Dopis má jedenáct stran. Na šesté straně z nich stojí věta, která se čte hůř než cokoliv kolem ní: podle dopisu Factor a jeho společníci oběť „nepustili, dokud nebyla zcela obraná“. Na jedenácté a dvanácté straně týž dokument popisuje muže, o kterém mluví, jako „úspěšného podnikatele“ s „dobrou pověstí“, a doporučuje mu udělit plnou a bezpodmínečnou milost.
Dopis pro Bílý dům
Záznamem je poradní dopis generálního prokurátora Spojených států (Attorney General) prezidentu Johnu F. Kennedymu, datovaný 17. prosince 1962. Dopis probírá okolnosti a podstatu Factorovy žádosti o milost. Byl uvolněn na základě žádosti podané podle zákona o svobodném přístupu k informacím (Freedom of Information Act, FOIA); přesné datum, kdy k tomu došlo, dokument neuvádí. O jeho existenci referoval v listopadu 2023 novinář John Greenewald na serveru The Black Vault, který se dlouhodobě věnuje odtajněným archivům. Jméno úředníka, který dopis podepsal, se ve zveřejněné podobě nedochovalo.
Co dopis popisuje
Předmětem dopisu je John Factor, přezdívaný Jake the Barber, doslova Jake Holič. Podle dopisu Factor se svými společníky provozoval podvodný systém zaměřený na starší a důvěřivé oběti. Jeden z popsaných případů se týkal vdovy připravené o 280 000 dolarů, z čehož si Factor osobně ponechal 100 000 dolarů. V roce 1942 byl odsouzen za poštovní podvod se skladovými listy na whisky a dostal desetiletý trest. Část si odpykal a na svobodu se dostal na parole v roce 1949.
Doporučení, které následovalo
Dopis dále uvádí, že Factor po odsouzení provedl restituci a doplatil daňové nedoplatky. K roku 1962 ho popisuje jako „úspěšného podnikatele“ s „dobrou pověstí“, který milost potřebuje kvůli získání amerického občanství. Na tomto základě generální prokurátor doporučil udělit úplnou a bezpodmínečnou milost s odůvodněním, že osmnáct let po odsouzení by takový krok nebyl v rozporu se zájmy spravedlnosti.
Kennedy Factorovi milost skutečně udělil, a to 24. prosince 1962, tedy o týden později, než je datováno samotné poradní psaní. Datum dopisu a datum milosti tak nejsou totéž a dokument je od sebe sám neodlišuje jinak než svým vlastním datováním. To, že k milosti nakonec došlo, je doložený výsledek, ne výklad dopisu.
Co v dopise nesedí vedle sebe
Týž dopis na jedné straně popisuje bezohledné podvodné jednání vůči starším lidem a o pár stránek dál doporučuje, aby bylo tomu samému muži úplně a bez podmínek odpuštěno. Dopis sám nevysvětluje, proč je milost nutnou podmínkou pro získání občanství, jen to tvrdí. Chybí i cokoliv, o co by se doporučení mohlo opřít mimo popsanou dobrou pověst: žádný posudek probačního úředníka, žádné stanovisko vyšetřovací složky. Není to náznak skrytého motivu, je to mezera přímo v argumentaci dokumentu.
Co dopis neříká
Dvě věci ve spisu chybí a zůstávají tak. Dopis neuvádí jméno svého autora. A záznam neříká, kdy přesně byl na základě žádosti podle FOIA zveřejněn, víme jen, že o něm referoval Greenewaldův článek v listopadu 2023. Ani jedno z toho neznamená, že by se něco skrývalo. Takhle neúplná metadata mají FOIA spisy běžně.
Touhyho gang jako pozadí
Dopis zmiňuje domnělý zinscenovaný únos spojený s takzvaným Touhyho gangem, ale jen jako pozadí Factorova případu, bez vlastního závěru. Podle pozdějších historických líčení, nikoli podle samotného dopisu, se z této epizody stal později předmět sporů a soudních řízení. Jde o dvě různé vrstvy: dopis o věci mluví útržkovitě a k její pravdivosti se nevyjadřuje, zatímco to, co se dělo u soudů dál, dokládají jiné prameny, ne tento spis.
Co s tím čtenář
Umět tenhle dopis přečíst neznamená vědět o Factorovi něco navíc. Znamená vědět přesně, co v něm stojí, k čemu na jeho základě tehdy došel úřad a co dokument prostě neříká, a taky umět od sebe odlišit datum poradního dopisu od data samotné milosti, i když se to na první pohled tváří jako totéž. Jméno autora dopisu a přesné datum jeho zveřejnění zůstávají neznámé. Zůstane to tak, dokud se neobjeví jiný dokument, který to doplní.