Georgij Arkad Arbatov (19. května 1923, Cherson – 1. října 2010, Moskva) byl sovětský a ruský politolog, politik, novinář a historik, který po tři desetiletí patřil k nejvlivnějším sovětským hlasům v otázkách vztahů se Spojenými státy. V roce 1967 založil Institut pro studium USA a Kanady (ISKRAN) a stál v jeho čele až do roku 1995, kdy byl jmenován emeritním ředitelem. V roce 1974 byl za svou vědeckou práci zvolen akademikem Akademie věd SSSR — nejvyšší sovětské vědecké vyznamenání. Jeho memoáry Systém: Insiderův život v sovětské politice vyšly anglicky v roce 1992 a čítají 380 stran.
Základní údaje
- Narození: 19. 5. 1923
- Místo narození: Cherson
- Úmrtí: 1. 10. 2010
- Místo úmrtí: Moskva
- Země: Sovětský svaz; Rusko
- Povolání: geopolitik; politik; novinář; historik
- Obor: politolog
- Působiště: Institute for US and Canadian Studies
- Vzdělání: Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě
- Ocenění: Leninův řád; Řád rudé hvězdy; Řád Říjnové revoluce; Řád čestného odznaku
Původ a vzdělání
Arbatov se narodil 19. května 1923 v Chersonu. Cestu k akademické kariéře mu otevřela okolnost, která by jiného mohla zlomit: v roce 1944, během rekonvalescence po tuberkulóze, na kterou se nakazil na frontě, přečetl v novinách zprávu o vzniku Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) a okamžitě podal přihlášku. MGIMO pak skutečně absolvoval a tato instituce zůstala spojena s jeho odbornou formací.
Vojenská zkušenost
Arbatov se zúčastnil slavnostní přehlídky na Rudém náměstí 7. listopadu 1941, kterou Stalin uspořádal k posílení bojové morálky, a z přehlídky odešel přímo na frontu bojovat proti nacistickým útočníkům.
Institut pro studium USA a Kanady
V roce 1967 Arbatov ISKRAN založil a vedl jej jako ředitel nepřetržitě téměř třicet let, do roku 1995, kdy přešel do pozice emeritního ředitele. Institut se stal klíčovým akademickým pracovištěm pro analýzu americké a kanadské politiky, ekonomiky a kultury. V roce 2023, na sté výročí Arbatovova narození, vydal institutem vydávaný časopis USA & Kanada: Ekonomika, politika, kultura vzpomínkový článek od columbijského badatele Roberta Legvolda s názvem „Georgij Arbatov byl výjimečná osobnost“.
Vědecké a politické postavení
V roce 1974 byl Arbatov jmenován akademikem Akademie věd SSSR — v sovětském vědeckém systému nejvyšší možné ocenění. O rok dříve, v roce 1973, se stal poslancem Nejvyššího sovětu a v roce 1981 členem Ústředního výboru Komunistické strany. Americké ministerstvo zahraničí zaznamenalo ve svých historických dokumentech FRUS 1969–76 Arbatova současně jako „ředitele Institutu Spojených států amerických“ i jako „vrchního poradce pro zahraniční politiku zahraničního oddělení Ústředního výboru KSSS“. Tato kombinace vědecké a stranické funkce byla pro badatele-diplomata výjimečná.
Arbatov byl v průběhu kariéry v důvěrném styku s řadou západních státníků a politiků, mezi nimi německým kancléřem Willym Brandtem, švédským premiérem Olofem Palmem, Henrym Kissingerem a Georgem H. W. Bushem.
Vyznamenán byl Leninovým řádem, Řádem rudé hvězdy, Řádem říjnové revoluce a Řádem čestného odznaku.
Reformní přesvědčení a odkaz
Jevgenij Primakov, jenž zastával funkci předsedy vlády za Borise Jelcina, popsal Arbatova jako příslušníka „skupiny reformátorů, kteří věřili, že sovětský systém lze a je třeba reformovat“. Toto přesvědčení prostupuje i Arbatovovy memoáry Systém: Insiderův život v sovětské politice, které vydalo nakladatelství Times Books v angličtině roku 1992. Arbatov zemřel 1. října 2010 v Moskvě ve věku 87 let.
Zajímavosti
- Arbatov se zúčastnil slavné přehlídky na Rudém náměstí 7. listopadu 1941, kterou Stalin uspořádal k posílení válečné morálky, a z přehlídky odešel přímo na frontu bojovat proti nacistickým útočníkům. (rbth.com)
- Rozhodnutí věnovat se akademické kariéře v oblasti mezinárodních vztahů vzešlo z nemocničního pobytu: v roce 1944, při zotavování z tuberkulózy chycené na frontě, přečetl Arbatov v novinách krátkou zprávu o nově založeném MGIMO a okamžitě podal přihlášku. (rbth.com)
- Arbatov byl po celou kariéru v důvěrném styku s řadou západních vůdců, mezi nimi německým kancléřem Willým Brandtem, švédským premiérem Olofem Palmem, Henrym Kissingerem a Georgem H. W. Bushem. (hnn.us)
- Historické dokumenty amerického ministerstva zahraničí (FRUS 1969–76) uvádějí Arbatova současně jako „ředitele Institutu Spojených států amerických“ i jako „vrchního poradce pro zahraniční politiku zahraničního oddělení Ústředního výboru KSSS“. (history.state.gov)
- V roce 1973 se Arbatov stal poslancem Nejvyššího sovětu a v roce 1981 členem Ústředního výboru Komunistické strany — vzácné dvojí institucionální postavení pro badatele-diplomata. (hnn.us)
Zdroje údajů
Údaje aktualizovány: 2026-11-02