Kniha o utajovaném programu Pentagonu na sledování neidentifikovaných jevů strávila u vlastní bezpečnostní prověrky čtrnáct měsíců, přestože jí úřady nakonec vytkly jen několik vět. Co se v tom čase dělo, dokládá soubor e-mailů, který The Black Vault zveřejnil 12. srpna 2025.
Co leží ve spisu 22-F-0035
Balík má 108 stran a 3,6 megabajtu dat. The Black Vault ho vyžádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA), případ číslo 22-F-0035. Nejde o přepis jednání ani o hotovou zprávu. Je to e-mailová korespondence mezi Jamesem Lacatskim, jedním z autorů knihy „Skinwalkers at the Pentagon“, a Kelly McHale, specialistkou úřadu Defense Office of Prepublication and Security Review (DOPSR), který v americkém ministerstvu obrany prověřuje texty před vydáním. Ke spisu patří i závěrečné rozhodnutí úřadu z 11. května 2021.
Čtrnáct měsíců mezi podáním a razítkem
Rukopis, který napsali Lacatski, Colm Kelleher a George Knapp, šel k prověrce v březnu 2020. DOPSR jej postupně poslal třem institucím: Defense Intelligence Agency (DIA, zpravodajské agentuře ministerstva obrany), U.S. Air Force (americkému letectvu) a Department of Homeland Security (ministerstvu vnitřní bezpečnosti). V dubnu 2021, přes rok po podání, navrhl Lacatski v e-mailu vložit na copyrightovou stránku knihy poznámku, že text ještě prochází prověrkou DOPSR, aby mohl jít k redaktorovi bez čekání na finální schválení.
Verdikt: schváleno s úpravami
11. května 2021 vydal DOPSR konečné rozhodnutí: „CLEARED AS AMENDED“ (schváleno s úpravami). Všechny tři agentury rukopis uvolnily, DIA si ale vyžádala zásahy, které se týkaly osobních údajů, chráněných zdravotních informací a jmen některých vládních zaměstnanců. Ve výtisku knihy je otištěna formulka „CLEARED FOR PUBLIC RELEASE May 11, 2021, Case 20-SB-0058“. McHale v mailech čtrnáctiměsíční délku vysvětlovala pomalými odpověďmi agentur, omezeními spojenými s covidem-19 a obtížnou koordinací mezi několika úřady najednou. V jednom mailu napsala, že „nikdy nemají v úmyslu, aby prověrky trvaly takhle dlouho“, a že na proces „tlačí“. Je to její vysvětlení, ne rozpis toho, co se uvnitř agentur skutečně odehrávalo.
Co vysvětlení unese a co ne
Zpoždění způsobené administrativou a pandemií je verze, kterou nabízí sám dokument, ne dohad zvenčí. Slabina je v tom, že mailová korespondence neobsahuje žádný rozpis: kolik kol připomínek proběhlo, jak dlouho rukopis ležel u které agentury, kdo na čem konkrétně čekal. Vysvětlení stojí na tvrzení jedné úřednice, ne na auditní stopě. To ho nedělá nepravdivým, jen nedoloženým do posledního detailu. Lacatski sám v korespondenci napsal, že zpoždění „může být klidně jeden člověk“, a žádal DOPSR o pevný termín.
Co spis nejmenuje
Kdo nebo co byl tou zpomalující složkou, záznam neříká. Lacatského narážka na „jednoho člověka“ žádné jméno neobsahuje. Stejně tak balík nespecifikuje, jaký konkrétní obsah kromě soukromí a zdravotních údajů DIA posuzovala. Zveřejněné strany neobsahují výčet konkrétních škrtů provedených v textu knihy. Chybějící jméno a chybějící výčet jsou fakta o té e-mailové agendě, ne důkaz, že se v ní řešilo něco citlivějšího.
Co po letech popsal Kelleher
V rozhovoru pro Coast to Coast AM, který proběhl po vydání knihy, popsal spoluautor Colm Kelleher prověrku jinak, než ukazují e-maily. Podle něj DOPSR požadoval odstranění konkrétních názvů útvarů a bezpečnostních formulací a nařídil, aby všichni aktivní nebo dosud sloužící vládní zaměstnanci vystupovali pod pseudonymy, včetně jednoho ze čtyř pilotů zapojených do incidentu „Tic Tac“ z roku 2004, u kterého se podle Kellehera ukázalo, že je stále ve službě. Kelleher také řekl, že rukopis šel na čtyři agentury, zatímco dokumenty jmenují tři: DIA, letectvo a ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Čtrnáctiměsíční délku připsal covidu-19. Podle jeho slov úřady nechaly ve knize většinu obsahu, včetně přílohy s přehledem víc než sta hlášení předaných DIA, a „nic z toho nebylo odstraněno“. Nic z těchto tvrzení FOIA záznam nepotvrzuje ani nevyvrací. Jsou to Kelleherova slova z rozhovoru, ne obsah spisu.
Co dokazuje spis, co jen vyprávění
Dokument dokazuje, že prověrka trvala čtrnáct měsíců a skončila úpravami, které by se vešly na jednu stránku: jména, zdravotní údaje, pár osobních dat. Nedokazuje, proč to trvalo tak dlouho, když žádná agentura nevznesla zásadní námitku. Kelleherova verze se čtyřmi agenturami a beze škrtu v příloze existuje jen jako vyprávění z rozhovoru, ne jako položka ve spisu. Kdo byl tím zpomalujícím článkem, o kterém psal Lacatski ve svých mailech, se z uvolněných stran nedozví nikdo.