Žádost, která čekala sedm let
V prosinci 2016 podala organizace The Black Vault, kterou vede John Greenewald, žádost o přezkoumání utajení postupem Mandatory Declassification Review (MDR, povinné přezkoumání stupně utajení na žádost veřejnosti). Žádost byla podána 16. prosince 2016 pod číslem 1363960-000 a týkala se dokumentu Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), vedeného pod názvem „Cyber National Threat Assessment“, česky hodnocení kybernetických hrozeb, pro rok 2008. Dokument samotný je datovaný 22. června 2009 a má 30 stran.
Mezi podáním žádosti a vydáním dokumentu uplynulo podle The Black Vault sedm let úsilí. Přesné datum, kdy FBI dokument nakonec předala, zdroj neuvádí. Jde o dvě oddělené informace, které spojuje jen to, že se týkají téhož spisu: kdy byla žádost podána a co dokument popisuje. Délka čekání sama o sobě nic o obsahu dokumentu neříká.
Co dokument popisuje
Hodnocení podle vlastního textu pokrývá období od 30. června 2007 do 1. července 2008, pro souvislosti ale zahrnuje i starší materiál. Předmětem je rozbor vzdálených průniků a neoprávněných přístupů do sítí Spojených států a jejich kritické infrastruktury.
Dokument popisuje taktiky, techniky a postupy používané proti průmyslovým řídicím systémům, finančním institucím, vládním sítím a dodavatelským řetězcům. Věnuje se také možnému zneužití tehdy nastupujících technologií, konkrétně protokolu IPv6 a virtuálních světů.
Jedním z hlavních témat je trvalá hrozba botnetů, tedy sítí napadených počítačů. Ve zprávě stojí, že takové sítě lze využít k útokům typu odepření služby, k phishingovým a spamovým kampaním a ke krádežím hesel a přihlašovacích údajů. Dokument dále uvádí, že útočníci z napadených počítačů běžně sbírají hesla, přihlašovací údaje, stisky kláves, čísla platebních karet a osobní identifikační údaje.
Útržky, které unikly dřív
Než se celý text objevil, stručné citace z tohoto hodnocení se už dřív objevily v jiných spisech FBI, které byly The Black Vault zpřístupněny dříve. Část obsahu tedy pro veřejnost nebyla úplnou novinkou.
Zdroj nespecifikuje, jak velký je přesah mezi těmito dřívějšími útržky a nyní vydaným, silně začerněným textem. Zůstává otevřené, kolik z hodnocení bylo v nějaké podobě známo už dřív a kolik ne.
Čtyři úřady a pět výjimek
Podle průvodního dopisu k vydání se na redakci textu podílely AFOSI (Úřad zvláštního vyšetřování amerického letectva), NSA (Národní bezpečnostní agentura), ODNI (Úřad ředitele národní zpravodajské služby) a USCYBERCOM (Kybernetické velení Spojených států).
Uplatněné výjimky podle amerického zákona o svobodném přístupu k informacím a zákona o ochraně osobních údajů jsou (b)(1), (b)(3), (b)(6), (b)(7)(C) a (b)(7)(E). V obecné rovině kryje (b)(1) utajované informace týkající se národní bezpečnosti, (b)(3) informace chráněné jiným zákonem, (b)(6) a (b)(7)(C) osobní údaje, jejichž zveřejnění by znamenalo neoprávněný zásah do soukromí, a (b)(7)(E) postupy a techniky používané při vyšetřování. Který konkrétní odstavec patří pod kterou výjimku, zveřejněná verze neuvádí.
Hodnocení hrozeb, ne uzavřený případ
U vyšetřovacích spisů čtenář obvykle čeká nějaký verdikt, třeba že případ byl uzavřen jako nehoda nebo že příčina zůstala neobjasněná. Tenhle dokument takovou větu nemá, a není to mezera v papírech, je to otázka žánru. Jde o periodické hodnocení hrozeb, ne o vyšetřování konkrétní události, a hodnocení hrozeb svou povahou nekončí tečkou.
Nejblíž závěru má konstatování, že botnety a vyvíjející se techniky průniku představovaly k roku 2008 trvalou a významnou hrozbu pro kritickou infrastrukturu Spojených států. I to je spíš shrnutí stavu věci v danou chvíli než rozhodnutí o konkrétním incidentu.
Čtyři mezery v papírech
Zdroj nechává otevřené čtyři věci. První: co přesně bylo pod jednotlivými výjimkami skryto, jednotlivé začerněné pasáže nejsou ve zveřejněné verzi přiřazené ke konkrétnímu důvodu. Druhá: přesné datum, kdy dokument skutečně dorazil k žadateli, k dispozici je jen datum podání žádosti a konstatování, že vydání přišlo po sedmi letech. Třetí: důvod, proč přezkoumání trvalo tak dlouho, zdroj nevysvětluje. Čtvrtá: jak velký je přesah mezi plným textem a dřívějšími útržky, které unikly v jiných spisech.
Každá z těchto mezer je fakt o chybějících papírech, ne důkaz, že se za nimi skrývá něco konkrétního.
Výklad vydavatele
John Greenewald a The Black Vault k vydání poznamenávají, že rozsáhlé začernění textu, zachované i zhruba patnáct let po období, které dokument popisuje, podle nich svědčí o přetrvávající citlivosti materiálu pro národní bezpečnost a pro činnost orgánů činných v trestním řízení. Jde o výklad vydavatele, ne o stanovisko FBI ani o fakt, který by plynul přímo ze zveřejněného textu.
Co zůstává mlčením
Hodnocení kybernetických hrozeb datované 22. června 2009 a popisující botnety a útoky na kritickou infrastrukturu pozorované mezi lety 2007 a 2008 vyšlo po sedmi letech úsilí z velké části začerněné. Na jeho redakci se podílely čtyři instituce a uplatnilo se pět výjimek, z nichž každá kryje jiný typ informací.
Zdroj neuvádí, co přesně bylo pod začerněnými pasážemi, ani přesné datum, kdy dokument nakonec dorazil k žadateli, ani důvod, proč přezkoumání trvalo sedm let. To je stav spisu, jak ho The Black Vault zveřejnila: třicetistránkové hodnocení hrozeb, které prošlo rukama čtyř institucí, s pěti uplatněnými výjimkami a bez vysvětlení toho zpoždění. Co přesně zbylo pod černí, se neví.