Projekt Manhattan — americký výzkumný program, který přinesl jadernou zbraň

Projekt Manhattan byl americko-britsko-kanadský vojenský výzkumný a vývojový program z let 1939–1946, jehož výsledkem bylo sestrojení prvních jaderných zbraní na světě. Program zaměstnával více než 100 000 pracovníků, fungoval na více než 30 lokalitách a celkové náklady dosáhly přibližně 2,2 miliardy dolarů. Na jeho vrcholu stáli hlavní vědec J. Robert Oppenheimer a vojenský velitel generál Leslie Groves. Projekt zásadně přetvořil nejen průběh druhé světové války, ale i podobu vědy a státní správy v druhé polovině dvacátého století.

Základní údaje

Země: Spojené státy americké; Spojené království; Kanada
Typ události: vojenský projekt; úkol; skupina lidí; experiment
Začátek: 1939
Konec: 1946
Místo: Oak Ridge
Účastníci: Robert Oppenheimer; Leslie Groves

Vznik a pojmenování

2. srpna 1939 podepsal Albert Einstein dopis adresovaný prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi, který společně sepsal s fyzikem Leóem Szilardem. Dopis varoval, že nacistické Německo možná vyvíjí jaderné zbraně, a vyzýval Spojené státy, aby zahájily vlastní atomový výzkum. Alexander Sachs dopis osobně doručil prezidentovi Rooseveltovi 11. října 1939 — jeho předání zbrzdilo vypuknutí druhé světové války 1. září téhož roku.

Projekt byl oficiálně ustaven 13. srpna 1942 po prezidentově autorizaci. Svůj formální kódový název dostal od Manhattanského ženijního distriktu, jehož první velitelství sídlilo v newyorské čtvrti Manhattan. Výzkumné a výrobní centrum bylo rozmístěno na více než 30 lokalitách ve Spojených státech, Velké Británii a Kanadě, přičemž klíčové uzly vznikly v Oak Ridge v Tennessee, na místě Hanford ve státě Washington a v Los Alamos v Novém Mexiku.

Klíčové vědecké milníky

2. prosince 1942 dosáhl Enrico Fermi se svým týmem první řízené, samo se udržující jaderné řetězové reakce v reaktoru Chicago Pile-1. Reaktor byl postaven na squashovém hřišti pod západními tribunami stadionu Stagg Field na Chicagské univerzitě. Tento experiment prokázal, že štěpná reakce je prakticky ovladatelná, a otevřel cestu k výrobě plutonia ve velkém měřítku.

Reaktor B na lokalitě Hanford ve státě Washington, jehož stavba začala v říjnu 1943, byl prvním plnorozměrným plutoniovým produkčním reaktorem na světě. Zásoboval plutoniem jak test Trinity, tak bombu Fat Man svrženou na Nagasaki. Pro vybudování Hanfordského ženijního závodu bylo zabráno přibližně 600 čtverečních mil půdy ve státě Washington, včetně měst Hanford, White Bluffs a Richland.

Rozsah a lidé projektu

Projekt zaměstnával přes 100 000 pracovníků různých profesí. Jen v Los Alamos pracovalo více než 640 žen, které tvořily 11 procent tamní pracovní síly; zastávaly role vědkyň, technických pracovnic, operátorek kalutronu i jiné pozice.

Albert Einstein, jehož dopis z roku 1939 ke vzniku projektu přispěl, bezpečnostní prověrku přesto nezískal — v roce 1940 mu byla zamítnuta kvůli jeho pacifistickým postojům. Na projektu tak nikdy nepracoval.

Institucionální nástupnictví projektu přetrvává dodnes: americké ministerstvo energetiky odvozuje své kořeny přímo od Projektu Manhattan a jeho nástupnických agentur. Projekt se stal organizačním vzorem pro přístup tzv. velké vědy — rozsáhlého státem financovaného výzkumu, jenž charakterizoval americkou vědu ve druhé polovině dvacátého století.

Operace Alsos a německý atomový program

Souběžně s vlastním vývojem zbraní prováděl Projekt Manhattan zpravodajskou operaci Alsos, která probíhala ve třech fázích v Itálii, Francii a Německu. Pracovníci projektu působili za nepřátelskými liniemi, zajišťovali jaderné materiály, zachycovali klíčové německé vědce včetně Wernera Heisenberga a hodnotili stav německého atomového programu.

V listopadu 1944 dospěl Samuel Goudsmit, vedoucí mise Alsos, k závěru, že Německo atomovou bombu nemá a v dohledné době ji mít nebude. Toto zjištění přišlo v době, kdy americký program byl hluboko v přípravné fázi — přesto výroba pokračovala.

Utajení a provoz v tajnosti

Rozsah utajení byl mimořádný. Město Oak Ridge v Tennessee mělo na vrcholu projektu 75 000 obyvatel, přesto se neobjevovalo na žádných veřejných mapách. Naprostá většina zaměstnanců nevěděla, na čem pracuje — sdíleli jen dílčí informace nezbytné pro svůj úkol.

Zajímavosti

Albert Einstein, jehož dopis z roku 1939 přispěl ke vzniku Projektu Manhattan, svou roli později hluboce litoval. Řekl: „Kdybych věděl, že se Němcům nepodaří vyvinout atomovou bombu, nedělal bych pro ni nic.“ (ahf.nuclearmuseum.org)
Vědci přihlížející testu Trinity v červenci 1945 si vsadili na pravděpodobný výnos výbuchu — odhady se pohybovaly od nuly do 45 kilotun. Skutečný výnos, přibližně 20 kilotun, byl 200krát vyšší než výbuch 100tunové referenční nálože TNT z předcházející generální zkoušky. (thebulletin.org)
Ohnivá koule při testu Trinity dosáhla teploty 8 430 kelvinů, tedy 14 710 stupňů Fahrenheita — více než povrch Slunce. (nsarchive.gwu.edu)
Po testu Trinity připisovaly úřady obrovský výbuch — cítitelný ve městech po celém Novém Mexiku — náhodnému odpálení bunkru s trhavinou a pyrotechnikou. Pravda vyšla najevo až po atomovém bombardování Japonska. (ahf.nuclearmuseum.org)
Na vrcholu Projektu Manhattan dosáhl počet obyvatel Oak Ridge v Tennessee 75 000, přesto se toto město neobjevovalo na žádných veřejných mapách. (everything-everywhere.com)

Zdroje údajů

Údaje aktualizovány: 2026-11-02