Na konci rozhovoru v Camp Davidu se Boris Jelcin zeptal George Bushe, jestli jsou ještě soupeři. Prezident odpověděl, že ne, ale do společného prohlášení odmítl zařadit slovo „spojenci“, ačkoli si ho Jelcin přál. Zachytilo to memorandum z jednání nazvané „Meeting with Boris Yeltsin, President of Russia“ (Schůzka s Borisem Jelcinem, prezidentem Ruska), datované 1. února 1992 a uložené v knihovně George H. W. Bushe. Zveřejnil ho Národní bezpečnostní archiv na základě žádosti podle amerického zákona o svobodném přístupu k informacím (Freedom of Information Act).
Co National Security Archive zveřejnil
National Security Archive při Univerzitě George Washingtona vydal 30. ledna 2023 soubor podkladových materiálů s názvem „The First Months of U.S. Relations with the New Russia, 1992″. Jde o sestavu citací z deklasifikovaných amerických dokumentů, ne o souvislou vyšetřovací zprávu; jako autor je uveden jen redakční e-mail archivu. Archiv publikaci popisuje jako raný výběr z rozsáhlejší sbírky, kterou pro celá devadesátá léta chystá nakladatelství ProQuest pod názvem „US-Russian Relations from the End of the Soviet Union to the Rise of Vladimir Putin“. U citovaných dokumentů uvádí typ a datum, stupeň utajení jen u jednoho z nich, kabelogramu z 17. ledna 1992, klasifikovaného jako Secret. Spisová čísla jednotlivých memorand uvedená nejsou.
Leden 1992: dokumenty před Camp Davidem
Chronologie začíná kabelogramem z 17. ledna, kterým americké velvyslanectví tlumočilo Bushovi Jelcinův vzkaz. O deset dní později, 27. ledna, napsal Jelcin Bushovi dopis, dochovaný v neoficiálním velvyslaneckém překladu.
28. ledna poslal velvyslanec Robert Strauss do Washingtonu kabelogram nazvaný „The Mysterious Yel’tsin Speech that Never Was“. Proč projev nezazněl, záznam plně nevysvětluje, zmiňuje jen možnou potřebu konzultace s vojenským vedením. Téhož dne zaznamenalo ministerstvo zahraničí schůzku ministra Jamese Bakera s ruským ministrem zahraničí Andrejem Kozyrevem.
O den později se Baker v Moskvě sešel s Jelcinem na dvouhodinovém jednání. Ve svých pamětech popsal „jiného Jelcina“: už nepůsobil mlhavě a povrchně jako dřív, ale mluvil dlouze, bez poznámek, o vysoce odborných otázkách. Večer napsal Baker Bushovi dopis, ve kterém ho žádal, aby si s Jelcinem v Camp Davidu vytvořil stejně blízký osobní vztah, jaký měl s Michailem Gorbačovem.
Camp David, 1. února 1992
Bush a Jelcin se sešli na prezidentském sídle v Camp Davidu a na společné tiskové konferenci v hangáru pro vrtulníky oznámili konec studené války. Podepsali Camp David Declaration of New Relations. Archiv dodává, že obě strany jednání hodnotily jako mimořádně pozitivní a jako základ pro novou spolupráci.
Na tiskové konferenci Jelcin řekl, že nepřijel natáhnout ruku a žádat o pomoc. Samotné jednání pak podle zápisu z memoranda obsahovalo i jinou rovinu: Jelcin tam mluvil otevřeně o hospodářských potížích Ruska a varoval, že bez pomoci zemím Společenství nezávislých států hrozí „obrat zpět“.
Podle memoranda z jednání usiloval Jelcin o dramatické snížení jaderných arzenálů, které by šlo dál než nabídka Michaila Gorbačova z osmdesátých let, tehdy nazývaná obrácenými závody ve zbrojení. Zároveň chtěl americkou podporu pro to, aby Rusko převzalo místo Sovětského svazu v bipolárním uspořádání světa. Přesný rozsah návrhu, počet hlavic ani časový rámec excerpt neuvádí. Bushova zdrženlivost je v záznamu patrná nepřímo: slovo „spojenci“ do společného prohlášení nezařadil.
