David Spergel — americký astrofyzik a kosmolog

David Spergel, narozený 25. března 1961 v Rochesteru, je americký astronom a fyzik specializující se na teoretickou astrofyziku. Světové vědecké veřejnosti se zapsal zejména jako klíčový člen vědeckého týmu družice WMAP, jehož práce vyústila v detailní mapy raného vesmíru a přinesla týmu Breakthrough Prize in Fundamental Physics v hodnotě tří milionů dolarů. K roku publikace jeho životopisu byl autorem více než 300 recenzovaných článků s přes 98 000 citacemi a Hirschovým h-indexem 118, přičemž jako první autor stál za prvním i třetím nejcitovanějším článkem ve fyzice nového tisíciletí. Vedle výzkumné práce se Spergel prosadil jako administrátor vědy, pedagog a autor podnětů, které proměnily podobu několika velkých vesmírných misí.

Základní údaje

Narození: 25. 3. 1961
Místo narození: Rochester
Země: Spojené státy americké
Povolání: astronom; fyzik
Obor: theoretical astrophysics
Působiště: Princetonská univerzita
Vzdělání: Harvardova univerzita; Princetonská univerzita; Elwood-John H. Glenn High School
Ocenění: MacArthurova cena; Helen B. Warner Prize for Astronomy; Cena Dannieho Heinemana za astrofyziku; Fundamental Physics Prize

Vzdělání a počátky vědecké dráhy

Spergel vyrůstal na Long Islandu a již jako středoškolák dal najevo mimořádné vědecké nadání: v roce 1978 se zúčastnil prestižní soutěže Science Talent Search. Středoškolská léta strávil na Elwood–John H. Glenn High School a poté zamířil na Princeton University, kde roku 1982 dokončil bakalářský titul summa cum laude jako člen spolku Phi Beta Kappa. Svou závěrečnou práci věnoval tématu „Evolution of Proto-Planetary Nebulae“ pod vedením Gillian Knappové — téma zcela vzdálené kosmologii a fyzice temné hmoty, s nimiž bude jeho jméno spojováno v následujících dekádách.

V roce 1983 odjel jako harvardský cestovní stipendista na Oxford University, kde pod vedením Jamese Binneye pracoval na galaktické dynamice. Po návratu zahájil doktorské studium na Harvard University. Po obhajobě disertace strávil dva roky jako dlouhodobý člen na Institute for Advanced Study v Princetonu, kde mu mentorem byl John Bahcall. V roce 1987 se zde spoluautorsky podílel na analýze neutrinových teplot a toků ze Supernovy 1987A ve Velkém Magellanově oblaku — jednoho z prvních pozorovaných extragalaktických neutrinových zdrojů — publikované v časopise Nature. Na Princetonskou univerzitu nastoupil jako člen fakulty rovněž v roce 1987.

Akademická kariéra na Princetonu

Na Princetonu Spergel postupoval akademickými stupni: asociovaným profesorem se stal v roce 1992, řádným profesorem v roce 1997. V roce 2007 byl jmenován do pojmenované katedry Charles A. Young Professor of Astronomy on the Class of 1897 Foundation, kterou zastával až do přechodu do emeritního postavení s účinností od 1. července 2019.

Od února 2006 do června 2016 byl předsedou katedry astrofyzikálních věd Princetonské univerzity. Za jeho vedení byla katedra soustavně hodnocena jako první v zemi podle žebříčků U.S. News and World Report i Národní akademie věd. Spergel se věnoval rovněž pedagogické práci: jako primární mentor provázel kariérou více než 100 doktorandů a postdoktorálních badatelů. Mezi jeho doktorandy patří Julianne Dalcantonová, Hiranya Peirisová a Shirley Hoová, z nichž každá se stala přední astrofyzičkou.

Výzkum: kosmické mikrovlnné záření a WMAP

Stěžejní oblastí Spergelova výzkumu jsou fluktuace kosmického mikrovlnného záření na pozadí. Za „vynikající příspěvky ke zkoumání fluktuací kosmického mikrovlnného záření na pozadí“ obdržel v roce 2015 Dannie Heineman Prize for Astrophysics, udělovanou společně s Marcem Kamionkowskim.

Roku 2018 byl Spergel spolu s 27členným vědeckým týmem WMAP — včetně Charlese Bennetta, Garyho Hinshawa, Normana Jarosika a Lymana Page Jr. — oceněn Breakthrough Prize in Fundamental Physics za detailní mapy raného vesmíru. Celková hodnota ceny činila tři miliony dolarů rozdělené mezi jmenované laureáty a tým.

