Signatura ve složce WO 106/3782
Dokument nese název „Summary of Recommendations“ (Souhrn doporučení). Sepsala ho 11. října 1943 vojenská operační sekce M.O.12 na britském Ministerstvu války (War Office), datum je zaznamenáno přímo na konci přepisu zkratkou „M.O.12. 11 Oct 43“. Spis je uložen v The National Archives (Národní archiv Spojeného království) pod katalogovým číslem WO 106/3782. Datum zveřejnění archivem u záznamu uvedeno není.
Jde o shrnutí, ne o plný spis. To má důsledek pro to, co lze z textu tvrdit: chybí v něm úplné závěry vyšetřování, jen jejich výsledek v podobě doporučení.
Porážka u Arakanu
Britská indická armáda vstoupila do druhé světové války jako dobrovolnická síla o síle kolem 240 000 mužů. Britská vláda tehdy počítala s tím, že nebude nasazena v první linii. Vývoj událostí to popřel, v letech 1940 a 1941 armáda rychle rostla, nasazena byla v severní a východní Africe i na obranu Malajska a Iráku, s rostoucí japonskou hrozbou v jihovýchodní Asii.
Na jaře 1943 utrpěla Východní armáda (Eastern Army), složená z britských a indických jednotek, porážku od japonských sil v první bitvě o Arakan v Barmě. Po prohře vznikl Britský pěchotní výbor (British Infantry Committee) s úkolem zjistit, co selhalo, a navrhnout nápravu. Podle Národního archivu probíhalo podobné hodnocení napříč celou britskou armádou po dřívějších neúspěších, pádu Francie a ztrátě Malajska a Singapuru.
Tři chybějící věci
Dokument M.O.12 uvádí, že většina důstojníků Indické armády měla zkušenosti ze severozápadní hranice, ale jen málokdo znal terén džungle, a to je podle textu „stálo“ v Arakanu. Sám dokument je sadou doporučení, ne rozsudkem o vině. Uzavírá ale, že bojovou připravenost podlomil nedostatečný výcvik, zejména v podmínkách džungle, slabé postavení pěchoty v armádě jako takové a nedostatečná péče o morálku.
Jedenáct měsíců výcviku a Kniha džunglí
Doporučení jsou konkrétní. Základní výcvik indické pěchoty se měl prodloužit na jedenáct měsíců, z toho dva měsíce v tréninkové divizi, kde se vyučoval boj v džungli. Vznik experimentálních formací měl ustat ve prospěch jednotné standardní divize s minimem specializovaných praporů. Velitelé praporů měli sloužit v této funkci jeden až dva roky, zkušení takzvaní „Middle Piece“ důstojníci (zavedené kádrové osazenstvo praporu) se měli vrátit k aktivním jednotkám a nejnadanější mladí důstojníci mířit k pěchotě místo k jiným zbraním.
Postavení pěchoty mělo zlepšit vyšší platy, přednostní nárok na kadety a vzdělané rekruty a konec odvelování mimo praporní službu. Morálka měla stavět na plukovní hrdosti, disciplíně, ochraně vojáků před podvratnou propagandou během dovolenkových cest, koordinované sociální péči a záruce, že demobilizace bude v Evropě i na Dálném východě probíhat stejně.
Doporučení k doplňovacímu systému dokument neshrnuje, protože formace tréninkových divizí byla podle textu už „hotovou věcí“. V dostupném přepisu navíc chybí bod pět, text přeskakuje od bodu čtyři (důstojníci) rovnou k bodu šest (organizace) a důvod mezery uveden není.
Souběžně, v září 1943, vyšel výcvikový manuál nazvaný „The Jungle Book“ (Kniha džunglí). Instruoval velitele v technikách boje v džungli, od průzkumu terénu přes fyzickou kondici po střelbu a decentralizované velení, a kladl důraz i na užívání antimalarik, které velitelé od konce roku 1943 důsledně vyžadovali. Jde o samostatnou publikaci, ne o součást téhož dokumentu. Do výcvikových jednotek se proměnily 14. a 39. divize; 14. divize, která u Arakanu sama bojovala, měla nově základnu v Chhindwaře, obklopené džunglí.
Auchinleckův hlas
Polní maršál Claude Auchinleck, velitel indického velitelství (India Command), v září 1943 svým nadřízeným sdělil, že nová tréninková divize výrazně zlepší individuální výkonnost posil v boji v džungli, jak u mladších důstojníků, tak u mužstva. Jde o dobový komentář konkrétní osoby, ne o hodnocení obsažené v samotném dokumentu M.O.12.
Co záznam mlčí
Text neobsahuje plné závěry ani seznam členů Britského pěchotního výboru, jen výsledné shrnutí doporučení. Chybí informace, kdo doporučení formálně schválil a jakým postupem. Katalogový záznam neuvádí ani lhůtu, po které byl spis zpřístupněn.
Kohima a Imphal, mimo tento spis
V únoru 1944 přišlo vítězství u druhé bitvy o Arakan, mezi březnem a červencem téhož roku pak bitvy o Kohimu a Imphal. Do roku 1945 sloužilo v Indické armádě přes dva miliony mužů napříč kampaněmi v Evropě, Africe a Asii. Spojitost mezi těmito vítězstvími a doporučeními z 11. října 1943 je časově i logicky věrohodná. Samotný dokument WO 106/3782 ale tuhle pozdější kapitolu nepopisuje, a nemůže ji tedy ani dokládat, spojení je čtenářovou domněnkou, ne tvrzením archivu.
Dokument nepotvrzuje, že jeho doporučení byla zavedena do praxe. Neříká, kdo je schválil. Nespojuje sám sebe s pozdějšími vítězstvími u Kohimy a Imphalu. Jestli se tahle doporučení skutečně propsala do výsledku bojů v roce 1944, dokument sám to neříká, a nikdo to za něj do spisu nedopsal.