Velvyslanec a „car s lidovým nádechem“
Archiv cituje nejmenovaného amerického velvyslance, který ruské veřejné mínění charakterizoval tak, že Rusové chtějí „cara s lidovým nádechem“. Datum výroku ani jméno velvyslance záznam neuvádí.
Dokumenty také popisují, jak ruští představitelé mluvili o Ukrajině. Jelcin podle záznamu označoval svůj vztah s ukrajinským prezidentem Leonidem Kravčukem za „velmi dobrý“ a chápal, pod jakým domácím tlakem je Kravčuk kvůli nacionalistickým skupinám v parlamentu. Jegor Gajdar ujišťoval Bushe, že vyřešení rusko-ukrajinských sporů sice potrvá dlouho, ale nehrozí „jugoslávský scénář“. Ve stejných dokumentech ale ruští představitelé zároveň označují Ukrajinu za „náš hlavní destabilizující faktor“, obě polohy stojí v citovaných materiálech vedle sebe bez vysvětlujícího přechodu.
Co archiv netvrdí
National Security Archive v tomto souboru vystupuje jako vydavatel deklasifikovaných dokumentů, ne jako vyšetřovatel. Nenabízí tezi, proč Bush k rozsáhlému jadernému návrhu váhal, kým byl citovaný velvyslanec ani jak se v ruské politice dál řešil rozpor mezi pochopením pro Ukrajinu a jejím označením za destabilizující faktor. O konečném znění kompromisu kolem slova „spojenci“ záznam mlčí, uvádí jen to, že ho Bush do deklarace nezařadil.
Mezery, které zůstávají mezerami
V dostupném souboru chybí čísla jednotlivých memorand, stupně utajení u většiny citovaných dokumentů i jméno velvyslance citovaného s výrokem o carovi. Chybí také přesné znění Jelcinova jaderného návrhu a bližší důvod, proč jeho avizovaný projev z konce ledna 1992 nikdy nezazněl. Tyto mezery jsou fakty o tom, jaký výběr archiv zveřejnil, nejsou náznakem, že by se něco skrývalo. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je běžná praxe výtahu z rozsáhlejší připravované sbírky: archiv sám publikaci označuje za raný výběr, citace vybíral editor, nepřepisoval prameny v plném znění.
Co z nabídky zbylo
Vztahy „hluboké vzájemné důvěry a spojenectví“, o kterých Jelcin podle archivu mluvil, se v dostupném souboru dál nerozvíjejí. Záznam nepokračuje tím, jak jednání probíhala v následujících týdnech, ani zda a jak byl jaderný návrh dál projednáván. Jedinou konkrétní návazností, kterou archiv v chronologii uvádí, je dohoda z května 1992: Ukrajina, Kazachstán a Bělorusko se zavázaly vrátit sovětské jaderné zbraně Rusku k likvidaci a podepsaly Lisabonský protokol, kterým se staly nejadernými signatáři smlouvy START I. O osudu samotné nabídky spojenectví ale soubor dál nic neuvádí.
Ruská agentura TASS ve výročním článku z roku 2022 označila deklaraci z Camp Davidu za akt, který oficiálně ukončil studenou válku. Archiv sám ve své úvodní poznámce z roku 2023 zpětně popisuje devadesátá léta jako roky jednopólového uspořádání světa pro Spojené státy a zároveň jako tragické období pro Rusko: vládnutí dekrety tam nahradilo jakoukoli parlamentní demokracii, ekonomika dvakrát propadla do hospodářské deprese a výsledkem byl návrat k autoritářství. To je ale hodnocení z odstupu tří desetiletí, ne obsah dokumentů ze začátku roku 1992.
Záznam, který archiv zveřejnil, končí u Camp Davidu. Co se s Jelcinovou nabídkou „hluboké vzájemné důvěry a spojenectví“ stalo dál, podle tohoto souboru nikdo neví.