Gerard C. Smith — americký diplomat a průkopník jaderného odzbrojení

Gerard Coad Smith (4. května 1914, New York City – 4. července 1994, Easton) byl americký diplomat a právník, jehož kariéra po čtyři dekády formovala světovou architekturu kontroly jaderných zbraní. Jako vedoucí americké delegace na jednáních SALT I zahájil v listopadu 1969 v Helsinkách dvě a půl roku trvající rozhovory se sovětskou stranou, jež vyústily v první strategické odzbrojovací dohody podepsané v květnu 1972. Za zásluhy mu byla udělena Prezidentská medaile svobody, nejvyšší americké civilní vyznamenání.

Základní údaje

Narození: 4. 5. 1914
Místo narození: New York
Úmrtí: 4. 7. 1994
Místo úmrtí: Easton
Země: Spojené státy americké
Povolání: diplomat; advokát
Vzdělání: Canterbury School
Ocenění: Prezidentská medaile svobody

Původ a vzdělání

Gerard C. Smith se narodil 4. května 1914 v New Yorku. Studoval na Canterbury School a pocházel z rodiny s pevnými vazbami na právo a průmysl — jeho otec John Thomas Smith byl právníkem a po mnoho let zastával funkci generálního poradce společnosti General Motors Corporation. Toto zázemí přirozeně nasměrovalo Smithe ke kombinaci právní a diplomatické dráhy.

Atomová energie a zárodky MAAE

V letech 1950 až 1954 Smith působil jako zvláštní asistent komisaře pro atomovou energii Thomase E. Murrayho v americké Komisi pro atomovou energii. V této roli získal přístup ke zpravodajským informacím o světových zásobách přírodního uranu.

V roce 1953 pomáhal informovat členy Komise o Eisenhowerově iniciativě Atoms for Peace a aktivně se účastnil následného plánování toho, co se stalo Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE). Při přípravě zakládajících dokumentů MAAE Smith vypracovával ustanovení o zárukách a čelil konkurenčním návrhům ze strany Sovětů, Francouzů a Indů, přičemž prosazoval americkou pozici na každém z těchto sporných bodů.

SALT I: Helsinky a Vídeň

17. listopadu 1969 bylo v Helsinkách zahájeno první kolo rozhovorů SALT I. Smith vedl americkou delegaci, zatímco sovětskou stranu zastupoval Vladimir Semenov. Následná kola se střídavě konala v Helsinkách a ve Vídni, dokud nebyly v květnu 1972 dosaženy první dohody.

Průběh jednání poznamenala závažná institucionální třecí plocha: Henry Kissinger souběžně budoval přímý kanál k sovětskému velvyslanci Anatoliji Dobrynovi, aniž by Smithe o tomto kontaktu informoval. Tato situace vedla k nejasnostem na jednacím stole a přivedla Smithe na pokraj rezignace. Své svědectví o celém procesu i o konfliktu s Kissingerem Smith zaznamenal v memoárech Doubletalk.

Trilaterální komise

Po odchodu z vládní služby v roce 1973 oslovil Smithe David Rockefeller s nabídkou pomoci při zakládání Trilaterální komise. Smith přijal a v letech 1973 až 1977 zastával funkci severoamerického předsedy, čímž se stal prvním člověkem v tomto křesle.

Velvyslanec pro nešíření jaderných zbraní

22. července 1977 ho prezident Jimmy Carter jmenoval zvláštním reprezentantem a velvyslancem pro otázky nešíření jaderných zbraní. Post zastával do 10. listopadu 1980. V této funkci cestoval mimo jiné do Pákistánu, Brazílie a Jižní Afriky a snažil se tyto země odradit od rozvoje vlastních jaderných zbraní. Cílem bylo přivázat co nejvíce zemí k mezinárodnímu režimu nešíření.

Článek o nezahajování prvního jaderného útoku a reakce NATO

V březnu 1982 vyšel v časopise Foreign Affairs článek „Nuclear Weapons and the Atlantic Alliance“, jehož spoluautory byli McGeorge Bundy, George F. Kennan a Robert S. McNamara. Článek vyzýval NATO, aby přijalo politiku nezahájení prvního jaderného útoku. Text vyvolal silnou odezvu uvnitř Aliance: čtyři vysocí němečtí představitelé ještě téhož roku uveřejnili v témže časopise formální protistanovisko.

Asociace pro kontrolu zbrojení

Smith se ujal předsednictví Asociace pro kontrolu zbrojení v roce 1981 a tuto funkci vykonával do roku 1992. Organizace vznikla původně jako projekt Carnegie Endowment for International Peace v letech 1971–1972; Smith byl jejím druhým předsedou správní rady, nástupcem Williama C. Fostera.

Smrt a odkaz

Gerard C. Smith zemřel 4. července 1994 na rakovinu v nemocnici Easton Memorial Hospital v Marylandu ve věku 80 let. Za svou diplomatickou kariéru obdržel Prezidentskou medaili svobody. Jeho dráha od práce na zárodcích MAAE přes vedení delegace SALT I až po předsednictví Asociace pro kontrolu zbrojení představuje jeden z nejdelších a nejucelenějších angažmá jednoho člověka v americké jaderné politice 20. století.

Zajímavosti

Smith zahájil úplně první zasedání SALT I 17. listopadu 1969 slovy: „Omezení strategických zbraní je ve vzájemném zájmu naší země i Sovětského svazu.“ Tato věta nastavila tón pro dvě a půl roku trvající jednání. (armscontrol.org)
Smithův článek o nezahájení prvního jaderného útoku z roku 1982 v Foreign Affairs, napsaný společně s Bundym, Kennanem a McNamarou, vyvolal tak silnou odezvu, že čtyři vysocí němečtí představitelé téhož roku zveřejnili v témže časopise formální protistanovisko. (belfercenter.org)
Jako mladý diplomat za druhé světové války Smith sloužil jako námořní úředník pro zadávání zakázek odpovědný za pořizování elektronických systémů. Tato zkušenost s technickými a právními stránkami akvizic mu později pomohla při formulování konkrétních ustanovení mezinárodních odzbrojovacích smluv. (pmc.ncbi.nlm.nih.gov)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-31