Sarah Parker Remond napsala Home Office jednu větu bez příkras: že se za žádných okolností nevrátí žít do Ameriky, protože podle ní vůči lidem afrického původu panuje mezi značnou částí obyvatel Spojených států silný předsudek a s ním spojená společenská omezení. Ta věta stojí přímo v jejím memoriálu, žádosti o britskou naturalizaci, ne v pozdějším vyprávění o ní.
Co spis obsahuje
Národní archiv v Kew uchovává pod signaturou HO 1/123/4809 dokumenty z let 1865 až 1868, které vznikly u Home Office, tehdejšího ministerstva vnitra rozhodujícího o naturalizacích cizinců. Jádrem je memoriál Sarah Parker Remond, adresovaný siru Georgovi Greyovi, ministru vnitra. Remond ho podepsala a stvrdila před J. H. Boltonem 8. června 1865. Následují čtyři svědecké výpovědi z léta téhož roku, úřední razítko Home Office z 30. srpna 1865 a zápis o udělení certifikátu číslo 4809 z 11. září 1865. Spis uzavírají zápisy o dvou schválených žádostech o povolenou nepřítomnost z roku 1868.
Vlastní slova žadatelky
V memoriálu je Remond uvedena jako žadatelka bytem v Aubrey House v Notting Hillu, v hrabství Middlesex, to je adresa, kterou v žádosti uvádí sama, ne adresa přisouzená některému ze svědků. Popisuje se jako osoba „afrického původu“, rodačka ze Salemu v Massachusetts, ve věku čtyřicet jedna let, svobodná, s trvalým bydlištěm v Londýně. Uvádí, že v zemi žije nepřetržitě šest a více let a že má v úmyslu zůstat v Británii trvale. Jako důvod píše, že v Anglii má nejbližší přátele a chce zde moci vlastnit nebo pronajímat nemovitost. K Americe se vyjadřuje přímo: k rozhodnutí nevrátit se za žádných okolností žít ve Spojených státech ji vedl silný předsudek, který vůči lidem afrického původu chová velká část tamních obyvatel, a společenská omezení, která z něj plynou. Je to formulace z jejího vlastního podání, ne výklad archivu.
Čtyři svědkové a úřední kolečko
K žádosti se vyjádřili čtyři svědkové: James Stansfeld, poslanec parlamentu; Peter Alfred Taylor, také poslanec; William Shaen, magistr (Master of Arts); a Matthew Davenport Hill, jeden z královniných advokátů (Her Majesty’s Counsel, titul udělovaný zkušeným právníkům). Jejich výpovědi jsou datované od 20. června do 24. srpna 1865. Všichni čtyři přísahali, že jsou britští rodáci a majitelé domů a že se zaručují za její „respektabilitu a loajalitu“. Stansfeld a Taylor uvedli, že Remond znají čtyři roky a více, Hill pět let a více, Shaen bez upřesnění počtu let. Žádost byla zaevidována pod číslem 4809, orazítkována 30. srpna 1865 a certifikát byl udělen 11. září 1865. Nešlo o žádné vyšetřování ani spor, jen o běžný postup podle tehdejšího zákona upravujícího právní postavení cizinců, přijatého v osmém roce vlády královny Viktorie.
Kde spis končí
Přečtený jako rutina spis dobře sedí: Home Office ročně vyřizoval desítky podobných žádostí, cizinec podal memoriál, domácí svědkové potvrdili jeho bezúhonnost, úřad vydal certifikát. Tím se ale vysvětluje jen vznik dokumentu, ne jeho konec. Poslední dva zápisy ve spisu se týkají schválených žádostí o šestiměsíční povolenou nepřítomnost z roku 1868, první z 28. ledna pod číslem 1460/68, druhá z 28. července pod číslem 833/68, obě bez uvedení důvodu. Pak spis končí. Nic v něm neříká, proč se Remond do Británie natrvalo nevrátila, ani zda byl její status po usazení jinde vůbec znovu úředně otevřen.
K tomu jedna drobnost stavu papíru, ne obsahu: u výpovědí Taylora a Hilla není v přepisu jméno přísahajícího komisaře čitelné, Národní archiv ho v transkripci označuje jako nejasné. Nejde o vytrženou stránku ani o vynechaný fakt, jen o rukopis, který se dnes nedá rozšifrovat.
Co se říká mimo spis
Doprovodný komentář Národního archivu k tomuto spisu tvrdí, že se Remond v Británii postupně zklamala, zejména po tvrdém potlačení povstání v Morant Bay na Jamajce, a že to přispělo k jejímu odjezdu do Florencie v roce 1866, kde chtěla studovat porodnictví. Jde o pozdější interpretaci archivu. Naturalizační spis sám o Morant Bay ani o žádném zklamání nic neříká. Stejný komentář dodává, že Remond je považována za jedinou černou ženu, která podepsala první hromadnou petici za volební právo žen předloženou parlamentu v roce 1866. I to je formulováno jako přesvědčení, ne jako doložený fakt uvnitř naturalizačního spisu HO 1/123/4809.
Otevřený konec
Spis dokládá, jak jí Británie naturalizací otevřela dveře, které měla podle svých vlastních slov v Americe kvůli barvě pleti zavřené. Remond to v žádosti napsala sama a Home Office jí na základě toho 11. září 1865 vystavil certifikát číslo 4809. Proč se do Británie po roce 1868 nevrátila, tento spis neříká. Zůstává to otevřené, přesně tak, jak to úřední papír zanechal.