Britskou vlajku svalili Japonci v únoru 1942 při pádu Singapuru. Za zpěvu britské hymny se vrátila na stožár jen pár minut poté, co byl v Council Chamber budovy Municipal Building v Singapuru podepsán jednostránkový dokument. Ten dnes leží v The National Archives (Národní archiv Spojeného království) pod signaturou FO 371/46415.
Papír v Kew
Jde o dokument nazvaný Japanese Instrument of Surrender, 1945 (Akt kapitulace Japonska z roku 1945), podepsaný 12. září 1945. Archiv jej vede jako jeden z několika kapitulačních aktů, které japonští velitelé podepsali v září 1945 a jimiž formálně přijali podmínky Spojenců. Text má rozsah jedné strany a strohou formu vojenského a právního aktu.
Preambule odkazuje na tři starší dohody: na akt kapitulace, který japonští zplnomocněnci podepsali jménem císaře, japonské vlády a Imperiálního generálního štábu v Tokiu 2. září 1945, na téhož dne vyhlášený General Order No. 1 (Všeobecný rozkaz č. 1) a na místní dohodu, kterou velitel japonských expedičních sil v jižních oblastech uzavřel s Nejvyšším spojeneckým velitelem jihovýchodní Asie v Rangúnu, dnešním Jangonu v Myanmaru, 27. srpna 1945. Singapurský akt tyto dokumenty nenahrazuje, pouze na ně navazuje.
Co se toho dne stalo
Text zaznamenává bezpodmínečnou kapitulaci všech japonských námořních, pozemních, leteckých a pomocných sil pod velením polního maršála hraběte Terauchiho, nejvyššího velitele japonských expedičních sil v jižních oblastech. Tyto síly se vzdaly admirálu lordu Louisi Mountbattenovi, Nejvyššímu spojeneckému veliteli jihovýchodní Asie, a to v celém rozsahu jeho operační oblasti.
Ceremonie proběhla v 11.10 místního času v Council Chamber, dnes součásti National Gallery Singapore. Royal Artillery při ní vypálila sedmnáct dělových salv a čestnou stráž tvořily jednotky Royal Navy, Royal Air Force, indické armády a australských výsadkářů. Bezprostředně po podpisu vztyčili vlajku, kterou Japonci svalili při britské kapitulaci v Singapuru v roce 1942.
Co dokument sám nařizuje
Akt není vyšetřovací zprávou a nic v něm se neuzavírá ve smyslu pátrání po nejasnostech. Jde o právní a vojenský nástroj s okamžitou platností: stanovuje instrukce, které se měly vydat japonským jednotkám, a důsledky pro případ neuposlechnutí. „Závěrem“ je tu formální potvrzení kapitulace, které rozšiřuje podmínky dohodnuté v Tokiu a Rangúnu na operační oblast jihovýchodní Asie, ne výsledek zkoumání sporných okolností.
Jméno, které na místě chybělo
V textu aktu je jako ten, kdo se vzdává, uveden polní maršál Terauchi. Podpis za Japonsko ale na ceremonii připojil jeho zástupce, generál Seishiro Itagaki, velitel 7. armádní oblasti, po boku Mountbattena. Terauchi se obřadu osobně nezúčastnil a dokument důvod jeho nepřítomnosti neuvádí. Vysvětlení k tomu existuje, najdete ho v následujícím odstavci –, ale stojí mimo tento spis. V samotném aktu jde jen o rozpor mezi jménem v textu a jménem pod podpisem, obsah kapitulace samotné je přitom jednoznačný.
Nemoc, o které akt mlčí
Podle singapurské Národní knihovny se Terauchi ceremonie nemohl zúčastnit, protože ho krátce předtím postihla mrtvice. Osobně se Mountbattenovi vzdal až 30. listopadu 1945 v Saigonu, dnešním Ho Či Minově Městě. Toto vysvětlení stojí mimo samotný akt FO 371/46415, spis o zdravotním stavu Terauchiho nemluví vůbec. Jde tedy o rekonstrukci z jiného pramene, ne o něco doložitelné ze zkoumaného dokumentu.
Čísla, která tu nejsou
Akt se odvolává na tokijský akt kapitulace, na General Order No. 1 a na rangúnskou dohodu, žádnou z jejich archivních signatur ale neuvádí. Kdo by chtěl tyto tři dokumenty dohledat přímo ze singapurského aktu, nemá k tomu oporu, přestože se na ně obsahově odvolává. Jde o mezeru v odkazovém aparátu dokumentu, ne o utajení. Důvod, proč signatury chybí, akt neříká.
Co se stalo dál, to akt neříká
Dokument mlčí o tom, co následovalo. Neobsahuje zmínku o dalším osudu Terauchiho ani Itagakiho po podpisu a neuvádí, zda byla klauzule o důsledcích za neuposlechnutí kapitulace v jihovýchodní Asii kdy v praxi uplatněna. Je to vlastnost pramene: jednostránkový akt zaznamenává okamžik kapitulace, ne to, co přišlo po něm. Spis FO 371/46415 zůstává uložen v The National Archives jako doklad tohoto okamžiku, nic víc.