Henry Kissinger — americký ministr zahraničí a nositel Nobelovy ceny míru

Henry Kissinger, narozený 27. května 1923 ve Fürthu v Bavorsku jako Heinz Alfred Kissinger, byl americký diplomat, politický vědec a geopolitický poradce, který formoval zahraniční politiku Spojených států po více než dvě dekády. Jako 56. ministr zahraničí (1973–1977) a současně 7. poradce pro národní bezpečnost byl prvním člověkem v dějinách USA, který tyto dvě funkce zastával zároveň, a zároveň prvním ministrem zahraničí narozeným na cizí půdě. Za zprostředkování příměří ve Vietnamu mu byla 16. října 1973 udělena Nobelova cena míru. Zemřel 29. listopadu 2023 ve svém domě v Kentu ve státě Connecticut ve věku 100 let.

Základní údaje

Narození: 27. 5. 1923
Místo narození: Fürth
Úmrtí: 29. 11. 2023
Místo úmrtí: Kent
Země: Německá říše; Spojené státy americké
Povolání: politik; politolog; diplomat; spisovatel
Obor: mezinárodní vztahy; politologie; politika; zahraniční politika
Působiště: Harvardova univerzita; Georgetownská univerzita; Kissinger Associates; Rockefeller Brothers Fund
Vzdělání: George Washington Educational Campus; Newyorská městská kolej; Harvardova univerzita; Harvardova univerzita
Ocenění: Bronzová hvězda; Guggenheimovo stipendium; Nobelova cena za mír; rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku

Původ a mládí

Henry Kissinger se narodil 27. května 1923 ve Fürthu v Bavorsku jako Heinz Alfred Kissinger. Jeho otec Louis byl učitel, matka Paula, rozená Sternová, vedla domácnost. Jako židovský chlapec vyrůstal v prostředí narůstající diskriminace nacistického Německa, která zasáhla i každodenní život: Kissinger měl zakázáno navštěvovat veřejné fotbalové zápasy.

Rodina Kissingerů opustila Německo a nakonec se usadila ve Spojených státech. Kissinger vystudoval George Washington Educational Campus, City College of New York a posléze Harvardovu univerzitu, kde získal akademické zázemí pro svou pozdější kariéru.

Vojenská služba za druhé světové války

Kissinger sloužil v americké armádě v 84. pěší divizi a v 970. oddílu kontrarozvědky (Counter Intelligence Corps). Zúčastnil se bitvy v Ardenách. Za svou válečnou službu obdržel Bronzovou hvězdu.

Akademická kariéra na Harvardu

Po válce se Kissinger věnoval akademické dráze na Harvardově univerzitě. Od roku 1954 do roku 1971 byl členem harvardské fakulty, působil na katedře vlády i na Centru pro mezinárodní záležitosti, kde zastával funkci zástupce ředitele v letech 1957 až 1960. Paralelně od roku 1952 do roku 1969 řídil Harvard International Seminar, letní program sdružující mladé lídry z celého světa.

Kissingerova kniha Nuclear Weapons and Foreign Policy z roku 1957, vydaná pro Radu pro zahraniční vztahy nakladatelstvím Harper and Brothers, polemizovala s doktrínou masivní jaderné odvety a stala se bestsellerem, který mu přinesl celonárodní věhlas. V roce 1980 získal Národní knižní cenu v kategorii historie za první díl svých memoárů The White House Years.

Poradce pro národní bezpečnost a ministr zahraničí

Kissinger byl jmenován 7. poradcem prezidenta pro národní bezpečnost 20. ledna 1969 a tuto funkci zastával do 3. listopadu 1975. Od 22. září 1973 do 20. ledna 1977 pak souběžně vykonával úřad 56. ministra zahraničí USA. Jako první člověk, který obě pozice zastával současně, měl mimořádný vliv na formování americké zahraniční politiky.

V červenci 1971 podnikl Kissinger tajnou cestu do Pekingu, na níž se setkal s premiérem Čou En-lajem. Výsledkem jednání bylo uspořádání historické Nixonovy návštěvy Číny, která se uskutečnila v únoru 1972. Kissinger byl rovněž zaměstnán Georgetownskou univerzitou a řídil poradenskou firmu Kissinger Associates; působil také v Rockefeller Brothers Fund.

Nobelova cena míru a vietnamské příměří

16. října 1973 Nobelský výbor oznámil udělení Nobelovy ceny míru společně Kissingerovi a severovietnamsкému vyjednavači Lê Đứcu Thọovi za vyjednání vietnamského příměří. Lê Đức Thọ cenu odmítl, Kissinger ji přijal. Cena byla od počátku kontroverzní s ohledem na pokračující bojové operace v jihovýchodní Asii.

Kontroverze a kritika

Kissinger čelil vážné kritice za svou roli v několika zahraničněpolitických kauzách. Kritici ho obviňovali z válečných zločinů v souvislosti s tajnou podporou vojenského převratu v Chile v roce 1973 proti demokraticky zvolenému prezidentu Salvadoru Allendemu. Kissingerovi bylo rovněž vytýkáno, že od roku 1969 nařídil nelegální odposlechy novinářů a vlastních spolupracovníků z Rady národní bezpečnosti, a to bez soudního příkazu. Tato rozhodnutí jsou doložena archivními materiály Národního bezpečnostního archivu Georgewashingtonské univerzity i dalšími historickými prameny.

Pozdní léta a odkaz

Kissinger zůstal veřejně aktivní i v pokročilém věku. Zemřel 29. listopadu 2023 ve svém domě v Kentu ve státě Connecticut, ve věku 100 let. Byl pohřben na Národním hřbitově Arlington.

Zajímavosti

Jako židovský chlapec ve Fürthu měl Kissinger zakázáno navštěvovat veřejné fotbalové zápasy. Přesto hrál za mládežnické mužstvo SpVgg Fürth, jednoho z tehdejších předních německých klubů. Jako vysoký americký úředník pak dostával každé pondělí prostřednictvím německého velvyslanectví zprávy o výsledcích zápasů svého rodného klubu. (kids.kiddle.co)
Kissingerova bakalářská práce na Harvardu měla 383 stran a byla natolik rozsáhlá, že katedra vlády zavedla pro budoucí bakalářské práce maximální počet stran. Toto pravidlo neformálně nese název „Kissingerovo pravidlo“. (bostonglobe.com)
Při tajné cestě do Pekingu v červenci 1971 si Kissinger během oficiální návštěvy Pákistánu předstíral žaludeční nevolnost, aby mohl nenápadně zmizet. Zatímco odjel do Číny, po ulicích byl vypuštěn klamný motorový průvod s houkajícími sirénami, který měl udržet legendu. (factsanddetails.com)
Ve své závěti Kissinger požádal, aby na jeho hrobě na Národním hřbitově Arlington byl vztyčen pomník, a svým vykonavatelům nařídil uhradit „veškeré potřebné částky“. Řád hřbitova ale soukromé pomníky zakazuje, a tak mu byl povolen pouze standardní náhrobní kámen. (yahoo.com)
V roce 1969 nařídil Kissinger FBI odposlouchávat svého vlastního zástupce v Radě národní bezpečnosti Mortona Halperina, a to bez soudního příkazu. Halperin se o odposlechu dozvěděl v roce 1973 při vyšetřování aféry Watergate a následně na Kissingera podal žalobu. (ca.rollingstone.com)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-26