 milionů amerických dolarů.
Co samotný soubor neříká
Dokument, který zveřejnil Black Vault, žalobou končí. Neuvádí číslo případu ani přesné datum podání v roce 2000, jen rok. Neobsahuje odpověď kanadské vlády, vyjádření Canada Post ani žádnou obhajobu. U investorských arbitráží podle kapitoly 11 NAFTA to není výjimka, ne všechna podání se do veřejně dostupných archivů dostanou najednou nebo vůbec.
Zbytek sporu je ale zdokumentovaný jinde, v mezinárodních rejstřících arbitrážních řízení a v přehledu kanadského ministerstva zahraničí. UPS podala oznámení o záměru zahájit arbitráž 19. ledna 2000 a oznámení o arbitráži spolu s původním žalobním podáním 19. dubna 2000. To bylo 30. listopadu 2001 nahrazeno pozměněným zněním, ještě předtím, než se řízení dostalo před tribunál. Spor je v rejstřících veden jako ICSID Case No. UNCT/02/1, přestože samotné řízení se řídilo pravidly UNCITRAL a Mezinárodní středisko pro řešení investičních sporů (ICSID) jen administrovalo některá jednání.
Jak spor pokračoval
Kanada napadla pravomoc tribunálu věc vůbec projednávat. O námitce rozhodoval tříčlenný tribunál na veřejně vysílaném jednání ve dnech 29. až 31. července 2002 ve Washingtonu D.C. Rozhodnutí o pravomoci padlo 22. listopadu 2002: tribunál Kanadě zčásti vyhověl a svou pravomoc omezil na tvrzená porušení kapitoly 11A NAFTA. Tribunál přitom poznamenal, že kanadské celní postupy jsou v souladu se Světovou poštovní úmluvou a Kjótskou úmluvou, takže s částí obvinění o celním zvýhodnění se vypořádal už v této fázi řízení. UPS pak 20. prosince 2002 podala revidované znění žaloby. K jednání o meritu věci došlo o tři roky později, od 12. do 17. prosince 2005, znovu ve Washingtonu D.C., před tribunálem ve složení Kenneth Keith jako předseda, Ronald A. Cass a L. Yves Fortier jako rozhodci a Eloïse Obadia jako tajemnice.
Nález k meritu věci nese datum 24. května 2007. Kanadské ministerstvo zahraničí ve svém shrnutí uvádí jako datum zveřejnění 11. června 2007; záznam nevysvětluje, jde-li o rozdíl mezi vydáním nálezu a jeho formálním doručením stranám. Tribunál většinou hlasů všechny nároky UPS zamítl a náklady na arbitráž rozdělil mezi obě strany rovným dílem. Rozhodce Cass se připojil s nesouhlasným stanoviskem: podle něj UPS sice není ve srovnatelné situaci s Canada Post co do distribuce dopisů a malých balíků, ale u nemonopolních produktů, jako jsou Xpresspost a Priority Courier, srovnatelná je, protože nabízejí podobné vlastnosti jako komerční kurýrní služby, třeba sledování zásilky nebo garantovaný čas doručení.
Co zůstává otevřené
Materiál, který Black Vault zveřejnil pod názvem Statement of Claim, nebyl v tomto ověřování srovnán stránku po stránce s oficiální vládní nebo ICSID kopií. Rejstříky arbitrážních řízení katalogizují k roku 2000 samostatně oznámení o záměru z 19. ledna a oznámení o arbitráži z 19. dubna; přesný vztah mezi těmito dokumenty a materiálem zveřejněným Black Vaultem záznam výslovně nepotvrzuje. Otevřené zůstává i přesné datum vydání nálezu z roku 2007, kde se údaj kanadského ministerstva a certifikovaná kopie liší o osmnáct dní.
Stav záznamu
Stostránkový soubor na Black Vaultu zachycuje jen první krok sporu, žalobní podání z roku 2000. Pokračování, jurisdikční spor, dvě jednání ve Washingtonu D.C. a nález z roku 2007, který nároky UPS většinou hlasů zamítl, existuje v jiných veřejných rejstřících, ne v tomto konkrétním archivu. Kdo rozuzlení hledá jen v tomto souboru, nenajde ho. Otevřené zůstává jen to, zda materiál, který Black Vault nazval Statement of Claim, odpovídá dokumentu vedenému pod stejným jménem v oficiálních rejstřících, nebo jde o jinou verzi téhož podání.