Vázaný rejstřík z roku 1922
Záložka „U“ v rejstříku HO 45/24665 sdružuje položky vedené pod heslem „unknown“, tedy neidentifikovaná. Jde o ženy, které odmítly sdělit jméno. Část z nich to dělala záměrně; část použila jméno jiné. Pod položkou „Jane Warton“ figuruje lady Constance Georgina Bulwer-Lytton (12. února 1869–22. května 1923), která si alias zvolila při zatčení v lednu 1910, aby se vyhnula výhodám přisluhujícím jejímu rodu. Šlechtična vedená v kartotéce pod dělnickým jménem, to není doprovodný komentář k dokumentu, ale přímo jeho obsah; záznam to fixuje jako správní fakt, bez komentáře.
Rejstřík s katalogovou značkou HO 45/24665 uchovávají The National Archives (Národní archivy Spojeného království) v Kew. Ministerstvo vnitra (Home Office) ho průběžně vedlo v podobě kartotéky od roku 1906 do roku 1914; v roce 1922 byl přepsán do vázané knihy, která dnes existuje. Katalog řadí dobu vzniku dokumentu do rozmezí 1914–1935. Žádný konkrétní autor uveden není, jde o kolektivní administrativní produkt ministerského aparátu, nikoli o dokument zpravodajské povahy.
1 333 jmen, 1 224 žen, 109 mužů
Rejstřík zachycuje celkem 1 333 osob, 1 224 žen a 109 mužů, zatčených v průběhu let 1906 až 1914 v souvislosti s kampaní za volební právo žen. Po celou tuto dobu ženy ve Spojeném království k všeobecným volbám přístup neměly. Zákon to změnil až v únoru 1918 (Representation of the People Act 1918, zákon o zastoupení lidu), tehdy však jen pro ženy starší třiceti let splňující majetkovou podmínku. Rovné volební právo přineslo teprve přijetí Representation of the People (Equal Franchise) Act 1928.
Každá položka rejstříku uvádí jméno zatčené osoby, datum a místo zatčení a odkaz na původní dokumenty o zatčení a odsouzení, tam, kde tyto dokumenty přežily. Záznamy jsou seřazeny abecedně podle příjmení. Ve jmenném oddílu „P“ figurují Emmeline Pankhurst (15. července 1858–14. června 1928), která stála v čele WSPU (Women’s Social and Political Union, Ženský sociální a politický svaz, militantní frakce sufražetského hnutí, jejíž byla spoluzakladatelkou), a její dcery Adela, Christabel a Sylvia. Annie Bell je v záznamu evidována jako osoba zatčená čtrnáctkrát.
Mezi 109 muži rejstřík uvádí George Lansburyho, labouristického poslance za Bow and Bromley od roku 1910, zatčeného v roce 1913 po projevu na podporu sufražetské militance; v roce 1931 se stal předsedou Labouristické strany. Hugh Arthur Franklin byl podle záznamu zatčen pětkrát v letech 1910 až 1913 a The National Archives jej popisují jako první osobu propuštěnou podle Prisoners (Temporary Discharge for Ill Health) Act 1913, zákona přezdívaného „Cat and Mouse Act“, který umožňoval dočasné propuštění vězňů držících hladovku a jejich opětovné uvěznění po zotavení.
Sledování, pak propouštění
Ministerstvo vnitra kartotéku průběžně budovalo a podle záznamu ji používalo jako nástroj identifikace a sledování aktivistů po celou dobu, kdy byly záznamy pořizovány. Konkrétní způsoby operativního využití archivní záznam nerozpracovává; sledovací funkci konstatuje jako fakt.
S vypuknutím první světové války v srpnu 1914 většina sufražetských organizací dobrovolně pozastavila kampaň. V té chvíli dokument změnil svůj účel: vláda ho použila jako administrativní podklad pro udělení amnestie uvězněným aktivistům. Propouštění se opíralo přímo o tuto kartotéku, umožňovala zjistit, kdo je ve vazbě a z jakého titulu.
Jako katalogová jednotka je rejstřík veden do roku 1935, tedy jedenadvacet let po posledním zaznamenaném zatčení. Proč formální rozsah dokumentu sahá tak daleko, žádný dostupný zdroj nevysvětluje.
Co rejstřík neobsahuje a proč
Záznam neuvádí konkrétní obvinění vznesená proti jednotlivcům ani výsledky jejich případů, zda byli zproštěni viny, odsouzeni, a pokud odsouzeni, jaký trest dostali. Tyto informace od počátku nebylo jeho účelem zaznamenávat. Rejstřík je administrativní evidence, nikoli soudní spis; za podklady o odsouzení odkazuje na původní dokumenty v archivu.
Tyto podkladové spisy přežily jen částečně. The National Archives uvádějí, že část z nich v archivu existuje a část nikoli; celkový rozsah ztrát není souhrnně znám. Chybějící procesní záznamy jsou výsledkem přirozeného úbytku historických pramenů, nikoli selektivního vyřazení zaměřeného na tento případ.
Tři nevyřešené věci
Za prvé: kolik z 1 333 odkazů na původní procesní dokumenty je dnes funkčních, zůstává nezjištěno. The National Archives konstatují neúplné přežití podkladů, ale systematická prověrka, která by mapovala, v kolika případech odkaz vede k existujícímu dokumentu a kde míří do prázdna, zveřejněna nebyla.
Za druhé: část aktivistů používala aliasy, aby unikla identifikaci nebo ochránila rodiny. Záložka „unknown“ sdružuje osoby, které odmítly uvést jméno nebo je nebylo možné ztotožnit. Kolik z těchto položek je dnes identifikovatelných, rejstřík sám neříká a zveřejněné materiály to neupřesňují.
Za třetí: 109 mužů v rejstříku je doložený fakt, který dosavadní zpravodajství k dokumentu prakticky přehlíží. Záznamy Lansburyho a Franklina ukazují, že šlo přinejmenším v některých případech o osoby veřejně deklarující podporu hnutí. Zda to platí pro všech 109, z rejstříku samotného nevyplývá; bez dochovaných podkladových spisů to z dostupných pramenů nelze určit.