Dopis z roku 1947 popisuje létající disky s atomovým pohonem, muže, který řídí válku z ponorky mezi dvěma oceány, a dva lidi, kteří se prý spojili s duchovním světem. Všechno je to v jednom dokumentu, který armádní kontrarozvědka přijala, založila a nijak nekomentovala.
Spis, který se našel
Dokument má 24 stran a objevil ho výzkumník John Greenewald z projektu The Black Vault na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA), kterou podal americké armádě v roce 1997. Vydán byl na začátku téhož roku. Je uložen mezi spisy Army Counterintelligence Corps (CIC, armádní kontrarozvědka), útvaru, který přijímal podání od veřejnosti, aniž by je musel sám prověřovat nebo potvrzovat. To, že dopis v archivu přežil, říká jen tolik, že byl přijat a založen. Nic to neříká o tom, jestli je pravdivý.
Ve stejném období armáda zveřejnila i samostatnou dávku materiálů k UFO o rozsahu 355 stran, vydanou v lednu 1997. Ze zdroje není jasné, jestli byl Bernardyho dopis její součástí, nebo šlo o samostatné vydání ze spisů CIC.
Stroje podle Bernardyho
Autorem dopisu je muž jménem Guido Bernardy. Píše, že profesoři Maurer a Kleistow zdokonalili raketové, atomem poháněné létající disky, které v dopise označuje za nejnebezpečnější zbraň na světě. Uvádí rychlost 1900 kilometrů za hodinu a ničivý dosah 800 kilometrů. Žádná technická dokumentace, výkres ani jiný pramen tahle čísla nepodkládá. Jména Maurer a Kleistow se v dostupném záznamu neobjevují nikde jinde.
Hitler na ponorce
Dopis dál uvádí, že dva blíže neidentifikovaní lidé se schopností spojit se s duchovním světem zjistili, že Adolf Hitler válku přežil a skrývá se na speciálně upravené ponorce někde mezi mysem Horn a mysem Dobré naděje. Odtud měl řídit útok, který měl způsobit takzvané totální zničení New Yorku, Kalifornie, Texasu, Wisconsinu, devíti dalších amerických států a částí Evropy. Oněch devět států dopis nejmenuje. Bernardy na konci žádá americkou armádu, aby jednala, než k útoku dojde.
Širší historický záznam o Hitlerově smrti vypadá jinak. Svědci, kteří viděli jeho tělo krátce po sebevraždě, vypovídali o zranění střelnou zbraní a zubní pozůstatky nalezené v zahradě říšského kancléřství byly se záznamy ztotožněny v květnu 1945. Tělo později objevili sovětští vojáci a pohřbili je na neoznačeném místě. Německý soud Hitlera úředně prohlásil za mrtvého až v roce 1956. Bernardyho tvrzení je s tímhle v přímém rozporu, ale to samo o sobě nic nedokazuje o jeho dopise. Ukazuje to jen, že šlo o jednu z řady fám, které po válce kolovaly.
Ticho na druhé straně
Ve spisu není žádná zmínka o tom, že by armáda dopis vyhodnotila, předala dál k šetření nebo na něj jakkoli reagovala. Jediným dokladem, že dopis vůbec existoval, je samotný spis CIC. Žádný průvodní list, žádná poznámka o tom, že věc zůstala bez opatření, se nedochovala. To není důkaz, že armáda dopis ignorovala, ani že něco skrývala. Je to jen chybějící stopa.
Dotazy bez odpovědi
The Black Vault podal v dalších letech následné žádosti o FOIA dalším zpravodajským agenturám s dotazem na související materiály. Všechny odpověděly, že žádné záznamy nemají. Taková odpověď může znamenat dvě různé věci: že podobné záznamy nikdy nevznikly, nebo že vznikly a později byly skartovány či se staly nedohledatelnými. Ze zdroje nejde určit, která z možností platí.
Pro srovnání: vlastní spisy FBI k Hitlerovi čítají přes 700 stran a pokrývají hlavně roky 1933 a 1945 až 1947, protože spojenci po kapitulaci Německa neměli hned důkaz o jeho smrti a obávali se úniku. Část těchto spisů, podle všeho ta, která se týkala možného útěku do Argentiny, byla zničena. Důvod zničení zdroj neuvádí. CIA pak v roce 2017 odtajnila dokumenty, podle nichž zpravodajská služba ještě v roce 1955 prověřovala možnost, že Hitler žije v Jižní Americe. Jde o samostatnou linii šetření, nezávislou na Bernardyho dopise a bez prokázané souvislosti s ním.
Lidé, kteří v dopise chybí
O Bernardym, Maurerovi, Kleistowovi ani o obou médiích záznam neuvádí žádné životopisné údaje, povolání ani instituci, ke které by patřili. Nejde o to, že by byly jejich identity začerněné cenzurou. V dopise prostě nejsou uvedené a nepodařilo se je dohledat ani v žádném doprovodném záznamu. Je to jiný typ mezery než mlčení armády. Tam chybí reakce, tady chybí lidé.
Jedno hodnocení, které není fakt
Greenewald na základě desítek let podávání žádostí o FOIA tvrdí, že tenhle jediný spis CIC je dosud jedinou známou dokumentací celé věci. Je to shrnutí jeho vlastní rešerše, ne výrok, který by plynul přímo ze spisu. Spis sám o sobě nic netvrdí o tom, jestli je jediný svého druhu.
Co z toho plyne a co ne
Víme, že dopis existoval a byl v roce 1947 podán americké armádě. Nevíme, kdo Bernardy byl. Nevíme, jestli a jak armáda na dopis reagovala. Nevíme, jestli podobné spisy u jiných agentur existovaly a zmizely, nebo jestli nikdy nevznikly. Žádnou z těchto mezer nejde zaplnit domněnkou, protože pro ni neexistuje opora v žádném dalším prameni. Jediné poctivé slovo na konci je „nikdo neví“, a to neznamená, že se nehledalo.