Archiv, 18. července 2023
Snímek z knihovny George W. Bushe zachycuje podplukovnici Ginu Humble, jak nese aktovku po letišti Andrews Air Force Base. Fotografie sama o sobě nevypovídá nic víc, než co je na ní vidět. V kontextu ostatních dokumentů, které Národní bezpečnostní archiv (National Security Archive, výzkumný institut při Georgeově Washingtonově univerzitě ve Washingtonu) zveřejnil 18. července 2023, slouží jako vizuální kotva pro procedury, o nichž zbylé dokumenty hovoří v obecné rovině.
Soubor sestavil William Burr, vedoucí analytik archivu a ředitel jeho programu pro jadernou dokumentaci. Pokrývá správy od Eisenhowera po George W. Bushe a nese číslo Electronic Briefing Book 834. Konkrétní dokumenty v něm obsažené pocházejí z FOIA žádostí, tedy z žádostí podaných na základě amerického zákona o svobodném přístupu k informacím; stupeň utajení se u jednotlivých materiálů liší, část z nich nesla označení přísně tajné.
Aktovka, kterou Humble nese, má úřední označení Presidential Emergency Satchel, prezidentská nouzová brašna. V interní komunikaci byla od počátku šedesátých let označována přezdívkou Fotbal. Obsahuje komunikační vybavení pro kontakt s velitelskými centry, sadu plánů pro případ jaderného konfliktu a sadu ověřovacích kódů, jimiž prezident potvrzuje svou identitu před vydáním příkazu. Součástí brašny jsou i dokumenty označované zkratkou PEADs, Presidential Emergency Action Documents, tedy prezidentské dokumenty pro případ výjimečného stavu. Jde o předem připravené návrhy výkonných dekretů, proklamací a zpráv pro Kongres, určené pro krizové scénáře. Podle odtajněných záznamů z šedesátých let zahrnují mimo jiné oprávnění k pozastavení habeas corpus, k vyhlášení stanného práva a k hromadnému zadržování osob.
„Pochybné z hlediska zákonnosti“, a horší
Edward A. McDermott, který stál v čele federálního Úřadu pro krizové plánování v šedesátých letech, v jednom ze zveřejněných materiálů písemně označil část nouzových pravomocí zabudovaných do procedur Fotbalu za „pochybné z hlediska zákonnosti“. McDermott byl přitom člověk odpovědný za správu systému, nikoli vnější kritik, interní povaha hodnocení zůstala bez formální odpovědi.
Carterova správa na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dospěla k závěru, že PEADs nebyly po léta aktualizovány a jsou „značně zastaralé“. Hugh Carter, Jr. prezidentův vzdálený příbuzný (bratranec z druhého kolene) a klíčová osoba odpovědná za krizové plánování Bílého domu, zapsal do záznamu, že je „znepokojen tím, že celá řada PEADs je zastaralá s ohledem na totální zkázu, kterou by bylo možné očekávat od termonukleárního útoku“. Záznamy Carterovy správy přitom nešly jen po zastaralosti, některé z nich označovaly konkrétní dekrety přímo za nezákonné, tedy silněji než McDermottovo „pochybné“. Autoři těchto hodnocení nejsou v odtajněném souhrnu blíže identifikováni.
Podle dokumentů zveřejněných v souboru EBB 834 byly PEADs do roku 1980 revidovány a zařazeny do prezidentského „nouzového portfolia“. Záznam neupřesňuje, které konkrétní dekrety byly změněny, ani to, na základě jaké právní analýzy k revizi došlo. Jde tedy o doložený výsledek, revize proběhla, bez doloženého obsahu.
22. listopadu 1963: mezera v briefingu
Podle dokumentů zveřejněných v souboru EBB 834 vyjádřili vysocí představitelé Pentagonu včetně generála Maxwella Taylora písemně obavy, že viceprezident Lyndon B. Johnson nebyl v okamžiku atentátu na prezidenta Kennedyho 22. listopadu 1963 řádně obeznámen s obsahem a postupy Fotbalu, přestože od té chvíle přebíral prezidentské pravomoci.
Vojenský pobočník prezidenta Kennedyho, generálmajor Chester Clifton, uvedl v rozhovoru s historikem Williamem Manchesterem 21. dubna 1964, že Kennedy „nechal Lyndona Johnsona o černé brašně informovat“ a že Johnsona o ní informovali na palubě Air Force One bezprostředně po atentátu. Z odtajněných záznamů přitom vyplývá, že Taylorovy obavy se týkaly rozsahu a hloubky tohoto briefingu, tedy zda se jednalo o informování dostatečné pro situaci, do níž Johnson vstoupil.
Záznam z listopadu 1963 neobsahuje navazující dokument, který by situaci označil za vyřešenou. Zda byl Johnson v následujících dnech nebo týdnech plnohodnotně zasvěcen, odtajněný soubor neuzavírá. NSArchive v komentáři k EBB 834 uvádí, že budoucí odtajnění mohou tuto otázku upřesnit.
Walter Mondale a formalizace procedury
Z viceprezidentství Waltera Mondalea (1977–1981) pocházejí dva konkrétní doklady. Prvním je briefing připravený 11. srpna 1977 Dalimilem Kybalem, tehdy pověřeným ředitelem Federální agentury pro připravenost (Federal Preparedness Agency, předchůdce dnešní FEMA), pro viceprezidenta Mondalea; dokument je odtajněný a jeho archivní uložení je v Carterově prezidentské knihovně přesně identifikováno. Druhým je memorandum Denise Clifta pro viceprezidenta Mondalea, datované 1. března 1979, nesoucí stupeň utajení tajné, týkající se PEADs.
Tyto záznamy dokládají, že v průběhu Carterovy správy byl Fotbal formálně přidělen i viceprezidentovi, a to trvale, s umístěním u Mondalovy rezidence. NSArchive v komentáři uvádí, že srovnatelné doklady pro viceprezidenty Huberta Humphreyho, Spira Agnewa, Geralda Forda ani Nelsona Rockefellera v dostupném záznamu nejsou; archiv výslovně konstatuje, že žádný dostupný záznam jejich přiřazení nezachycuje. Absence těchto dokladů má dvě stejně doložitelná vysvětlení: buď procedura u jejich předchůdců písemně zachycena nebyla, nebo příslušné dokumenty zůstávají utajeny.
Co záznam neuzavřel
Soubor EBB 834 neobsahuje žádný dokument, který by formálně uzavíral kteroukoli z identifikovaných slabin. Záznam neuvádí, které konkrétní dekrety byly interně označeny za nezákonné ani zda byly po revizi zachovány, pozměněny nebo zrušeny. Nezachycuje, zda byla briefingová mezera z 22. listopadu 1963 kdy zdokumentována jako vyřešená. Nezodpovídá, jak systematicky a ve kterých správách viceprezidenti dostávali Fotbal přiřazen před Carterovým rozhodnutím z roku 1977.
Mezera v záznamu může znamenat, že k nápravě nedošlo. Může také znamenat, že k nápravě došlo a příslušné dokumenty zůstávají utajeny nebo nebyly do souboru zařazeny. Obě varianty zůstávají stejně nepodložené, odtajněný soubor EBB 834 mezi nimi nerozhoduje. Zbývající papíry jsou uloženy v Carterově prezidentské knihovně, Eisenhowerově knihovně a dalších archivech; část z nich nadále podléhá utajení.