Měsíc před sestřelem napsala úřednice Federálního leteckého úřadu (FAA) email, v němž citovala obavu ministerstva zahraničí z „nejhoršího scénáře“: že Kubánci jedno z letadel skupiny Brothers to the Rescue (Bratři na pomoc) jednoho dne sestřelí a FAA by na to měla mít všechno připravené. Email autorky Cecilie Capestany je jedním z pěti dokumentů, které 19. května 2026 zveřejnil Národní bezpečnostní archiv (National Security Archive).
Pět složek z archivu
Národní bezpečnostní archiv při George Washington University zpřístupnil pět dokumentů FAA, získaných na základě žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím (Freedom of Information Act), amerického zákona, který umožňuje vyžádat si u úřadů jinak nepřístupné materiály. Kromě Capestanyina emailu jde o přehledovou zprávu manažera Michaela Thomase z regionálního inspekčního pracoviště FAA v Miami (Miami Flight Standards District Office), chronologii kontaktů s Josém Basultem z období od začátku roku 1995 do ledna 1996 a hodinovou chronologii 24. února 1996 s přepisy rádiové komunikace.
Stejné dokumenty použili už v roce 2014 William LeoGrande a Peter Kornbluh ve své knize Back Channel to Cuba. Zveřejnění z května 2026 tak zpřístupnilo veřejnosti podklady, které autoři knihy měli k dispozici o dvanáct let dřív. Nejde tedy o nově objevené záznamy. K žádnému z pěti dokumentů archiv neuvádí konkrétní spisové označení.
Hodina před sestřelem
Hodinová chronologie z 24. února 1996 zaznamenává, jak kubánský letový dispečer varoval Josého Basulta, že se blíží k severní hranici 24. rovnoběžky a vystavuje se nebezpečí. Basulto podle přepisu odpověděl, že let bude pokračovat, protože jsou ochotni riziko podstoupit „jako svobodní Kubánci“. Dispečer vysílání potvrdil. Krátce poté kubánský stíhač MiG-29UB sestřelil dvě neozbrojené Cessny 337 Skymaster s registracemi N5485S a N2456S. Zahynuli všichni čtyři lidé na palubě: Carlos Costa, Armando Alejandre mladší, Mario de la Peña a Pablo Morales. Třetí letoun, který pilotoval sám Basulto, sestřelení unikl.
Záznam zachycuje sled vysílání minutu po minutě, ale nezachycuje, co se dělo mimo rádiový provoz na pozemních velitelstvích. Kde přesně k sestřelu došlo, zůstává sporné: americká strana a exilová komunita mluví o mezinárodním vzdušném prostoru, kubánská vláda trvá na tom, že letadla narušila kubánské území.
Den před sestřelem, 23. února 1996, neohlášeně opustil skupinu její pilot Juan Pablo Roque, bývalý major kubánského letectva, a objevil se v Havaně, kde skupinu odsoudil. Americké úřady ho později označily za kubánského agenta; sám tvrdil, že se vrátil ze zklamání nad plány skupiny, mimo jiné na narušení vojenské komunikace Kuby.
Kdo věděl a co s tím udělal
Podle dokumentů tlačilo ministerstvo zahraničí přes náměstka Petera Tarnoffa na ministra dopravy Federica Peñu, aby FAA Basultovy lety natrvalo zastavila. Noc před sestřelem, 23. února 1996, poslal úředník Bílého domu pro kubánskou politiku Richard Nuccio email poradci pro národní bezpečnost Sandy Bergerovi: napsal, že dřívější přelety kubánské úřady snášely se zdrženlivostí, ale napětí uvnitř Kuby je teď tak vysoké, že by to mohlo Kubánce přimět k pokusu letoun sestřelit nebo donutit přistát.
Nuccio podle záznamu zatelefonoval i do FAA v Miami a žádal letku zablokovat. Úředníci FAA odmítli a přistoupili jen na další ústní varování Basultovi. Teprve po sestřelu vydala FAA příkaz k zastavení letů, v němž označila Basultovo chování za „neopatrné nebo lehkomyslné“, ohrožující životy a majetek. Tuhle formulaci úřad použil až zpětně, ne jako zákaz předem.
Co dokumenty neříkají
Záznam nevysvětluje, proč FAA v Miami odmítla Nucciovu přímou žádost let zastavit. Rozhodnutí samo je zdokumentované, důvod k němu ne. Stejně tak chybí vysvětlení, proč úřad dřív neodebral Basultovi pilotní licenci, přestože chronologie z ledna 1996 popisuje opakovaná varování a doložené falešné letové plány a sama konstatuje byrokratickou neschopnost provokace jednou provždy zastavit.
K žádnému z pěti dokumentů chybí archivní signatura, takže jejich původ nelze nezávisle ověřit mimo to, co o nich uvádí Národní bezpečnostní archiv. Tohle je mezera v papírech, ne důkaz o motivu. Nikdo v dokumentech nenapsal, proč se let 24. února nezastavil.
Proč FAA nejednala
Nejprostší čtení je, že FAA v Miami jednala pomalu kvůli obvyklé byrokratické setrvačnosti: meziresortní žádost musí projít schvalováním a než se promění v závazný zákaz, uplyne čas. Tahle verze ale naráží na to, že varování před 24. únorem nebylo první ani ojedinělé. Basulto měl za sebou rok kubánských diplomatických protestů a opakovaná jednání s FAA sahající až k srpnu 1995, kdy úředníci Bílého domu probírali obavu, že Kuba sestřelí letoun pozemní palbou. Noc před sestřelem navíc varování nepřišlo od řadového úředníka, ale od poradce prezidenta přímo poradci pro národní bezpečnost. Slabina obyčejného vysvětlení je přesně tady: nešlo o první signál, ale o poslední v dlouhé řadě, a reakce FAA zůstala stejná jako na všechny předchozí.
„Řecká tragédie“ a Richardsonův slib
LeoGrande a Kornbluh ve své knize z roku 2014 nazvali celou epizodu „řeckou tragédií, která se odehrála na nebi nad Kubou“. Podle téže knihy řekl kongresman Bill Richardson v lednu 1996 Fidelu Castrovi, že má prezidentský příslib zastavení Basultových letů výměnou za propuštění politických vězňů. Ve skutečnosti ale jednal jen s poradci Bílého domu, kteří se teprve poté obrátili na ministra Peñu.
Tohle tvrzení pochází z autorské interpretace knihy, ne ze samotných zveřejněných dokumentů FAA. Patří k tomu, co se o případu řeklo později, ne k tomu, co stojí v záznamu samém. Ten zůstává u faktu, že FAA měsíce předem varování dostávala a let 24. února 1996 nezastavila. Proč, neuvádí.
Obžaloba den po zveřejnění
Den po zveřejnění archivních dokumentů, 20. května 2026, soudce v Miami odtajnil obžalobu proti Raúlu Castrovi, v době sestřelu ministru obrany Kuby a nejvyššímu důstojníkovi ve velitelském řetězci. Obžaloba, podaná 23. dubna, zní na spiknutí s cílem usmrtit americké občany, čtyři body vraždy a dva body zničení letadla; vedle Castra jmenuje dalších pět obžalovaných. Oznámení proběhlo na ceremonii v budově Freedom Tower v Miami, kde úřadující ministr spravedlnosti Todd Blanche řekl, že prezident „na své občany nezapomene“. Kubánská vláda obžalobu označila za „opovrženíhodný a hanebný akt politické provokace“. Zda a jak obžaloba souvisí s obsahem téhož týdne zveřejněných dokumentů FAA, zdroje neuvádějí, jde o dvě samostatné události, které spadly do stejných dnů.