George P. Shultz — americký státník, ekonom a diplomat

George P. Shultz (13. prosince 1920 – 6. února 2021) byl americký ekonom, diplomat a vojenský veterán, který jako jeden z pouhých dvou Američanů v historii zastával čtyři různé federální ministerské posty. Dosáhl hodnosti kapitána námořní pěchoty, doktorátu z průmyslové ekonomie na MIT, vedl přední světový stavební podnik a jako 60. ministr zahraničí Spojených států v letech 1982–1989 zásadně přispěl k ukončení studené války. Zemřel 6. února 2021 ve Stanfordu ve věku 100 let.

Základní údaje

Narození: 13. 12. 1920
Místo narození: New York
Úmrtí: 6. 2. 2021
Místo úmrtí: Stanford
Země: Spojené státy americké
Povolání: ekonom; voják; diplomat; vysokoškolský učitel
Obor: ekonomie; politika; podnikání
Působiště: Massachusettský technologický institut; Stanfordova univerzita; Chicagská univerzita; MIT Sloan School of Management
Vzdělání: Princetonská univerzita; Massachusettský technologický institut; Dwight-Englewood School; Woodrow Wilson School of Public and International Affairs
Ocenění: Prezidentská medaile svobody; Medaile za službu demokracii; velkostuha Řádu květů paulovnie; Kalifornská síň slávy

Mládí, vzdělání a válečná služba

Shultz vyrůstal v Englewoodu ve státě New Jersey a středoškolské vzdělání dokončil na Loomis Chaffee School ve Windsoru ve státě Connecticut, kde v roce 1938 odmaturoval. Na Princetonské univerzitě studoval ekonomii a vedlejší specializaci z oblasti veřejné a mezinárodní správy; v roce 1942 zakončil studium s vyznamenáním cum laude. Závěrečná práce, kterou na Princetonu obhájil, se zabývala hospodářskými dopady Tennessee Valley Authority na zemědělství.

Bezprostředně po absolvování nastoupil k námořní pěchotě Spojených států, kde sloužil v tichomořském válišti od roku 1942 do roku 1945 a dosáhl hodnosti kapitána. Po návratu z války pokračoval ve studiu na Massachusettském technologickém institutu a v roce 1949 získal doktorát z průmyslové ekonomie. Na MIT pak přednášel od roku 1948 do roku 1957; v roce 1955 přerušil akademické působení a odešel jako hlavní ekonomický poradce do Rady ekonomických poradců prezidenta Eisenhowera.

Akademická kariéra a Chicagská obchodní škola

Za jeho vedení vznikl první stipendijní program pro černošské studenty na velké obchodní škole a byl spuštěn International Business Exchange Program, který rozšířil studijní možnosti o mezinárodní rozměr.

Akademické prostředí se pro Shultze stalo trvalým zázemím: po skončení vládní kariéry v roce 1989 se vrátil na Stanfordovu univerzitu jako distinguished fellow Hooverova institutu a v roce 2001 obdržel titul Thomas W. and Susan B. Ford Distinguished Fellow.

Čtyři ministerské posty

Shultz vstoupil do federální správy poprvé v roce 1969, kdy byl jmenován ministrem práce. V červnu 1970 se stal historicky prvním ředitelem nově zřízeného Úřadu pro řízení a rozpočet, v květnu 1972 pak přešel do funkce ministra financí, kterou zastával do roku 1974. Tato posloupnost z něj učinila jednoho z pouhých dvou Američanů, kteří kdy zastávali čtyři různé federální ministerské posty.

Po odchodu z vlády v roce 1974 se Shultz stal prezidentem a ředitelem skupiny Bechtel, jedné z největších stavebně-inženýrských firem na světě se sídlem v San Franciscu. Pod jeho vedením byly mimo jiné dokončeny trans-alašský ropovod a washingtonské metro. V Bechtelu působil až do roku 1982, kdy se vrátil do vládní služby.

Ministr zahraničí a konec studené války

Prezident Ronald Reagan jmenoval Shultze 60. ministrem zahraničí Spojených států; funkce se ujal 16. července 1982 jako nástupce Alexandra Haiga a zastával ji do 20. ledna 1989.