Spergelova role nebyla jen autorská. V březnu 2014 veřejně zpochybnil tvrzení kolaborace BICEP2, která oznámila detekci primárních gravitačních vln. Spergel argumentoval, že polarizovaná emise galaktického prachu je stejně dobře slučitelná s pozorovaným signálem a že jednofrekvenční měření dalekohledu nedokáží oba zdroje odlišit.

Výzkum: galaktika, temná hmota a koronografy

Spergelův výzkum přesahuje kosmologii. V roce 1991 publikoval společně s Leom Blitzem fotometrickou studii Mléčné dráhy, která přinesla první doklady o tom, že jde o příčnou spirálu — výsledek potvrzený pozdějšími infračervenými a hvězdně-kinematickými pozorováními.

V preprintu z roku 2001 nazvaném „A New Pupil for Detecting Extrasolar Planets“ navrhl Spergel design koronografu s tvarovanou pupilou, který vytváří velmi tmavé nulové pole podél osy symetrie a potlačuje tak hvězdné světlo natolik, aby bylo možné zobrazovat planety.

Kosmický dalekohled Nancy Grace Roman a role u NASA

Spergel vedl vědecký definiční tým kosmického dalekohledu Nancy Grace Roman (dříve označovaného WFIRST) a od roku 2015 do roku 2021 spolupředsedal jeho Formulation Science Working Group. V dubnu 2022 mu NASA za toto vedení udělila medaili Exceptional Public Service Medal.

Spergel sehrál klíčovou roli při záchraně mise WFIRST v roce 2011: tiše informoval astronoma Alana Dresslera o tom, že Národní průzkumný úřad disponuje přebytečnými teleskopy o průměru 2,4 metru, které by NASA mohla využít — toto sdělení výrazně změnilo vyhlídky celé mise.

První medaili Exceptional Public Service Medal od NASA obdržel Spergel již v roce 2017 za předsednictví v Radě pro vesmírné studie Národní akademie věd a za členství v Poradní radě NASA.

Předsednictví Nadace Simons

1. července 2021 se Spergel stal druhým prezidentem Nadace Simons, když vystřídal spoluzakladatelku Marilyn Simonsovou, která stála v čele nadace od jejího vzniku v roce 1994.

Nezávislý tým NASA pro studium UAP

V roce 2022 NASA jmenovala Spergela předsedou svého nezávislého studijního týmu pro neidentifikované anomální jevy (Unidentified Anomalous Phenomena Independent Study Team). Šestnáctičlenný panel zahájil práci 24. října 2022, první veřejné zasedání uspořádal 31. května 2023 a závěrečnou zprávu zveřejnil 14. září 2023.

Ocenění a uznání

V roce 2001 udělila Spergelovi MacArthurova nadace MacArthur Fellowship — neformálně nazývané „stipendium géniů“ — v hodnotě 500 000 dolarů vyplácených po dobu pěti let bez jakýchkoli podmínek, jako uznání jeho mimořádné originality v astrofyzice. Ve stejném roce ho časopis Time zařadil mezi „America’s Top Scientists“.

Mezi dalšími oceněními figurují Helen B. Warner Prize for Astronomy a Dannie Heineman Prize for Astrophysics. V roce 2019 ho National Society of Black Physicists jmenovalo čestným členem za soustavné úsilí o rovnost a začlenění v přírodních vědách.

Osobní život

David Spergel se 26. srpna 1990 oženil s Laurou H. Kahnovou, lékařkou. Mají tři děti: Juliana, Saru a Joshuu.

Zajímavosti

Kosmický dalekohled Nancy Grace Roman, pro jehož vědecký program Spergel sehrál určující roli, byl pětkrát ohrožen zrušením v prezidentských návrzích rozpočtu — dvakrát za Obamovy éry a třikrát za první Trumpovy administrativy. Kongres ho pokaždé zachoval. (scientificamerican.com)
Bakalářská práce, kterou Spergel dokončil na Princetonu v roce 1982 pod vedením Gillian Knappové, nesla název „Evolution of Proto-Planetary Nebulae“ a neměla nic společného s kosmologií ani fyzikou temné hmoty, pro něž se proslavil v dalších desetiletích. (astro.princeton.edu)
Během sabatiklu v roce 2001 na Institute for Advanced Study — návratu na pracoviště, kde působil jako postdoktorální člen v letech 1985 až 1987 — obdržel Spergel MacArthurovo stipendium géniů a zároveň ho časopis Time zařadil mezi „America’s Top Scientists“. (pr.princeton.edu)

Zdroje údajů

Kde se o něm píše

E-mail FAA poradce z roku 2023: za vlnou UFO stály radarové prahy 2 listopadu, 2026

Údaje aktualizovány: 2026-10-28