Co se uchovalo a odkdy se to dá číst
Fyzické pozůstatky trestního řízení United States v. G. Gordon Liddy jsou uloženy v Národním archivu USA (NARA) v College Parku ve státě Maryland. Zahrnují soudní podání, přepisy výpovědí a vládní exhibity, hmotné předměty a fotografie formálně zapsané jako důkazy. NARA záznamy digitalizovala a online zpřístupnila 17. června 2022 při příležitosti padesátého výročí vloupání; předtím byly dostupné výhradně při osobní návštěvě archivu. Digitalizaci provedla specialistka Jennifer Seitz; část předmětů byla svázána provazem nebo chráněna plastovými obaly, takže ne u všech exponátů se podařilo pořídit snímky v optimální kvalitě.
Sedm mužů, jeden komplex, tři skutkové podstaty
17. června 1972 si halídač washingtonského komplexu Watergate Frank Wills všiml přelepené zástrčky dveřního zámku a zavolal policii. V šestém patře Watergate Office Building, kde sídlilo ústředí Demokratické národní strany (DNC), bylo zadrženo pět mužů jednajících jako agenti Výboru pro znovuzvolení prezidenta (CRP). Policisté u nich nalezli odposlouchávací zařízení, fotoaparáty, páčidla, chirurgické rukavice a přibližně 2 300 dolarů převážně ve stodolarových bankovkách s po sobě jdoucími sériovými čísly. Mezi zajištěnými předměty byl i mikrofon ukrytý v tyčince balzámu ChapStick.
Spis zachycuje, že šlo o druhý vstup do prostor DNC. K prvnímu došlo 28. května 1972, kdy byly nainstalovány odposlechy a fotografovány dokumenty; červnová akce měla zařízení opravit.
Velká porota vrátila 15. září 1972 osmibodovou obžalobu na sedm mužů pokrývající tři skutkové podstaty: spiknutí, vloupání a neoprávněné odposlouchávání. Obžalovanými byli G. Gordon Liddy (generální poradce Finančního výboru CRP, bývalý agent FBI), E. Howard Hunt (bývalý příslušník CIA a poradce Bílého domu), James W. McCord Jr. (bezpečnostní koordinátor CRP, dřívější zaměstnanec CIA) a dále Bernard Barker, Virgilio González, Eugenio Martinez a Frank Sturgis.
Leden 1973: sedm odsouzení
Výběr porotců začal 8. ledna 1973 před vrchním soudcem Johnem J. Siricou u federálního soudu pro Kolumbijský okrsek. Hunt přiznal vinu 11. ledna, Barker, Sturgis, Martinez a González 15. ledna. Liddy a McCord byli 30. ledna 1973 shledáni vinnými ve všech bodech obžaloby. Všech sedm obžalovaných bylo odsouzeno.
Soudce Sirica při ukládání trestů veřejně prohlásil, že není přesvědčen, že před porotou zazněly všechny podstatné skutečnosti. Nejde o součást rozsudku, jde o soudcovo zaznamenané vyjádření pochybnosti.
Uzavřeno, ale jen na jedné rovině
Trestní řízení odpovědělo jednoznačně na otázku, zda se sedm obžalovaných dopustilo spiknutí, vloupání a neoprávněného odposlouchávání. Otázka, zda a jak daleko sahala organizační odpovědnost nad úroveň CRP, v záznamu tohoto řízení uzavřena není, soudní spis prvního stupně není vyšetřovací zprávou o politickém pozadí operace. Siricova zaznamenaná pochybnost ukazuje, že na tuto hranici narazil i sám soudce.
Co v záznamu zůstává otevřené
Část spisu zůstávala zapečetěna desetiletí po procesu. Profesor Luke Nichter z Texas A&M University-Central Texas podal 1. května 2009 petici za zpřístupnění zapečetěných materiálů. Vrchní soudce Royce C. Lamberth 2. listopadu 2012 nařídil odtajnění většiny z nich; NARA 30. listopadu 2012 vydala 36 složek čítajících přibližně 950 stran, přepisy jednání mimo přítomnost poroty, předprocesní diskuse a materiály z fáze ukládání trestů. Lamberth citoval uplynutí času, uzavření řízení a neprivátní povahu obsahu. Druhá skupina dokumentů následovala po příkazu z 13. května 2013; NARA ji zveřejnila 15. července 2013 a obsahovala mimo jiné jména osob zachycených odposlechy a předrozsudkové zprávy o kubánských účastnících vloupání.
I po obou vlnách zůstaly části spisu nedostupné. Ze 24 stran Liddyho pojistných dokumentů ve složce 3/36 bylo vydáno deset; čtrnáct stran NARA nadále zadržuje s odkazem na ochranu soukromí. Záznamy velké poroty, osobní dokumenty týkající se žijících osob a záznamy neoprávněně pořízených odposlechů vydání nepodléhají. Americká historická asociace podala v listopadu 2013 petici za vydání záznamu velké poroty; současný stav tohoto řízení dostupné prameny neuvádějí.
Dopisem ze 19. března 1973, přečteným před soudem 23. března téhož roku, McCord soudci Siricovi sdělil, že obžalovaní byli tlačeni k přiznání viny a mlčení, že během procesu bylo křivě svědčeno a že nebyli identifikováni všichni, kdo se na akci podíleli. V témže dopise uvedl, že CIA na vloupání neměla podíl, přestože se operace účastnilo více jejích bývalých příslušníků. Jde o McCordovo tvrzení, není to závěr soudu ani součást rozsudku.
Spis U.S. v. Liddy dokumentuje sedm odsouzení na základě prokázaného spiknutí, vloupání a neoprávněného odposlouchávání. Co přesně zahrnovala organizační odpovědnost za celou operaci, toto řízení jako celek neuzavřelo. Odpověď by vyžadovala jiné prameny, záznamy Senátního výboru Ervina, zprávy zvláštního žalobce nebo odtajněné materiály FBI, ale to jsou jiné dokumenty a jiná rešerše.