Knihovna Kongresu – Tajné spisy

Knihovna Kongresu je de facto národní knihovnou Spojených států amerických, sídlící ve Washingtonu, D.C. Založena 24. dubna 1800 jako servisní instituce amerického zákonodárného sboru, vyrostla v průběhu dvou staletí v největší knihovnu světa měřeno počtem uchovávaných položek: k roku 2022 přesáhla hranici 175 milionů kusů. Se 3 242 zaměstnanci plní funkci parlamentního archivu, depozitní knihovny OSN i agentury legislativní větve americké federální vlády.

Základní údaje

Země: Spojené státy americké
Vznik: 24. 4. 1800
Sídlo: Washington, D.C.
Typ organizace: národní knihovna; United Nations Depository Library; parlamentní archiv; legislative branch agency
Počet zaměstnanců: 3 242
Web: https://loc.gov/

Vznik a raná historie

Kongres zřídil knihovnu 24. dubna 1800, tedy krátce po přestěhování federální vlády do nového hlavního města. Sloužit měla výhradně zákonodárcům a jejich personálu. Tato počáteční sbírka však zanikla při britském útoku na Washington: oheň knihovnu zničil a Kongres musel hledat způsob, jak ji obnovit.

Řešení přišlo 30. ledna 1815, kdy Kongres schválil odkoupení osobní knihovny bývalého prezidenta Thomase Jeffersona. Za 6 487 svazků zaplatil 23 950 dolarů. Jefferson svou sbírku uspořádal podle systému, který odvodil z Francise Bacona — členění vědění do hlavních kategorií — a Knihovna Kongresu tento systém používala k organizaci svého knižního fondu téměř sto let.

Pohromou pro novou sbírku se stalo 24. prosince 1851, kdy v budově vypukl druhý požár. Zničil přibližně 35 000 svazků, mezi nimi téměř dvě třetiny z Jeffersonových původně zakoupených knih. Přesto instituce pokračovala v rozrůstání. Na konci roku 1901 se Knihovna Kongresu stala první americkou knihovnou, která překročila hranici jednoho milionu svazků.

Budování sbírek a autorské právo

Zlom v systematickém budování sbírek přinesl rok 1870, kdy Kongres centralizoval veškerou registraci autorských práv a povinné výtisky v Knihovně Kongresu. Autorské depozity se od té doby staly klíčovým zdrojem přírůstků, zejména map, hudebních děl, filmů a fotografií. Úřad pro autorská práva působí v Knihovně dodnes jako národní registr tvůrčích děl.

V roce 1903 vydal prezident Theodore Roosevelt výkonný příkaz, jímž byly do Knihovny převedeny záznamy Kontinentálního kongresu a osobní papíry šesti zakladatelů Spojených států, aby byly zachovány a zpřístupněny veřejnosti.

Každý pracovní den přijímá Knihovna přibližně 15 000 položek a více než 10 000 z nich zařazuje do trvalých sbírek. Celkový fond tak roste rychlostí, jež ji řadí mezi nejrychleji se rozrůstající knihovní sbírky světa.

Struktura a klíčové programy

Parlamentní dohled nad Knihovnou vykonává Společný výbor pro knihovnu, ustavený zákonem 26. ledna 1802. Jde o nejstarší trvající společný výbor amerického Kongresu; vedle dohledu nad Knihovnou spravuje také Národní sbírku soch a Botanickou zahradu Spojených států. Legislativní pravomoci výboru svěřeny nejsou.

Pod vedením Herberta Putnama, který zastával funkci Knihovníka Kongresu v letech 1899 až 1939 — po dobu 40 let, déle než kdokoli jiný —, vznikla v roce 1914 Legislativní referenční služba. Ta se postupem času přeměnila v dnešní Kongresovou výzkumnou službu. Při Putnamově odchodu měla Knihovna 1 100 zaměstnanců, šest milionů svazků a roční rozpočet přibližně tří milionů dolarů.

