Do archivu The Black Vault (online sbírka odtajněných amerických vládních dokumentů, kterou spravuje badatel John Greenewald) přibyl 13. listopadu 2021 dokument „Defense Airborne Reconnaissance Office (DARO) Unmanned Aerial Vehicles (UAV), Program Plan“. Má 170 stran, soubor zabírá 10,6 megabajtu a vydal ho v dubnu 1994 Defense Airborne Reconnaissance Office (DARO, Úřad pro letecký průzkum ministerstva obrany) jako materiál Úřadu ministra obrany (Office of the Secretary of Defense). Mezi vznikem dokumentu a jeho zveřejněním leží sedmadvacet let, o kterých záznam nic neříká.
Odpověď na tlak Kongresu
DARO nevznikl z vlastní iniciativy ministerstva obrany. Kongresová autorizační konference v listopadu 1993 ve své zprávě konstatovala, že taktický průzkum je pro národní bezpečnost důležitější než kdykoli předtím, a žádala, aby ministerstvo obrany vneslo do jeho řízení a pořizování víc pořádku a efektivity. Náměstek ministra obrany William J. Perry na to reagoval 6. listopadu 1993 zřízením DARO, podřízeného náměstkovi pro akvizice a technologie (Under Secretary of Defense for Acquisition and Technology, USD(A&T)). Plán z dubna 1994 vznikl necelých pět měsíců po založení úřadu, tedy jako jeho první rozsáhlý písemný výstup, ne jako produkt dlouhodobě zavedené instituce.
Jedna architektura pro piloty i drony
Podle úvodní pasáže se plán týká výhradně neozbrojených bezpilotních prostředků. Cílem bylo sjednotit pilotované i bezpilotní systémy do jedné otevřené, digitální a globálně propojené architektury, napojené přes zabezpečená vícestupňová spojení. Dokument se soustředí na tři oblasti: srovnávání schopností jednotlivých systémů, ověřování jejich vzájemné součinnosti (interoperability) a vývoj nové senzorové techniky, včetně takzvaných Advanced Concept Technology Demonstrations, tedy zkušebních ověření nových technologických konceptů přímo v provozu. Vychází ze studie Defense Science Board (poradní vědecké rady Pentagonu) o globálním sledování z roku 1993 a z nedatované studie ministerstva obrany o průzkumu hlubokých cílů, jejíž autor ani konkrétní závěry záznam neuvádí. Jde o rámcový architektonický záměr, ne o katalog konkrétních strojů.
Doporučení, ne nález
Dokument sám sebe uzavírá doporučením, aby integrace dronů probíhala postupně, „evolučně“, a ne rychlým přechodem od pilotovaných systémů. Zdůvodňuje to rozpočtovými limity a požadavkem sloužit především vojákovi v poli. Nejde o závěr nezávislého vyšetřování ani auditu. Je to politické doporučení úřadu, který si zadání sám formuloval a sám ho i sepsal necelý půlrok po svém vzniku. Kdo tuhle pasáž čte jako nález komise, čte ji špatně.
Co v přílohách chybí
Plán odkazuje na přílohy označené Figure ES-1 a Figure ES-2, kde měly být vyjmenované konkrétní programy bezpilotních prostředků, na které se DARO soustředil, a systémy uvedené jen pro srovnání. Jejich obsah ale z dostupného textu není znám. Studie o průzkumu hlubokých cílů nemá v odkazu uvedené datum ani jméno autora. V dokumentu chybí konkrétní rozpočtová čísla i harmonogram jednotlivých fází integrace. K tomu patří jeden detail přímo z formulace plánu: směrnice, která měla úřadu dát formální pravomoci, byla v dubnu 1994 teprve v připomínkovém řízení. Směrnice ministerstva obrany číslo 5134.11 nakonec vyšla až 5. dubna 1995, rok po vydání plánu. DARO tak sepisovalo svůj program v době, kdy ještě nemělo vlastní formální statut.
Ticho po dubnu 1994
Sám plán o svém dalším osudu mlčí. Neříká, jestli se evoluční přístup skutečně uplatnil, jestli ho zpomalil rozpočet, nebo jestli ho úřad tiše opustil. Existují ale pozdější dokumenty, které se týkají osudu samotného úřadu, ne přímo tohoto plánu. DARO dál fungovalo a vydávalo výroční zprávy o programu bezpilotních prostředků za fiskální roky 1996 a 1997. V rámci autorizačního zákona o obraně pro fiskální rok 1998 ale Kongres doporučil reorganizaci řízení leteckého průzkumu ministerstva obrany, a to hlavně proto, že DARO podle zákonodárců nedokázalo vyvíjet bezpilotní prostředky dostatečně rychle. Ministerstvo obrany na to reagovalo plánem, který Kongresu předložilo: zrušit DARO i společný úřad pro bezpilotní prostředky a přesunout odpovědnost na jednotlivé složky armády a přímo na Úřad ministra obrany. Jestli konkrétní doporučení z dubna 1994, tedy postupná integrace dronů, bylo do zrušení úřadu naplněno, poškozeno rozpočtem, nebo prostě nedotaženo, plán ani navazující dokumenty neříkají. To zůstává otevřené.