Poslední věta vzkazu adresátovi nařizovala jediné: spálit dopis hned po přečtení. William Parker, 4. baron Monteagle, instrukci nesplnil. Dopis eviduje Národní archiv Spojeného království (The National Archives) pod signaturou SP 14/216, jako součást třídílné sbírky nazvané Gunpowder Plot Book (Kniha spiknutí střelného prachu).
Co je fyzicky v obálce
Zachovaný list je nedatovaný a nepodepsaný, psaný záměrně maskovaným písmem. Archiv ho vede k datu 26. října 1605, to je ale údaj z katalogizace, kdy byl dopis přijat, ne z textu samotného: list sám žádné datum neobsahuje. Rozlišit, co leží v obálce, od toho, co o ní archivář dopsal o více než čtyři století později, je první krok, než se o dopisu dá vůbec něco tvrdit.
Tři věty bez podpisu
Pisatel radí Monteaglovi, aby si z lásky k jeho přátelům vymyslel záminku a na zasedání Parlamentu nechodil, „jak si cení svého života“. Píše, že Bůh i lidé se spojili, aby potrestali zlobu této doby, a předpovídá, že sněmovna dostane strašnou ránu, aniž by kdokoli viděl, kdo ji zasadil. Na konci dopis nařizuje sám sebe spálit, s tím, že zničením listu nebezpečí pomine. Žádné jméno, žádný popis způsobu útoku, žádná stopa k autorovi: to je celý obsah, který se dochoval.
Co se stalo potom
Monteagle dopis nespálil. Odnesl ho místo toho Tajné radě (Privy Council), odkud se dostal k hraběti ze Salisbury a následně ke králi Jakubovi I. Král nařídil prohlídku prostor pod Parlamentem. V noci 4. listopadu 1605 tam byl objeven Guy Fawkes se 36 sudy střelného prachu. Při výslechu přiznal, že on a další spiklenci plánovali zničit sněmovnu během slavnostního zahájení zasedání, naplánovaného na 5. listopadu. V tomhle bodě na sebe dopis a jeho důsledek navazují bez mezery: to, co stojí v záznamu, a to, k čemu dospělo vyšetřování, se shodují.
Co ve spisu chybí
Zdroj neobsahuje žádnou dobovou expertizu rukopisu. Obor, který by umožnil písmo systematicky srovnávat, v roce 1605 v použitelné podobě neexistoval. Chybí také podrobná chronologie mezi doručením dopisu a nočním zásahem: kolik dní uplynulo, kdo list fyzicky nosil mezi Monteaglem a Tajnou radou, spis neuvádí. Není to doklad utajování. Je to mezera, která v archivu té doby prostě zůstala.
Příběh, který se vypráví kolem dopisu
Podle dobového svědectví, které archiv uvádí, předala dopis Monteaglovu komorníkovi na ulici neznámá osoba, ještě předtím, než se král Jakub vrátil z Roystonu. Tahle verze se k dopisu váže dlouho a často se vypráví jako jeho přirozená součást. V samotném spisu SP 14/216 se ale nenachází. Jde o zprostředkované podání, které k dokumentu přirostlo později. Jedno je to, co leží v archivu, druhé je to, co se o tom vyprávělo.
Jména, která se nabízejí
Totožnost autora se nikdy nepodařilo prokázat. Historikové dlouhodobě podezírali Francise Treshama, švagra lorda Monteagla a jednoho ze spiklenců. Tresham byl zatčen 12. listopadu 1605 a vězněn v londýnském Toweru. Ve své výpovědi se snažil zmírnit vlastní zapojení do spiknutí, dopis ale nezmínil vůbec. Zemřel přirozenou smrtí 23. prosince 1605. Hypotéza o jeho autorství zůstává neprokázaná. Dobová literatura nabízela i Mary Habingtonovou, Treshamovu příbuznou, tuhle teorii ale moderní historikové odmítají. Jiní badatelé uvažovali o Anne Vaux, hlavně na základě vnímané podobnosti jejího rukopisu s písmem v dopise, což samo o sobě nic nedokazuje. Žádná z těchto teorií nemá oporu přímo ve spisu SP 14/216.
Co zůstává otevřené
Záznam nevysvětluje, proč Tajná rada a král jednali tak rychle: zda existovala i jiná, nezaznamenaná indicie, nebo šlo čistě o reakci na tenhle jeden dopis. Chybí jakýkoli doklad, že by list byl po roce 1605 vůbec předmětem vyšetřovacího zájmu, natož že by ho někdo srovnával s jiným písmem.
Dopis, který nehořel
Měl zmizet, shořet, nenechat po sobě stopu. Místo toho přežil přes čtyři století, uložený, katalogizovaný, čitelný. Figuroval i na výstavě Treason: People, Power & Plot, kterou archiv později natrvalo uzavřel. Jediná věc, kterou měl dopis podle vlastního textu udělat, je jediná věc, kterou neudělal. Kdo ho napsal, se neví, a spis na tuhle otázku odpověď nedává.