Papír, který přijel z Birminghamu
Na obálce stojí adresa: „Detective Offices, Scotland Yard, London.“ Poštovní razítko pochází z Birminghamu, datum 8. října 1888. 9. října 1888 byl dopis zaevidován a zařazen do složky Metropolitan Police (Metropolitní policie Londýna). Podpis zní „Jack the Ripper“.
Dopis dnes leží pod katalogovou značkou MEPO 3/142, strana 160, ve sbírkách The National Archives v Kew u Londýna. Složka, jejíž celý název zní „Dopisy od jednotlivců podepsané ‚Jack the Ripper'“, pokrývá léta 1888 až 1891. Tento konkrétní dopis je jedním z mnoha set kusů.
Patnáct vražd a vlastní smrt
Pisatel v dopise uvádí, že se nachází v Birminghamu, a jako označení města používá slangový výraz „Brum“. Podle záznamu tvrdí, že si vybral tři dívky jako budoucí oběti a že tři rodiny budou „uvedeny do smutku“ do jednoho týdne od doručení dopisu. Dále pisatel deklaruje záměr spáchat celkem 15 vražd a poté zemřít vlastní rukou, aby se vyhnul dopadení. Zároveň vyjadřuje přesvědčení, že ho policie nechytí.
To jsou tvrzení pisatele. Záznam neobsahuje žádný zápis o tom, zda policie hrozbu v Birminghamu prověřovala, ani o tom, zda k dalším vraždám v tomto městě v říjnu 1888 skutečně došlo.
Jedna položka v lavině
Pět vražd ve Whitechapelu v east Londonu, spáchaných mezi 31. srpnem a 9. listopadem 1888, vyvolalo zájem veřejnosti, jehož jedním projevem byl masový příliv dopisů adresovaných policii i novinám. Obětmi byly Mary Ann Nicholsová, Annie Chapmanová, Elizabeth Strideová, Catherine Eddowesová a Mary Jane Kellyová.
List Illustrated Police News informoval 20. října 1888 o tom, že policie tehdy prošetřila přes 700 dopisů. Lingvistická studie Andrey Niniho z Manchesterské univerzity (University of Manchester) z roku 2018, pracující s korpusem 209 dochovaných dopisů, doložila, že naprostá většina z nich pochází od různých pisatelů. Dopis z Birminghamu byl součástí tohoto masového jevu, nikoli ojedinělou zásilkou. Právě to komplikuje jakoukoliv individuální odpověď na otázku, kolik z podobných dopisů bylo skutečně prošetřeno a jakým způsobem.
Hoax, a co ten štítek v záznamu znamená
The National Archives dopis klasifikují jako hoax, tedy jako mystifikaci. Záznamy zároveň konstatují, že neexistuje žádný silný důkaz, že by byl napsán skutečným pachatelem vražd ve Whitechapelu. Vrah nebyl nikdy ztotožněn ani dopaden; vyšetřování Metropolitan Police neskončilo zatčením ani soudním řízením.
Klasifikace „hoax“ odpovídá stavu důkazů: nic v záznamu nenasvědčuje autenticitě dopisu. Konkrétní mez této klasifikace spočívá v tom, co záznam neříká: není v něm uvedeno, jakým kritériem se posuzovala věrohodnost jednotlivých dopisů ani kolik ze stovek kusů bylo skutečně prošetřeno individuálně. Štítek „hoax“ popisuje výsledný úsudek, ne postup, který k němu vedl.
Tři otázky, které spis ponechává otevřené
Totožnost pisatele záznam nijak neřeší. Neobsahuje žádnou zmínku o stopě vedoucí k identifikaci autora dopisu. Kdo ho napsal, zůstává otevřené.
Druhá otázka se týká avizovaného plánu. Pisatel slíbil přesný počet vražd, geograficky ukotvený do Birminghamu. Záznam neobsahuje žádný zápis o tom, zda byl tento plán sledován nebo zda se policie v Birminghamu po doručení dopisu vůbec poptávala. To je mlčení záznamu, nic víc.
Třetí otázka míří na pisatelův vlastní osud. Zda ten, kdo dopis napsal, skutečně zemřel vlastní rukou, jak sliboval, nelze z dostupného materiálu ani potvrdit, ani vyvrátit. Záznam se k tomu nevyjadřuje.
Pozdější čtení: kde výklad přerostl záznam
Výpovědi a tvrzení, která přišla po roce 1888, je třeba odlišit od záznamu samotného.
V soukromém dopise z roku 1913 adresovaném novináři George Simsovi napsal detektiv DCI John George Littlechild, že na Scotland Yardu bylo „všeobecně přijímáno“, že autorem jména „Jack the Ripper“ a prvních dopisů byl Tom Bulling z tiskové agentury Central News Agency (Centrální tisková agentura). V pamětech vydaných roku 1910 Sir Robert Anderson, náměstek komisaře a tehdejší vedoucí kriminální divize Metropolitan Police, tvrdil, že dopis „Dear Boss“ byl dílem „podnikavého londýnského novináře“ a že Scotland Yard znal totožnost autora, ale rozhodl se ji nezveřejnit. V roce 1931 novinář Fred Best z listu The Star uvedl, že on a jeho kolega napsali veškeré dopisy podepsané „Jack the Ripper“, aby udrželi zájem čtenářů.
Niniho lingvistická analýza z roku 2018 doložila, že dopis „Dear Boss“ a pohlednice „Saucy Jacky“ s vysokou pravděpodobností pocházejí od stejného autora, závěr, který pozdější hypotézu o novinářské mystifikaci nepřímo podporuje. Dopis z Birminghamu se těchto zjištění týká jen okrajově: byl odeslán z jiného místa, jiným rukopisem, a záznam ho s těmito korespondencemi výslovně nespojuje.
Druhý typ posunu se týká obětí samotných. Záznamy Metropolitan Police neuvádějí žádnou z pěti kanonických obětí jako osobu registrovanou jako sexuální pracovnici. Elizabeth Strideová uklízela pokoje v ubytovně v ulici Flower and Dean Street. Catherine Eddowesová se v září 1888 vrátila do Londýna ze sezónního sběru chmele v Kentu, 29. září 1888 večer byla zadržena pro opilost v Aldgate a propuštěna z policejní stanice Bishopsgate kolem jedné hodiny ráno 30. září 1888. Přesto pozdější historici soudobý předpoklad o způsobu živobytí obětí přebírali jako zjištěný fakt. Záznam tento předpoklad nedokládá.
Dopis MEPO 3/142, strana 160, z 8. října 1888 obsahuje přesný slib: patnáct vražd a pak smrt pisatele. Kdo ho napsal, co tím sledoval a zda se cokoli ze slibu naplnilo, záznam neuvádí.