Groves nazval ozáření příjemným umíráním, zpráva námořnictva nejstrašnější zbraní lidstva
Jedna zpráva americké armády označila atomovou bombu za „nejstrašnější ničivý prostředek, jaký lidstvo zná“. Důstojník, který velel programu, jenž tuhle bombu vyrobil, o pár měsíců později řekl Senátu, že nemoc z ozáření je „velmi příjemný způsob umírání“. Obě věty pocházejí ze stejného okruhu dokumentů, které v roce 2022 zveřejnil National Security Archive (Národní bezpečnostní archiv).
Spis z Washingtonu, srpen 2022
National Security Archive zveřejnil 8. srpna 2022 text nazvaný 77. výročí bombardování Hirošimy a Nagasaki: opětovný pohled na záznam. Navazuje na starší příspěvek archivu o atomové bombě a konci druhé světové války a doplňuje ho o dokumenty, které byly odtajněné už desítky let, ale nebyly snadno dostupné, včetně prvních tajných a přísně tajných zpráv Projektu Manhattan a amerického námořnictva o lékařských účincích bombardování.
Sbírka zahrnuje klíčové dokumenty z let 1944 až 1946, od zkušebního testu Trinity (krycí název prvního jaderného testu) v červenci 1945 až po vojenské nasazení bomb v Japonsku. Mapuje problém radiačních účinků tak, jak ho tehdejší aktéři popisovali a řešili.
Co psaly japonské noviny
Hirošima byla zasažena 6. srpna 1945, Nagasaki 9. srpna 1945. V týdnech po bombardování japonský tisk psal o úmrtích a přetrvávajících nemocech mezi přeživšími a přičítal je ozáření. Archiv neuvádí konkrétní noviny, jména novinářů ani přesné znění zpráv. Jde jen o obecnou charakteristiku tehdejšího zpravodajství.
„Propaganda“ a výpověď před Senátem
Vedení Projektu Manhattan podle archivu japonské zprávy o nemoci z ozáření označilo za propagandu. Generál Leslie R. Groves, ředitel projektu, pak v listopadu 1945 vypovídal před Special Committee on Atomic Energy (Zvláštní senátní výbor pro atomovou energii), který Senát zřídil kvůli přípravě zákona o atomové energii a který koncem roku 1945 a začátkem roku 1946 vedl veřejná slyšení. Sám archiv tuhle výpověď ve dvou dokumentech datuje různě: jednou na 28. listopadu 1945, jinde na 30. listopadu 1945, a rozpor nijak nevysvětluje.
Před výborem Groves řekl, že u obětí, jejichž dávka ozáření nebyla smrtelná okamžitě, nedochází ke zbytečnému utrpení: „Naopak, prý je to velmi příjemný způsob umírání.“ Na dotaz senátora Warrena Austina, jestli v Hirošimě nebo Nagasaki zůstal nějaký radioaktivní „zbytek“, odpověděl, že žádný, a to rozhodně žádný. Tvrdil také, že k poškození ozářením nedošlo u nikoho kromě chvíle samotného výbuchu, kdy šlo podle něj o poškození okamžité.
Tahle výpověď má doloženou slabinu. Groves sice japonská hlášení lékařů odmítl jako propagandu, zároveň ale do Japonska co nejdřív vyslal vlastní týmy, aby věc prověřily. Ty zjistily, že ozáření bylo při úmrtích v Hirošimě a Nagasaki významným faktorem, tedy pravý opak toho, co sám tvrdil senátorům.
Zpráva námořnictva, která mluví jinak
V materiálech je samostatná zpráva amerického námořnictva, bez uvedeného autora a data, která atomovou bombu označuje za „nejstrašnější ničivý prostředek, jaký lidstvo zná“. Archiv uvádí, že právě tahle formulace vedla Grovese k tomu, že uťal ranou interní debatu o problému ozáření uvnitř Manhattan Engineer District (správní útvar armády, který Projekt Manhattan řídil, zkráceně MED). Zpráva námořnictva tak stojí v přímém rozporu s tím, jak Groves o pár měsíců později líčil nemoc z ozáření senátorům.
Co archiv nechává otevřené
Autor a přesné datum zprávy námořnictva nejsou uvedené. Jména novinářů a přesné znění japonských zpráv z roku 1945 chybí. Datum Grovesovy výpovědi archiv neuvádí jednotně, jak ukazuje rozpor mezi 28. a 30. listopadem 1945. A není doloženo, zda vedení Projektu Manhattan svoje hodnocení japonských zpráv jako propagandy někdy formálně přehodnotilo, přestože vlastní vyšetřovací týmy později potvrdily, že ozáření si vyžádalo oběti.
Interní materiály Projektu Manhattan z let 1944 až 1946 se podle archivu problémem radiačních účinků zabývaly průběžně. Co přesně se v nich řešilo a k jakým dílčím závěrům tehdejší autoři docházeli mimo veřejnou výpověď, archiv nepopisuje. Chybějící informace ukazují jen na to, co bylo zveřejněno, ne na to, co dokumenty případně obsahují navíc.
Co o tom řekli historici
Dobový tisk se k Grovesově výpovědi stavěl různě. Washington Post a New York Times podle archivu o jeho hlášení k ozáření v souvislosti se slyšením vůbec nepsaly. Washington Evening Star věnoval výpovědi víc prostoru, ale autor článku radiační tvrzení podle archivu důvěřivě opakoval a zlehčoval.
Pozdější historici byli přísnější. Peter Wyden Grovesovu výpověď označil za pobuřující nepravdu, Eileen Welsome ji nazvala zjevně nepravdivou. Jsou to hodnocení autorů, kteří psali o desetiletí později, ne závěr, ke kterému by došel sám senátní výbor v listopadu 1945.
Spis, jak ho National Security Archive zveřejnil v srpnu 2022, vedle sebe staví dvě oficiální polohy: vojenskou zprávu, která bombu nazývá nejstrašnější zbraní, jakou lidstvo zná, a ředitele projektu, který pár měsíců nato mluvil o příjemné smrti. Archiv obě citace neslučuje do jednoho výkladu. Co přesně stálo ve znovu prozkoumávaných interních materiálech z let 1944 až 1946, zůstává mimo zveřejněné stránky.