Americké centrum folkového života bylo zřízeno Kongresem 2. ledna 1976 jako národní repozitář dokumentace folkového dědictví. Zahrnuje Archiv folkové kultury, jenž byl v Knihovně ustaven již v roce 1928. Archiv uchovává největší sbírku hudby a mluveného slova amerických indiánů na světě, včetně nejstarších etnografických terénních nahrávek pořízených kdekoli na světě.

Národní filmový registr vznikl na základě zákona o ochraně národního filmového dědictví z roku 1988. Knihovník Kongresu každý rok vybírá 25 filmů považovaných za kulturně, historicky nebo esteticky významné. Do konce roku 2025 bylo do registru zapsáno celkem 925 filmů.

Péče o zvláštní sbírky

Studovna oddělení vzácných knih a zvláštních sbírek je navržena podle Independence Hall ve Philadelphii. Fond tohoto oddělení přesáhl jeden milion položek a zahrnuje knihy, letáky, pamflety, divadelní plakáty, tisky, fotografie i středověké a renesanční rukopisy.

Campus Packard pro audiovizuální ochranu, rozkládající se na 45 akrech poblíž Culpeperu ve Virginii, tvoří převážně podzemní objekt se 124 trezory pro nitrátem ošetřené filmové pásy — největší koncentrace takových trezorů na západní polokouli. Areál spravuje 6,3 milionu sbírkových položek a z jeho fondů čerpá bezplatná online služba National Jukebox zpřístupňující historické zvukové nahrávky.

11. března 2025 získala Knihovna darem violu zvanou „Tuscan-Medici“ Stradivarius z roku 1690, oceněnou na 30 milionů dolarů. Dar poskytli David a Amy Fultonovi a rodina Bairdových prostřednictvím společnosti Tuscan Corporation. Viola se stala druhou Stradivariho violou v Knihovně.

Sbírka Daytona C. Millera, věnovaná Knihovně v roce 1941, čítá přibližně 1 600 fléten a jiných dechových nástrojů z celého světa pocházejících až z roku 1100 př. n. l., spolu s přibližně 10 000 notovými tisky a 3 000 knihami. Knihovna Kongresu tak drží největší sbírku fléten na světě.

Služby veřejnosti a dostupnost

Národní knihovní služba pro nevidomé a osoby s poruchou čtení (NLS), spravovaná Knihovnou Kongresu, byla zřízena zákonem z roku 1931, aby sloužila nevidomým dospělým. V roce 1952 byla rozšířena na děti, v roce 1962 o hudební materiály a v roce 1966 na osoby s dalšími fyzickými postiženími bránícími čtení běžného tisku. Katalog NLS obsahuje přes 300 000 záznamů pro zvukové knihy, braillské knihy, notové záznamy, časopisy a jiné přístupné materiály; knihy a materiály jsou rozesílány zdarma jako „Free Matter for the Blind or Handicapped“ prostřednictvím zvláštní dotace poštovnímu úřadu USA.

Myšlenka knihovní služby pro nevidomé vznikla v Knihovně Kongresu již v roce 1897, kdy Knihovník Kongresu John Russell Young zřídil čítárnu pro nevidomé s přibližně 500 knihami a hudebními položkami ve slepeckém písmu — více než tři desetiletí před formálním ustavením NLS Kongresem.

Projekt válečných veteránů byl vytvořen jednomyslným hlasováním obou komor Kongresu a podepsán jako zákon 27. října 2000 (Public Law 106-380). Shromažďuje, uchovává a zpřístupňuje přímé vzpomínky amerických vojenských veteránů od první světové války až po novější konflikty a mírové mise.

Básník laureát, titulovaný Konzultant pro poezii, je každoročně jmenován Knihovníkem Kongresu a působí od října do května, aby zvyšoval národní povědomí o poezii.

Digitalizace a webový archiv

Knihovna Kongresu spustila svůj web 22. června 1994 na výroční konferenci Americké knihovnické asociace v Miami na Floridě. O necelé čtyři měsíce později, 13. října 1994, zahájila program Národní digitální knihovny zaměřený na digitalizaci primárních pramenů k americké historii.

Crowdsourcingový přepisový program „By the People“ byl spuštěn 24. října 2018 jako pilotní projekt laboratoří LC Labs a v lednu 2020 se stal trvalým programem. Pokrývá přes půl milionu obrázků ze sbírek oddělení rukopisů, Amerického centra folkového života, Právní knihovny Kongresu a oddělení vzácných knih a zvláštních sbírek.

