Národní archiv Spojeného království přiznává, že nemá způsob, jak ověřit, zda ženy obžalované z infanticidy před desítkami let ještě žijí. Jejich jména přesto v katalogu uzavřených spisů zůstávají skrytá, dokud nedosáhnou fiktivní hranice sta let věku, kterou archiv používá jako výchozí předpoklad.
Spis, který si vyžádal stěžovatel
Diskuzní materiál pro Cataloguing Panel (katalogizační komisi) Národního archivu Spojeného království (The National Archives) je datovaný 7. února 2024. Jméno autora v dokumentu chybí, a to nikoli jako běžný redakční škrt, nýbrž jako formální výjimka podle paragrafu 40 odstavce 2 britského zákona o svobodném přístupu k informacím, který chrání osobní údaje třetích osob. Dokument sepsala vedoucí archivní praxe a správy dat, která zároveň komisi předsedá a materiál jí sama předkládá.
Podnětem bylo podání veřejnosti. Člen veřejnosti se ptal, proč archiv v katalogových popisech uzavřených trestních spisů o infanticidě, tedy zabití vlastního dítěte mladšího dvanácti měsíců matkou, jejíž duševní rovnováha byla podle zákona narušena následky porodu nebo kojení, vynechává jména obžalovaných. S odpovědí, kterou dostal prostřednictvím systému zpětné vazby Your Views, nebyl spokojen a vyžádal si přezkum. Samotný dokument je diskuzní materiál pro jednání komise, ne rozhodnutí, zápis z jednání ani výsledek šetření.
Jméno, které se objeví, až když je žena „pravděpodobně“ mrtvá
Praxe popsaná v dokumentu je jednoduchá. Jméno ženy obžalované z infanticidy archiv z katalogového popisu vynechává po dobu, kdy mohla být ještě naživu, a jako výchozí předpoklad délky života používá sto let od narození. Místo jména se v katalogu objeví závorka „[name withheld]“, tedy „jméno utajeno“. Úplný popis včetně jména existuje v zabezpečeném systému Closed Master, přístupném jen omezenému okruhu zaměstnanců.
Trestní spisy se podle pravidel dohodnutých s ministerstvem spravedlnosti a státním zastupitelstvím jinak katalogizují jmenovitě, u otevřených i uzavřených záznamů, jako součást principu otevřené justice. U infanticidy archiv dělá záměrnou výjimku. Podobné výjimky platí u mladistvých obžalovaných, u případů incestu kvůli ochraně obětí a u mužů obžalovaných z trestných činů, které byly později dekriminalizovány.
Tři schválení, žádné z nich o konkrétním spisu
Praxe prošla třemi koly interního schvalování. V roce 2018 provedl zaměstnanec centra pro svobodný přístup k informacím revizi, jejímž cílem bylo sjednotit, kdy se spisy o infanticidě uzavírají a kdy se v nich utajuje jméno; výsledek schválily komise pro opětovné uzavírání spisů i komise pro stahování záznamů. V roce 2020 katalogizační komise potvrdila doprovodnou poznámku, že uvedení jména obžalované neznamená vinu, kterou nyní nese například záznam CRIM 1/691 z 9. ledna 1934 i záznam ASSI 88/106 z roku 1954. V listopadu 2021 obecnou zásadu katalogizace trestních spisů potvrdilo vedení archivu.
Žádné z těchto tří jednání se netýkalo konkrétního spisu ani konkrétní ženy. Pokaždé šlo o obecný princip a pokaždé ho potvrzovaly tytéž interní orgány archivu.
Zdůvodnění a mezera, kterou samo přiznává
Oficiální zdůvodnění v dokumentu stojí jasně: obvinění z infanticidy je ze zákona vždy i výrokem o duševním zdraví obžalované, a to archiv řadí mezi citlivé osobní údaje, které nelze zveřejnit, dokud žena případně žije. Jako vysvětlení je to logické a interně konzistentní.
Dokument ale zároveň přiznává, že archiv data narození obžalovaných při katalogizaci systematicky nezaznamenává a jejich úmrtí nijak neověřuje. V některých případech se tak jméno zemřelé obžalované do katalogu dostalo, v jiných ne, protože archiv podle vlastních slov nemá způsob, jak systematicky zjistit, kdy je obžalovaná pravděpodobně po smrti. Spisy o infanticidě navíc bývají uzavřeny na 75 až 100 let od data posledního dokumentu ve spisu, což může přesáhnout předpokládanou délku života obžalované. Ochrana osobních údajů tak zůstává deklarovaným důvodem utajení, ale v praxi funguje jako filtr, který se nikdy neprověřuje.
Jednání, které nikam nedospělo
Dokument nezaznamenává, k jakému závěru komise 7. února 2024 dospěla. Žádné rozhodnutí, hlasování ani výsledek jednání v něm uveden není.
Nevysvětluje ani, proč se výjimka týká jen žen obžalovaných z infanticidy, zatímco jméno obžalovaného v jinak citlivých kauzách, například u znásilnění, archiv běžně nechrání; to dokument uvádí jako otevřenou otázku k úvaze, bez vlastní odpovědi. Chybí popis jakéhokoli mechanismu, kterým by veřejnost mohla zpochybnit utajení jména u konkrétního spisu, nad rámec obecné žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím. A chybí i základní čísla, tedy kolik spisů o infanticidě archiv vůbec eviduje a kdy se mají jednotlivě otevřít.
Stížnost, která to celé spustila
Řízení před komisí spustilo podání člena veřejnosti, který tvrdil, že pro utajování jmen neexistuje rozumné zdůvodnění, že je praxe záměrně sexistická, protože zvýhodňuje ženy oproti mužům, například obžalovaným ze znásilnění, a že neopodstatněně brání badatelům v přístupu k části sbírek archivu.
Toto hodnocení nepochází z dokumentu samotného. Je to tvrzení, které jednání komise předcházelo a kvůli kterému se komise věcí vůbec zabývala. Dokument na něj přímo neodpovídá, řeší mechaniku praxe, ne vyvrácení nebo potvrzení obvinění ze sexismu.