Boris Nikolajevič Ponomarjov

Boris Nikolajevič Ponomarjov (4. ledna 1905, Zarajsk – 21. prosince 1995, Moskva) byl sovětský historik, geopolitický analytik a stranický funkcionář, který po desetiletí patřil k nejvlivnějším postavám komunistické ideologie v zahraničněpolitické agendě SSSR. Za svou kariéru obdržel pět Leninových řádů a roku 1975 mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce. Jeho proslov na Celosovězské konferenci historiků v prosinci 1962 byl odbornou veřejností hodnocen jako přelomový moment ve vývoji sovětské historiografie.

Základní údaje

Narození: 4. 1. 1905
Místo narození: Zarajsk
Úmrtí: 21. 12. 1995
Místo úmrtí: Moskva
Země: Ruské impérium; Rusko
Povolání: geopolitik; politik; historik
Obor: politika; komunismus
Působiště: Lomonosovova univerzita
Vzdělání: Etnologická fakulta Lomonosovovy univerzity; Institut Rudých profesorů
Ocenění: Leninův řád; Hrdina socialistické práce; Řád Říjnové revoluce; Řád rudého praporu práce

Původ a vzdělání

Ponomarjov se narodil 4. ledna 1905 v Zarajsku v Rjazaňské gubernii Ruského impéria jako syn úředníka. V letech 1920 až 1923 vykonával komsomolskou a stranickou práci v Zarajsku, kde zastával funkci tajemníka okresního výboru a byl členem byra Rjazaňského provinčního výboru Komsomolu.

Moskevskou státní univerzitu absolvoval roku 1926, Ústav rudých profesorů pak roku 1932, kdy současně získal hodnost profesora. V mezidobí, od roku 1926 do roku 1928, působil ve stranicko-organizační práci v Donbasu a v Turkménii.

Kominterna a první kariérní etapa

Od roku 1937 do roku 1943 pracoval Ponomarjov pro Výkonný výbor Komunistické internacionály, sovětsky ovládané organizace mezinárodních komunistických stran. V letech 1943–44 zastával post zástupce ředitele Ústavu Marxe, Engelse a Lenina.

Vzestup Ponomarjova k nejvyšším patrům moci byl spojen se jménem Michaila Suslova, jednoho z posledních aktivních stalinistů v řadách plných členů politbyra až do Suslovovy smrti roku 1982. Suslov mu po celá desetiletí sloužil jako politický patron.

Historik a ideolog

Roku 1962 Ponomarjov sestavil aktualizované stranické dějiny KSSS, jež měly nahradit Stalinovy Dějiny Komunistické strany Sovětského svazu (bolševiků) z roku 1938 — v duchu Chruščovova tání. Jeho proslov na Celosovězské konferenci historiků v prosinci téhož roku byl hodnocen jako zásadní zlom ve vývoji sovětské historiografie.

Ponomarjov byl autorem a editorem rozsáhlého díla věnovaného dějinám KSSS, sovětské zahraniční politice, mezinárodnímu komunistickému a dělnickému hnutí a teorii vědeckého socialismu. Po celý profesní život působil také na Moskevské státní univerzitě Lomonosova.

Stranická funkce a zahraniční mise

V lednu 1978 vedl Ponomarjov parlamentní delegaci Nejvyššího sovětu do Spojených států. Dne 25. ledna 1978 se v Bílém domě po dobu jedné hodiny setkal s prezidentem Jimmym Carterem; na schůzce byl přítomen také sovětský velvyslanec Anatolij Dobrynin.

Roku 1976 navštívil Ponomarjov Velkou Británii jako host Mezinárodního výboru Labouristické strany. Jeho přítomnost v zemi vyvolala demonstrace ze strany židovských i dalších menšinových skupin a uvnitř Labouristické strany způsobila vnitrostranický spor.

Afghánistánská komise a konec kariéry

V době afghánské krize roku 1979 byl Ponomarjov zařazen do čtyřčlenné Afghánistánské komise společně s Gromykem, Andropovem a Ustinovem. Odtajněné záznamy naznačují, že klíčová jednání v prosinci 1979 se bez jeho přítomnosti obešla — zčásti proto, že jeho vlastní odborní poradci byli vůči invazi skeptičtí.

Leninovu cenu obdržel Ponomarjov roku 1982. Zemřel 21. prosince 1995 v Moskvě.

Ocenění

Ponomarjov byl celkem pětkrát vyznamenán Leninovým řádem. Mezi jeho dalšími oceněními figurují Řád říjnové revoluce, Řád rudého praporu práce a medaile Za obranu Moskvy. Roku 1975 mu byl udělen titul Hrdina socialistické práce.

Zajímavosti

Jméno Ponomarjov se z ruštiny přesněji přepisuje jako „Ponomaryov“, avšak podoba „Ponomarev“ se v západním prostředí ustálila jako frekventovanější. (goodreads.com)
Během návštěvy Velké Británie v roce 1976 Ponomarjov novinářům prohlásil, že „v Sovětském svazu žádný židovský problém neexistuje“ — výrok, který demonstrace židovských skupin proti jeho přítomnosti ještě zesílil. (jta.org)
Ponomarjov zastával poslanecký mandát v Nejvyšším sovětu SSSR v pěti po sobě jdoucích svoláních, od pátého po deváté. (encyclopedia2.thefreedictionary.com)
V době afghánské krize roku 1979 byl Ponomarjov členem čtyřčlenné Afghánistánské komise po boku Gromyka, Andropova a Ustinova; odtajněné záznamy naznačují, že v prosinci 1979 byl vyloučen z klíčových porad — zčásti proto, že jeho vlastní experti byli vůči invazi skeptičtí. (nsarchive.gwu.edu)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-11-02