Přepisy, které si odnesl domů
Kancelář Henryho Kissingera nahrávala jeho telefonáty od roku 1969 do poloviny roku 1974. Vznikl archiv o více než dvaceti tisících stranách takzvaných telconů, doslovných přepisů hovorů. Když Kissinger koncem roku 1976 opouštěl úřad národního bezpečnostního poradce a ministra zahraničí, označil je za svůj soukromý majetek a odnesl si je s sebou.
Vrácení vymohla až žaloba, kterou v lednu 2001 podal National Security Archive (nezávislý výzkumný archiv při Univerzitě George Washingtona) proti ministerstvu zahraničí a Národnímu archivu USA. Ministerstvo zahraničí pak v polovině roku 2001 a začátkem roku 2002 s Kissingerem vyjednalo navrácení dokumentů. Teprve žádosti podle zákona FOIA (federální zákon o svobodném přístupu k informacím) vedly v srpnu 2004 k odtajnění přes patnácti tisíc stran. Kompletní edici s komentářem historika Toma Wellse vydalo nakladatelství Oxford University Press v březnu 2026 pod názvem „The Kissinger Tapes“.
Hovor s Lairdem, srpen 1973
V přepisu z 10. srpna 1973 Kissinger telefonuje ministru obrany Melvinu Lairdovi. Kongres tou dobou vyšetřoval tajné bombardování Kambodže a Kissinger na Lairda tlačí, aby operaci veřejně obhájil. Přepis obsahuje přesná znění argumentů, kterými se ho snaží přesvědčit k veřejnému vystoupení. Mezi zveřejněnými hovory jde o jediný, kde je vidět přímý nátlak na spojence, ne na oponenta.
Depeše z Dháky
V březnu 1971 posílá konzul Archer Blood z Dháky (dnešní hlavní město Bangladéše, tehdy Východní Pákistán) depeši o masovém vraždění páchaném pákistánskou armádou. Podle přepisu Kissinger zprávu Nixonovi tlumočí zlehčeně a Blooda hanlivě označí. Nixon nařizuje jeho odvolání. Co konkrétně po tomto příkazu následovalo, přepis neuvádí. Je to mezera v dokumentu, ne fakt navíc.
Tři hodiny mezi dvěma hovory
V červenci 1973 Kissinger v telefonátu popírá novináři Seymouru Hershovi, že by věděl o zfalšovaných hlášeních o bombardování Kambodže. Přesně o tři hodiny později, podle strojového časového razítka v přepisu, informuje svého zástupce Alexandra Haiga o téže operaci jako o věci, kterou zná. Přepis obě volání jen řadí za sebou. Rozpor mezi nimi nijak nekomentuje.
Jak se přepisy dostaly na světlo
Za vysouzením a digitalizací dokumentů stál analytik Bill Burr z National Security Archive, který zemřel 11. prosince 2025. Historik Tom Wells z přepisů sestavil knižní edici. Kolega z archivu Peter Kornbluh ji označil za „verdikt historie“ nad Kissingerovou zahraniční politikou. Jde o hodnocení historika a archivního analytika, ne o tvrzení, které by stálo v samotném dokumentu.
Chile, věta, která se nedokončila
Poslední zveřejněný záznam zachycuje první obsáhlejší hovor mezi Kissingerem a Nixonem po vojenském převratu v Chile v roce 1973. Kissinger v něm Nixonovi přiznává, že Spojené státy převrat proti Salvadoru Allendemu „pomohly“ vyvolat. Přepis se v této pasáži láme uprostřed věty. Nejde o vyškrtaný odstavec ani o vyšetřovací závěr, podklad na tomto místě prostě končí. Plné znění přiznání není k dispozici.
Safire a rozpor, který nikdo nedořešil
V jiném přepisu novinář William Safire a jeho kolega John Crewdson konfrontují Kissingera s otázkou, zda nařídil odposlech Safirova telefonu. Kissinger odposlech popírá a odpovědnost přesouvá na tehdejšího generálního prokurátora Johna Mitchella. Ve stejné sbírce dokumentů se ale objevuje i zmínka o Kissingerově roli při výběru osob pro sledování FBI. Přepisy obě roviny nespojují ani jednu nevyvracejí. Žádný další zveřejněný hovor to nedovysvětluje.
Rok 2026 a dva pohledy na jednoho muže
Recenze v Foreign Affairs z dubna 2026 popisuje nahrávky jako doklad Kissingerovy brilance a strategického myšlení, který zároveň odkrývá jeho méně lichotivé rysy. Wells v knize cituje Helmuta Sonnenfeldta s tvrzením, že Kissinger nelže z prospěchu, ale z povahy, a Seymoura Hershe s výrokem, že Kissinger lhal stejně přirozeně, jako člověk dýchá. Jde o hodnocení z roku 2026, navázaná na vydání knihy, ne o obsah samotných telefonátů z let 1969 až 1974.
Přepisy jako celek dokládají, co Kissinger po telefonu řekl Lairdovi, Hershovi, Haigovi a Nixonovi. Co znamenalo jeho přiznání o Chile v plném znění, zůstává neznámé, protože podklad se na tom místě přerušuje.