Andrej Andrejevič Gromyko (5. července 1909 – 2. července 1989) byl sovětský diplomat, politik a ekonom, jehož kariéra formovala zahraniční politiku SSSR během studené války. Prošel jednacími stoly od San Francisca přes Ženevu až po Helsinki a jeho jméno je spojeno s klíčovými smlouvami o jaderném odzbrojení. Proslavil se nesmlouvavým vyjednávacím stylem, jenž z něj učinil jednoho z nejvlivnějších diplomatů 20. století.
Základní údaje
- Narození: 5. 7. 1909
- Místo narození: Staryja Hramyki
- Úmrtí: 2. 7. 1989
- Místo úmrtí: Moskva
- Země: Sovětský svaz
- Povolání: politik; diplomat; ekonom; autor memoárů
- Vzdělání: Belarusian State Economic University
- Ocenění: Státní cena SSSR; Leninův řád; Řád čestného odznaku; Řád rudého praporu práce
Vzdělání a počátky kariéry
Gromyko se narodil 5. července 1909 ve vesnici Staryja Hramyki a vystudoval Běloruskou státní ekonomickou univerzitu. Ekonomické vzdělání mu poskytlo analytický základ, který později uplatňoval při vyjednávání mezinárodních dohod. Svou diplomatickou kariéru zahájil ve strukturách sovětského ministerstva zahraničí, odkud záhy zamířil na mezinárodní scénu.
Po svém působení při Organizaci spojených národů zastával Gromyko post prvního náměstka ministra zahraničí v letech 1949 až 1952. V letech 1952 až 1953 pak sloužil jako velvyslanec ve Spojeném království, načež se vrátil do Moskvy opět jako první náměstek ministra zahraničí.
Podpis Charty OSN a San Francisco 1945
26. června 1945 Gromyko podepsal Chartu Organizace spojených národů jménem Sovětského svazu na konferenci v San Francisku, přičemž při tomto historickém shromáždění vedl sovětskou delegaci jako její pověřený předseda.
Původně Stalin plánoval vyslat Gromyka jako jediného sovětského zástupce na tuto konferenci. Po smrti prezidenta Roosevelta 12. dubna 1945 se však Stalin rozhodl vyslat jako gesto úcty také ministra zahraničí Vjačeslava Molotova.
Karibská krize a setkání s Kennedym
18. října 1962, v průběhu karibské krize, se Gromyko setkal s prezidentem Johnem F. Kennedym v Bílém domě. Při setkání přednesl prohlášení, v němž ujišťoval, že sovětská pomoc Kubě má výhradně obranný charakter. Kennedy, který již v tu dobu věděl o existenci ofenzivních raket na Kubě, své znalosti nesdělil. Tato epizoda, zdokumentovaná v dobových záznamech, patří k nejcitovanějším momentům celé krize.
Odzbrojovací smlouvy a détente
Gromyko byl přítomen podpisu Smlouvy o zákazu jaderných zkoušek v Moskvě 5. srpna 1963. Podílel se také na vyjednávání Smlouvy o omezení systémů protiraketové obrany (ABM), dohod SALT I a SALT II a Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 1968.
Za vedení Leonida Brežněva Gromyko aktivně budoval politiku détente mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. 1. srpna 1975 byl přítomen s Brežněvem na summitu v Helsinkách při podpisu Helsinského závěrečného aktu, který představoval vrchol této politiky uvolňování mezinárodního napětí.
Ocenění a rodinné dědictví
Za svou kariéru Gromyko obdržel řadu nejvyšších sovětských státních vyznamenání: Státní cenu SSSR, Řád Lenina, Řád znaku cti a Řád rudého praporu práce.
Gromykovo zapojení do mezinárodních záležitostí přesáhlo jeho vlastní generaci. Jeho vnuk Alexej Gromyko, syn Anatolije, je ředitelem Institutu Evropy Ruské akademie věd a korespondenčním členem Ruské akademie věd.
Zajímavosti
- Henry Kissinger o Gromykovi údajně prohlásil: „Pokud vydržíte s Gromykem jednu hodinu a přežijete, teprve pak se můžete začít nazývat diplomatem.“ Tato slova jsou dokladem legendární houževnatosti, s níž Gromyko přistupoval k vyjednávacím stolům. (kids.kiddle.co)
- 18. července 2009 Bělorusko oslavilo sté výročí Gromykova narození celostátními slavnostmi. Škola a ulice v Gomelu byly při té příležitosti přejmenovány na jeho počest. (kids.kiddle.co)
- Stalin původně plánoval vyslat Gromyka jako jediného sovětského zástupce na konferenci v San Francisku roku 1945. Po smrti prezidenta Roosevelta 12. dubna 1945 se však Stalin rozhodl vyslat i ministra zahraničí Vjačeslava Molotova jako gesto úcty. (2001-2009.state.gov)
Zdroje údajů
Údaje aktualizovány: 2026-10-31