Kompilace k výročí, ne jeden spis
National Security Archive (Národní bezpečnostní archiv, pracoviště při Univerzitě George Washingtona) zveřejnil 7. srpna 2023 přehledovou publikaci k 78. výročí bombardování Hirošimy a Nagasaki s názvem „78th Anniversary of Hiroshima and Nagasaki Bombings: Revisiting the Record“. Odkazuje v ní na širší projekt „Reexploring the Manhattan Project and the Problem of Radiation Effects, 1944–1945“, v jehož rámci archiv dlouhodobě shromažďuje starší vojenské a vědecké materiály o účincích záření.
Nejde o jeden nově odtajněný spis s jasnou proveniencí, ale o sestavu dokumentů z několika fondů, kterou archiv svázal dohromady k výročí. Kdo jednotlivé podkladové materiály vybíral a kdy přesně vznikly, publikace neříká. Uvedeno je jen to, že jde o sestavu starších záznamů, zveřejněnou vcelku.
Hlášení z Japonska a slovo propaganda
Po srpnu 1945 přicházely z Japonska zprávy o úmrtích a přetrvávající nemoci, které lékaři i novináři spojovali s radiací. Generálmajor Leslie Groves, ředitel Projektu Manhattan, tato hlášení podle zápisu telefonického rozhovoru s podplukovníkem Charlesem Reou z 28. srpna 1945 označil za propagandu. Rozhovor je veden jako přísně tajný dokument ve fondu RG 77, spis č. 5b, mezi záznamy Manhattanského inženýrského okruhu (oficiální armádní název Projektu Manhattan). Rea v té době vedl základní nemocnici v Oak Ridge v Tennessee a podle kompilace neměl žádné speciální znalosti o biologických účincích záření.
Groves přesto do Japonska vyslal vlastní vyšetřovací tým. Podle kompilace tento tým zjistil, že radiace byla při úmrtích v Hirošimě a Nagasaki významným faktorem; takové zjištění se s dobovým odmítnutím japonských hlášení jako propagandy neslučuje.
Dva citáty, jedna vláda
Groves vypovídal 30. listopadu 1945 před Zvláštním senátním výborem pro atomovou energii (Senate Special Committee on Atomic Energy), který tehdy připravoval zákon upravující nakládání s atomovou energií. Podle zápisu výpovědi řekl, že ozáření nezpůsobuje „nepřiměřené utrpení“ a že nemoc z ozáření je „velmi příjemný způsob umírání“.
Ve stejné kompilaci je citována zpráva amerického námořnictva, vedená jako dokument 30, podle níž je atomová bomba „nejstrašnější ničivý nástroj, jaký lidstvo zná“ a zkáza v Hirošimě a Nagasaki přesně odpovídala předpokladům plánovačů cíle. Autora zprávy ani datum jejího vzniku kompilace neuvádí.
Jak to dnes rámuje archiv
National Security Archive ve svém úvodu ke kompilaci z roku 2023 píše, že vedení Projektu Manhattan japonská hlášení o radiaci „zaměnilo“ za propagandu. Je to formulace archivu samotného, napsaná s odstupem 78 let, ne citace Grovese, Reova zápisu ani zprávy námořnictva.
Kompilace dál cituje pozdější historické hodnocení: historik Peter Wyden nazval Grovesovu výpověď „do očí bijící lží“ a historička Eileen Welsome ji označila za „vyloženě nepravdivou“. Obě hodnocení pocházejí od historiků, kteří psali s odstupem desetiletí, nejde o součást dobového spisu z roku 1945.
Co v záznamu chybí
Kompilace neuvádí, kdo zprávu námořnictva napsal a kdy přesně vznikla, takže není jasné, jestli vznikla před Grovesovou výpovědí, po ní, nebo souběžně s ní. Nevysvětluje, na základě čeho vedení Projektu Manhattan japonská hlášení v srpnu 1945 odmítlo jako propagandu. Neříká, zda Groves v listopadu znal obsah hlášení, která mu od podřízených chodila o japonských obětech, ani zda četl podrobnou zprávu lékaře Stafforda Warrena o účincích záření. Přesný podíl úmrtí, která šlo přičíst přímo radiaci oproti popáleninám a tlakové vlně, kompilace nesjednocuje: zpráva, kterou generál Farrell posílal Grovesovi, citovala zjištění Stafforda Warrena, že nemocí z ozáření trpělo jen malé procento zraněných přeživších, zatímco pozdější poznatky tomu neodpovídaly.
Rozpor, který nikdo nespojil
Grovesova výpověď před Senátem a zpráva námořnictva pocházejí ze stejné vládní struktury a ze stejného roku. Mohly mířit na jiné publikum, politické ujištění veřejnosti oproti internímu vojenskému hodnocení. Mohly je dělit týdny i měsíce, které záznam nezachycuje. Mohly také jen odrážet neuspořádanou komunikaci poválečné administrativy, kde si různé složky vedení nepředávaly stejná čísla. Žádnou z těchto možností kompilace nedokládá, jde jen o rámce, které by rozpor mohly vysvětlit.
Archiv obě vyjádření postavil vedle sebe a sám je nijak nesmířil. Proč generál, který v listopadu mluvil o příjemné smrti, stál v čele instituce, jejíž vlastní zpráva mluvila o nejstrašnější zbrani, jakou lidstvo poznalo, záznam neřeší. Kompilace tenhle rozpor jen zveřejnila, nevysvětlila ho.