Boris Jelcin — první demokraticky zvolený prezident Ruska

Boris Jelcin (1. února 1931 – 23. dubna 2007) byl sovětský a ruský politik, který vstoupil do dějin jako první člověk v ruských dějinách vzešlý z přímé lidové volby prezidenta – 12. června 1991 získal 57 procent hlasů. Stál u podpisu Bělověžských dohod, jež formálně rozpustily Sovětský svaz, a na sklonku roku 1999 přenesl moc na Vladimira Putina v prvním dobrovolném předání prezidentského úřadu v moderních ruských dějinách. Jeho éra bývá spojována se zásadními hospodářskými proměnami i hlubokými společenskými otřesy.

Základní údaje

Narození: 1. 2. 1931
Místo narození: Butka
Úmrtí: 23. 4. 2007
Místo úmrtí: Moskva
Země: Sovětský svaz; Rusko
Povolání: stavební inženýr; politik; stavitel; inženýr
Vzdělání: Uralská státní technická univerzita; Uralská federální univerzita
Ocenění: Leninův řád; Řád rudého praporu práce; Řád rudého praporu práce; Řád čestného odznaku

Původ a vzdělání

Boris Jelcin se narodil 1. února 1931 v Butce. Jeho dětství poznamenal nucený pobyt otce v pracovním táboře: starší Jelcin strávil tři roky na nucených pracích za obvinění z protisovětské agitace. Boris Jelcin vystudoval Uralskou státní technickou univerzitu a Uralskou federální univerzitu a kvalifikoval se jako stavební inženýr a stavitel.

Kariéra v Komunistické straně

V roce 1976 byl Jelcin jmenován prvním tajemníkem Výboru KSSS Sverdlovské oblasti, čímž se stal faktickým vedoucím jednoho z nejvýznamnějších průmyslových regionů Sovětského svazu. Tento post zastával až do roku 1985. Za svou stranickou práci obdržel Leninův řád, dva Řády rudého praporu práce a Řád znaku cti.

V roce 1990 vydal Jelcin autobiografii nazvanou Against the Grain, v níž popsal své mládí, politickou kariéru, postup v Komunistické straně i svůj vztah s Michailem Gorbačovem.

Vzestup k moci a rozpad Sovětského svazu

12. června 1991 byl Jelcin zvolen prezidentem Ruské sovětské federativní socialistické republiky s 57 procenty hlasů a stal se prvním demokraticky zvoleným prezidentem v ruské historii. O necelé dva měsíce později, v srpnu 1991, propukl puč skupiny konzervativních komunistů. Pučisté rozmístili po Moskvě přibližně 4 000 vojáků, 350 tanků, 300 obrněných vozidel a 420 nákladních automobilů s cílem obklíčit parlament a zatknout klíčové osobnosti. Jelcin vystoupil na tank před budovou parlamentu a proslovem zmobilizoval veřejný odpor, který způsobil, že se puč zhroutil do tří dnů.

8. prosince 1991 podepsal Jelcin spolu s ukrajinským prezidentem Leonidem Kravčukem a předsedou běloruského parlamentu Stanislavem Šuškevičem Bělověžské dohody, jimiž byl prohlášen zánik Sovětského svazu a bylo ustaveno Společenství nezávislých států.

Ekonomická transformace a šoková terapie

Po rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991 Jelcin přistoupil k programu hospodářské šokové terapie, který zahrnoval rychlé uvolnění cenových kontrol, privatizaci státních podniků a otevření hranic volnému obchodu. V letech 1992 až 1994 bylo zprivatizováno více než 15 000 státních podniků, a to často prostřednictvím netransparentních voucherových schémat, která umožňovala zasvěceným osobám získávat cenná aktiva za minimální cenu. Tento proces přispěl ke vzniku ruské oligarchie.

V roce 2006 průzkum Levadova centra mezi 1 600 respondenty ukázal, že 70 procent Rusů se domnívalo, že Jelcinova éra zemi přinesla více škody než užitku.

Zdravotní stav a odchod z politiky

Jelcinovo zdraví bylo v průběhu prezidentství vážně oslabeno. V roce 1996 podstoupil sedmihodinovou operaci bypassu koronárních tepen s pěti přemostěními; po dobu 68 minut bylo jeho srdce zastaveno a krevní oběh zajišťoval mimotělní přístroj. Veřejnosti přitom zatajil infarkt myokardu, který utrpěl mezi dvěma koly prezidentských voleb.

31. prosince 1999 Jelcin v televizním projevu oznámil svou rezignaci a předal moc premiérovi Vladimiru Putinovi jako úřadujícímu prezidentovi. Šlo o první dobrovolné předání moci v moderní ruské historii. Boris Jelcin zemřel 23. dubna 2007 v Moskvě na srdeční zástavu způsobenou kongestivním srdečním selháním a selháním více orgánů ve věku 76 let. Pohřeb se konal 25. dubna 2007 v katedrále Krista Spasitele a Jelcin byl pohřben na Novoděvičím hřbitově. Byl prvním ruským hlavou státu pohřbeným s církevním obřadem od císaře Alexandra III., tedy po 113 letech.

Odkaz a Jelcinovo centrum

25. listopadu 2015 bylo v Jekatěrinburgu otevřeno Jelcinovo prezidentské centrum – muzeum, archiv, knihovna a vzdělávací komplex, který se stal prvním prezidentským centrem zřízeným v Ruské federaci. Centrum vzniklo z veřejných prostředků ve výši 76 milionů dolarů a za přispění přibližně 50 soukromých sponzorů, mezi nimiž byli prezident Vladimir Putin a premiér Dmitrij Medveděv. Sbírky centra obsahují více než 30 000 exponátů a 13 000 fotografií.

Zajímavosti

Při pokusu o puč v srpnu 1991 nasadili jeho organizátoři do Moskvy přibližně 4 000 vojáků, 350 tanků, 300 obrněných vozidel a 420 nákladních automobilů, aby obklíčili parlament a zatkli klíčové osobnosti. Jelcinův proslov z vrcholu tanku pomohl zmobilizovat veřejný odpor, který způsobil, že se puč zhroutil do tří dnů. (behindthequotes.com)
Průzkum Levadova centra z roku 2006 provedený mezi 1 600 respondenty ukázal, že 70 procent Rusů se domnívalo, že Jelcinova éra přinesla zemi více škody než užitku. (rferl.org)
Jelcinova operace bypassu koronárních tepen v roce 1996 trvala sedm hodin a zahrnovala pět přemostění; po dobu 68 minut bylo jeho srdce zastaveno a funkci přebíral mimotělní přístroj. Infarkt, který prodělal mezi dvěma koly prezidentských voleb, přitom veřejnosti zatajil. (deseret.com)
V letech 1992 až 1994 bylo v rámci Jelcinovy šokové terapie zprivatizováno více než 15 000 státních podniků, často prostřednictvím netransparentních voucherových schémat. Zasvěcení tak mohli získávat hodnotná aktiva za minimální náklady, což přispělo ke vzniku ruské oligarchie. (tracesofevil.com)
Jelcinovo prezidentské centrum v Jekatěrinburgu bylo financováno z veřejných zdrojů částkou 76 milionů dolarů a za podpory přibližně 50 soukromých sponzorů, včetně prezidenta Vladimira Putina a premiéra Dmitrije Medveděva. Centrum uchovává více než 30 000 exponátů a 13 000 fotografií. (rferl.org)

Zdroje údajů

Kde se o něm píše

Memorandum z Camp Davidu: Bush odmítl slovo spojenci v prohlášení 2 listopadu, 2026

Údaje aktualizovány: 2026-10-28