Klíčovým momentem Shultzovy diplomatické kariéry byl summit v Reykjavíku ve dnech 11.–12. října 1986, kde Reagan a Gorbačov dosáhli předběžné dohody o eliminaci všech raket středního doletu rozmístěných v Evropě. Shultz se bezprostředně podílel na přípravě i průběhu jednání, která vydláždila cestu ke smlouvě INF.

V průběhu aféry Írán-Contra se Shultz spolu s ministrem obrany Casparem Weinbergerem jako jediní členové vedoucího kabinetu otevřeně a opakovaně stavěli proti operaci výměny zbraní za rukojmí. Shultz označil celé schéma za „hostage bazaar“ – rukojmí tržiště.

Pozdější působení a odkaz

V lednu 2007 Shultz spoluautorsky podepsal vlivný článek „A World Free of Nuclear Weapons“ uveřejněný ve Wall Street Journal. Spolu s ním se pod text podepsali bývalý ministr obrany William Perry, bývalý ministr zahraničí Henry Kissinger a bývalý senátor Sam Nunn. Čtveřice byla následně přezdívána „Four Horsemen of the Nuclear Apocalypse“.

V pozdějších letech Shultz prosazoval tzv. Shultz-Bakerův plán – návrh daňově neutrálního uhlíkového poplatku, který vypracoval společně s bývalým ministrem zahraničí Jamesem Bakerem. Záměrem bylo snížit emise uhlíku prostřednictvím tržního ocenění uhlíku.

Šéf Federálního rezervního systému Jerome Powell charakterizoval Shultze jako „jednoho z nejúspěšnějších tvůrců politiky své éry“ a ocenil jeho příspěvky k reformě zdravotnictví, boji proti změně klimatu a jadernému odzbrojení, které přinesl po skončení veřejné kariéry v Hooverově institutu.

Shultz byl po opuštění Reaganovy administrativy v roce 1989 vyznamenán Prezidentskou medailí svobody. Zemřel pokojně ve svém domě ve Stanfordu v Kalifornii 6. února 2021 ve věku 100 let, v kruhu manželky Charlotte, pěti dětí, jedenácti vnoučat a devíti pravnoučat. Jeho první manželka Helena „O’Bie“ O’Brienová zemřela v roce 1995 po 49 letech manželství; v roce 1997 se Shultz oženil s Charlotte Mailliard Swigovou, hlavní protokolářkou San Francisca.

Zajímavosti

Shultz byl natolik oddán Princetonu, že si podle dostupných zpráv nechal na zadnici vytetovat princetonského tygra, maskota univerzity. V únoru 1987, na palubě letadla mířícího do Číny, tetování reportérovi časopisu Time potvrdila jeho první manželka Helena. (washingtonpost.com)
Ve dvanácti letech Shultz vydával vlastní noviny s názvem Weekly News, jimiž chtěl konkurovat listu, který provozoval jeho přítel Topper Cook. (hoover.org)
Shultzův vnuk Tyler Shultz poznal zakladatelku Theranosu Elizabeth Holmesovou u svého dědečka doma a v roce 2013 nastoupil do firmy jako stážista. Když odhalil údajné podvody, podal pod přezdívkou první známou regulační stížnost na Theranos, což přispělo ke kolapsu společnosti. (scu.edu)
Shultz zemřel 6. února 2021, ve stejný den, jaký byl narozeninami Ronalda Reagana. Tuto shodu zaznamenali komentátoři, kteří o jeho úmrtí psali. (spectator.org)
Shultz jako jeden z prvních pořídil elektrické vozidlo a na střechu svého stanfordského domu nechal nainstalovat solární panely, čímž svůj závazek vůči čisté energii přenesl z roviny politického prosazování do každodenní praxe. (stanforddaily.com)

Zdroje údajů

Kde se o něm píše

Höfdi House, 1986: věta, kterou americký přepis vynechal 30 října, 2026

Údaje aktualizovány: 2026-10-27