V roce 2026 Knihovna zveřejnila dvě prohledávatelné, plnotextové přepisové datové sady pro Lincolnovy papíry z oddělení rukopisů: jednu vzniklou v rámci programu „By the People“ a druhou v rámci spolupráce s Lincoln Studies Center na Knox College.

Knihovna Kongresu byla zakládajícím členem Mezinárodního konsorcia pro zachování internetu (IIPC) v roce 2003. Ke konci roku 2025 dokončil její program webového archivování 25 let provozu; archiv obsahoval více než 5,7 petabajtů dat reprezentujících obsah zveřejněný ve 137 jazycích a 218 zemích v rámci 203 sbírek webových archivů.

Celkové sbírky Knihovny zahrnují materiály přibližně v 470 jazycích; zhruba polovina knižního a seriálového fondu je v jiných jazycích než angličtina.

Zajímavosti

Gutenbergova bible, zakoupená v roce 1930 jako součást kongresové akvizice za 1,5 milionu dolarů, je jedním ze tří dosud známých úplných exemplářů Bible vytištěných na pergamenu. Zbývající dva uchovávají Bibliothèque nationale de France a Britská knihovna. (thehistoryblog.com)
Každý pracovní den přijme Knihovna přibližně 15 000 položek a více než 10 000 z nich zařadí do trvalých sbírek, čímž se řadí k nejrychleji rostoucím knihovním fondům světa. (loc.gov)
Knihovna uchovává pramének vlasů prezidenta Abrahama Lincolna odebraný po jeho zavraždění v roce 1865, pramének vlasů prezidenta Ulyssese S. Granta, který Grant poslal manželce jako dárek v roce 1864, a smyčku vlasů skladatele Ludwiga van Beethovena, kterou obdivovatel uchoval po jeho smrti v roce 1827. (cbsnews.com)
Archiv folkové kultury Knihovny Kongresu obsahuje největší sbírku hudby a mluveného slova amerických indiánů na světě, včetně nejstarších etnografických terénních nahrávek pořízených kdekoli na světě. (loc.gov)
Na konci roku 1901 se Knihovna Kongresu stala první americkou knihovnou, která dosáhla jednoho milionu svazků, čímž dosáhla milníku v historii veřejného přístupu ke znalostem ve Spojených státech. (cool.culturalheritage.org)
Knihovna uchovává sbírku více než 2 000 baseballových karet z přelomu 20. století, což dokládá pozoruhodnou šíři jejího sběratelského mandátu daleko za hranice knih a rukopisů. (cbsnews.com)
Jeffersonových 6 487 svazků, zakoupených v roce 1815, bylo uspořádáno podle systému, který Jefferson odvodil z Francise Bacona. Tento systém třídění používala Knihovna Kongresu k organizaci svého knižního fondu téměř sto let. (guides.loc.gov)
Herbert Putnam zastával post Knihovníka Kongresu od roku 1899 do roku 1939, tedy 40 let — déle než kdokoli jiný. Při odchodu měla Knihovna 1 100 zaměstnanců, šest milionů svazků a roční rozpočet přibližně tří milionů dolarů. (blogs.loc.gov)
Sbírka Daytona C. Millera, věnovaná Knihovně v roce 1941, zahrnuje přibližně 1 600 fléten a jiných dechových nástrojů z celého světa pocházejících až z roku 1100 př. n. l., spolu s přibližně 10 000 notovými tisky a 3 000 knihami. Díky tomu spravuje Knihovna Kongresu největší sbírku fléten na světě. (grunge.com)
Myšlenku celostátní knihovní služby pro nevidomé jako první rozvinul v roce 1897 Knihovník Kongresu John Russell Young, který v Knihovně zřídil čítárnu pro nevidomé s přibližně 500 knihami a hudebními položkami ve slepeckém písmu — více než tři desetiletí před tím, než Kongres Národní knihovní službu pro nevidomé formálně ustavil v roce 1931. (loc.gov)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-10-31