Sešit z roku 1984
Deník Anatolije Sergejeviče Čerňajeva za rok 1984 existuje ve dvou vrstvách: rukopisu, který autor psal vlastní rukou, a přepisu na stroji, který pořídila jeho partnerka Ljudmila Pavlovna Rudakovová. V roce 2004 Čerňajev oba materiály daroval National Security Archive (Národnímu bezpečnostnímu archivu) při Georgeově Washingtonově univerzitě ve Washingtonu, D.C. Výslovným záměrem daru bylo zajistit trvalý veřejný přístup nad rámec politických nejistot v Rusku. Anglický překlad svazku za rok 1984, jehož překladatelkou je Svetlana Savranskaja, zveřejnil Národní bezpečnostní archiv 25. května 2024 pod názvem Waiting for Gorbachev: The Chernyaev Diary, 1984.
Deník nebyl vládním dokumentem a formální stupeň utajení na něj nedoléhal; šlo od počátku o soukromý zápisník. Fyzický stav rukopisu při přijetí archivu, způsob uložení ani inventarizace však ve zveřejněných materiálech popsány nejsou. Standardní ediční poznámka by tyto informace obvykle obsahovala.
Co obnášelo to místo
V roce 1984 Čerňajev zastával funkci zástupce ředitele Mezinárodního oddělení ÚV KSSS. Tato část stranického aparátu koordinovala vztahy se zahraničními komunistickými stranami a dodávala vedení vstupy k zahraniční politice. Čerňajev na tomto místě pracoval od roku 1972; jeho přímým nadřízeným byl ředitel oddělení Boris Nikolajevič Ponomarjov.
Z funkce plynulo, že Čerňajev se pohyboval na schůzích a u informací, k nimž vnější pozorovatel cestu neměl. To je základ evidenční hodnoty zápisků: nejde o novinářský komentář ani o analýzu s odstupem, nýbrž o zápis osoby přítomné u jednání.
Tři záznamy, které se nepodobají propagandě
Zápisky za rok 1984 zachycují podle zveřejněného překladu tři oddělené okruhy.
Zaprvé, afghánská intervence. Čerňajev v deníku zaznamenal, že sovětské úsilí „civilizovat“ Afghánistán stojí tisíce životů a přináší SSSR globální ostudu. Jde o jeho vlastní formulaci v soukromém zápisu, nikoli o veřejný diskurs roku 1984.
Zadruhé, otázka jaderného odzbrojení. V zápisech se objevil hlas s otázkou: „A co kdybychom prostě vzali a zlikvidovali všechny ty zbraně? Říci… to je vše, tečka!“ Čerňajev neuvedl, komu výrok patří. Tomu se věnuje samostatná sekce níže.
Zatřetí, Gorbačov. Čerňajev jej v zápisech popsal jako živého, s rychlou reakcí, kompetentního, sebevědomého, přesného, schopného proniknout k samé podstatě problému, a dodal: „Máme svého nástupce.“ V zápisech z roku 1984 opakovaně srovnával energického Gorbačova s tím, co označoval za těžkopádnost Konstantina Ustinoviče Černěnka. Čerňajev přitom doufal, že Gorbačov nastoupí po Jurijovi Andropovovi, po Andropovově smrti byl však na plenárním zasedání zvolen generálním tajemníkem Černěnko; jednomyslné hlasování vedl přitom právě Gorbačov sám.
Hrubý výraz o sobě samém
V jednom ze zápisů Čerňajev napsal o sobě: „A já jsem zase zasraný idealista.“ Překlad Svetlany Savranské tuto formulaci zachovává. Jde o doklad vnitřního hlasu funkcionáře, který zaznamenal propast mezi proklamovanými ideály a tím, co viděl kolem sebe, a nijak to nezušlechtil. Co tím Čerňajev myslel nad rámec napsaného, deník neříká.
Citát bez jména
Otázka o likvidaci jaderných zbraní v deníku zazněla. Čerňajev ji zaznamenal, ale jméno toho, kdo ji pronesl, neuvedl. Ve zveřejněném překladu atribuce chybí.
Pro historický výzkum to má konkrétní důsledek: bez souběžného archivního dokladu, protokolu ze schůze, zápisku jiného účastníka nebo svědectví třetí osoby nelze identitu navrhovatele určit. Zveřejněný materiál žádný takový souběžný pramen nezmiňuje. Citát visí bez jména a bez páky, jak to změnit.
Tenhle případ nebyl případ
Čerňajevův deník je historický primární pramen, nikoli policejní spis. Žádné formální šetření neproběhlo, žádná vyšetřovací komise nezasedala, žádný úřední nález nebyl vydán. Národní bezpečnostní archiv materiál zveřejnil jako doklad vnitřního sovětského myšlení roku 1984; ověřování zápisků úředním nálezem tak není dostupné ani principiálně možné.
Co by bylo možné, je srovnání s jinými prameny. Zveřejněný materiál ho nenabízí: žádné souběžné archivní doklady, které by zápisky ověřovaly nebo zpochybňovaly, ve zveřejněném textu citovány nejsou.
Rozsah, který neznáme
Čerňajev sám označil, které části zápisků jsou „veřejné“ k překladu a publikaci. Zveřejněné materiály tento výběr blíže nespecifikují: není uvedeno, kolik zápisů za rok 1984 překlad zahrnuje a kolik případně vynechává, ani z jakého důvodu.
Jde přitom o tři různé situace s různými důsledky pro interpretaci: úplný překlad dochovaného textu, výběr ze zachovaného textu, nebo výběr z textu, jehož část fyzicky chybí. Zveřejněný překlad je nerozlišuje a žádný poznámkový aparát, který by rozsah specifikoval, k edici přiložen není.
Kde primární pramen stojí pevně
Čerňajevův deník za rok 1984 jako historický doklad spolehlivě ukazuje tři věci: že pochybnosti o afghánské intervenci existovaly uvnitř aparátu a byly formulovány v soukromých zápisech; že Gorbačov byl v předvečer svého nástupu hodnocen v pozitivních termínech přinejmenším jedním informovaným účastníkem; a že otázka nástupnictví se uvnitř kruhu otevřeně reflektovala.
Vedle toho jsou tři věci, které deník sám neuzavírá a které žádný jiný ve zveřejněném materiálu citovaný pramen nedoplňuje: identita autora jaderného návrhu, úplnost zápisků a podrobnosti archivní cesty rukopisu před rokem 2004.
Kdo ten návrh pronesl, nevíme. Deník to neříká a jiný doklad zatím nebyl předložen.