Igelitové lahve na svahu skládky v Cocule vypadaly na fotografiích stejně před datem, kdy podle mexické vlády shořelo 43 těl, i po něm. Všiml si toho požární inženýr, kterého k případu přizvala mezinárodní expertní skupina.
Rozhovor jako doplněk starší zprávy
José Torero Cullen, požární inženýr a vedoucí katedry stavebního, environmentálního a geomatického inženýrství na University College London, mluvil s Kate Doyleovou z National Security Archive (americká nezisková organizace, která shromažďuje odtajněné dokumenty) a Anayansi Diaz-Cortesovou z Reveal News (zpravodajský projekt Center for Investigative Reporting, amerického centra investigativní žurnalistiky) 18. května 2021. Přepis rozhovoru National Security Archive zveřejnil 28. ledna 2022 jako součást třídílného podcastu After Ayotzinapa.
Torerův technický závěr, o kterém v rozhovoru mluví, je ale starší. Vypracoval ho v červenci 2015 na žádost GIEI (Grupo Interdisciplinario de Expertos Independientes, Interdisciplinární skupina nezávislých expertů), kterou v listopadu 2014 jmenovala Meziamerická komise pro lidská práva. GIEI Torerovu analýzu zařadila jako přílohu své první zprávy, kterou zveřejnila 6. září 2015.
Verze o jednom ohni na skládce
Studenti z učitelské koleje v Ayotzinapě zmizeli v noci z 26. na 27. září 2014 poté, co je v Iguale ve státě Guerrero napadla místní policie. Zásah zabil šest lidí, desítky zranil a 43 studentů se ztratilo.
PGR (Procuraduría General de la República, mexická generální prokuratura) později uzavřela, že útočníci studenty popravili a jejich těla spálili na skládce v Cocule v časných hodinách 27. září 2014. Vláda prezidenta Enrique Peña Nieta v lednu 2015 oznámila, že ostatky poté vložili do igelitových pytlů a hodili do řeky poblíž. Tahle verze, později označovaná jako „historická pravda“, byla roky oficiálním uzavřením otázky, co se s těly stalo.
Co Torero na skládce hledal
Torero na skládku v Cocule dorazil 12. července 2015. Mapoval, kudy by se po jejím svahu šířilo teplo a plamen, a hledal ožehnuté stromy a natavené plastové lahve. Podle jeho zjištění listy spálené ohněm dorostou zpátky do deseti měsíců, ale velký oheň, který zasáhne kmen, po sobě nechá jizvu natrvalo. Žádný ze stromů na okraji skládky takovou jizvu neměl.
Na svahu viděl jen částečně shořelé pneumatiky a natavený plast, který podle něj odpovídal spíš sérii menších ohňů než jednomu masivnímu požáru. Igelitové lahve, které na místě fotografoval, navíc rozpoznal i na argentinských forenzních snímcích z doby před datem údajné kremace a po něm: byly na stejném místě, beze změny.
Z přehledu krematorií a historických pohřebních hranic Torero spočítal, že spálení jednoho těla vyžaduje přibližně 700 kilogramů dřeva nebo 310 kilogramů pneumatik po dobu dvanácti hodin. Pro 43 těl by to znamenalo 30 100 kilogramů dřeva nebo 13 300 pneumatik po dobu šedesáti hodin, plochu ohně 12 na 2,5 metru, plamen vysoký nejméně sedm metrů a sloup kouře přes 300 metrů. Podle verzí, které měla PGR k dispozici, oheň v Cocule hořel šest hodin, tedy zlomek doby, kterou Torero označil za nutnou.
Zkouška na prasečích tělech
Torero svá terénní pozorování ověřil ještě jinou metodou. Jeho tým provedl spalovací testy na prasečích mrtvolách jako lidských náhradách. Výsledek podle záznamu ukázal, že čím víc těl hoří najednou, tím víc paliva a času spálení vyžaduje na jedno tělo, ne méně, jak by odpovídalo představě jednoho velkého ohně schopného zničit desítky těl najednou.
Kritika, která se netýkala čísel
Mexická média po zveřejnění zprávy Torerovy závěry zpochybnila. Podle záznamu National Security Archive novináři namítali, že na skládce strávil zhruba hodinu, a v tisku ho označovali jako peruánského experta bez odborné kvalifikace. Torero v rozhovoru z května 2021 uvedl, že kritici jeho zprávu nečetli a jeho osobu odbyli poznámkou, že jde o „toho Peruánce“, který strávil na místě hodinu.
Co v záznamu chybí, je věcná polemika s obsahem zprávy. Kritika se podle dostupného přepisu netýkala výpočtu paliva, rozměrů ohně ani fotografií lahví, zůstala u toho, kolik času expert na místě strávil a odkud pochází.
Závěr, který vešel do zprávy GIEI
Torero svá zjištění oznámil 6. září 2015, ve stejný den, kdy GIEI zveřejnila celou první zprávu. Podle ní je hypotéza, že na skládce shořelo 43 těl, nemožná. Torerova analýza do zprávy vešla jako příloha. K podobnému závěru v roce 2016 došel i EAAF (Equipo Argentino de Antropología Forense, argentinský tým forenzní antropologie), který uvedl, že poprava a spálení studentů přímo na skládce v Cocule „není možné“.
V rozhovoru z května 2021 Torero shrnul poselství vlastní zprávy: jde o jedinou a velmi jednoduchou zprávu, že je třeba přestat hledat na skládce a začít hledat jinde.
Co záznam neuzavírá
Kam ostatky studentů skutečně zmizely, pokud ne spálením v Cocule, záznam neříká. Torero sám uvedl, že tahle otázka leží mimo jeho obor: zpráva se týkala fyziky ohně, ne pátrání po tělech.
Okolnosti samotné smrti studentů zůstávají mimo tento záznam úplně. GIEI ani ve své šesté a poslední zprávě, kterou představila 25. července 2023, místo pobytu 43 mladých mužů nedokázala určit.
Záznam také přesně nespecifikuje, v čem vyšetřovatelé PGR chybovali. Torero je popisuje jako lidi „bez porozumění ohni“, konkrétní chybu v jejich analýze ale zdroj dál nerozvádí. Otevřené zůstává i to, jestli kritika mexických médií měla oporu v jiném technickém rozboru: zdroj žádný takový rozbor nezmiňuje. Co se s ostatky 43 studentů z Ayotzinapy stalo, k datu poslední zprávy GIEI nikdo neví.