Komunikace mezi týmem fyziků a dozorčí komisí probíhala výhradně písemně, aby se předešlo jakékoli nezaznamenané nápovědě. Tak znějí provozní pravidla pokusu, který v Lawrence Radiation Laboratory v Livermoru v Kalifornii (dnešní Lawrence Livermore National Laboratory) rozjeli v květnu 1964 pod názvem Nth Country Experiment, tedy pokus „N-té země“. Testoval obavu, že jadernou zbraň jednou dokáže postavit i další stát v pořadí, který k ní nemá přímý přístup.
Zpráva po vrstvách
Hlavním dokumentem je „Summary Report of the Nth Country Experiment“ (Souhrnná zpráva o experimentu N-té země), kterou v březnu 1967 editoval livermorský pracovník James Frank pod označením UCRL-50249. Národnímu bezpečnostnímu archivu (National Security Archive) při Univerzitě George Washingtona ji poprvé zpřístupnili v devadesátých letech, v roce 2003 na ni archiv upozornil samostatnou tiskovou zprávou.
23. ledna 2025 archiv zveřejnil další svazek: dosud utajovanou zprávu „Postshot Activities of the Nth Country Experiment“ (UCRL-50628, autoři David A. Dobson, Robert W. Selden a James Frank), silně začerněnou, a soubor Operating Rules, provozní pravidla pokusu. Sepsal je A. J. Hudgins a byla součástí kompilace, kterou editoval Frank. Nejde o jedno zveřejnění, ale o odtajňování po vrstvách, ve dvou vlnách oddělených více než dvaceti lety.
Tři fyzici bez přístupu k tajným materiálům
Podle záznamu měl experiment ověřit, jestli pár školených fyziků bez znalosti jaderných zbraní a bez přístupu k utajovaným pramenům dokáže s mírným úsilím navrhnout věrohodnou nálož. Do týmu nastoupili čerství doktoři David A. Dobson (University of California, Berkeley) a David N. Pipkorn (University of Illinois), oba na roční smlouvu. Laboratoř je na druhý rok prodloužila a v březnu 1965 se k nim přidal Robert W. Selden (University of Wisconsin), tehdy armádní výzkumný pracovník. Na celý experiment padly podle zprávy tři člověkoroky práce, rozdělené mezi rané a pozdní období projektu.
Tým zvolil plutoniový implozivní typ nálože, zpráva jako důvod uvádí větší budoucí potenciál a účinnost oproti uranové náloži kanonového typu. Koncem roku 1965 měli hotový první kompletní návrh, 14. prosince 1966 dokončili finální verzi, zachycenou ve zprávě UCRL-50239. Hotová nálož byla podle zprávy příliš velká pro balistickou raketu, dala by se ale dopravit letadlem nebo nákladním autem. Pipkorn mezitím v roce 1966 odešel na stálé místo v laboratoři.
V dubnu 1967 proběhl takzvaný papírový test, hypotetické odpálení návrhu bez reálné detonace. Jestli by nálož doopravdy fungovala, záznam neuzavírá. Dobson a Selden se výsledek vlastního testu nikdy nedozvěděli a zůstali bez informace až do briefingů, které následovaly.
Co si z toho Livermore odneslo
Po skončení experimentu na jaře 1967 Dobson a Selden objížděli instituce s briefingy: Los Alamos, Ústřední zpravodajskou službu (CIA), Atomovou komisi (Atomic Energy Commission) a ministerstvo zahraničí. Podle záznamu jim James Frank po posledním briefingu řekl, že jejich návrh by udělal pěkně impozantní ránu a že by svou silou řádově odpovídal Hirošimě.
Souhrnná zpráva stanovuje cíl experimentu takto: zjistit, zda malý tým bez kontaktu s utajovanými materiály dokáže navrhnout nálož s vojensky významným účinkem. Podle vlastního závěru projektu byl tento cíl splněn. Ze série briefingů institucím vyplynul závěr, že hlavní překážkou šíření jaderných zbraní není znalost konstrukce, ale přístup k jadernému materiálu.
Schválený pokus, ne únik
Nic v dostupných dokumentech nenasvědčuje bezpečnostnímu selhání ani špionáži. Experiment měl od počátku dozorčí komisi, písemnou komunikaci a formulovaná pravidla. Výsledky šly oficiální cestou, formálními briefingy čtyřem federálním institucím, ne únikem na veřejnost. Jde o řízený interní pokus, kterým Livermore testoval sám sebe.
Otevřené zůstává, proč se laboratoř k takovému pokusu vůbec rozhodla. Archiv sám u zveřejnění poznamenává, že o úvahách a rozhodnutích, které vedení Livermoru k experimentu přivedly, je ještě třeba zjistit víc.
Co zůstává začerněné
Ve zveřejněné verzi zprávy Postshot Activities ministerstvo energetiky (Department of Energy) vyškrtlo většinu pasáží o raném i finálním návrhu s odvoláním na takzvaná utajovaná data týkající se konstrukce jaderných zbraní. Chybí bibliografie použitých otevřených pramenů, přesná chronologie prací i popis jádra, tamperu, roznětek, čoček výbušnin a diskuse o polonium-berylliovém iniciátoru.
Národní bezpečnostní archiv se proti části začernění odvolal s tím, že stejný text už byl dříve zveřejněn v Souhrnné zprávě z roku 1967. Spor je otevřený, bez rozhodnutí a bez stanoveného termínu.
Co tvrdili novináři
Novináři Dan Stober a Oliver Burkman, kteří s Dobsonem a Seldenem mluvili s odstupem desítek let, později uvedli, že tým mimo jiné čerpal ze zprávy National Planning Association z roku 1960 a že finální návrh byl natolik propracovaný, že by ho podle nich dokázala postavit běžná strojírenská dílna. V odtajněných dokumentech tahle formulace není. Jde o tvrzení účastníků zprostředkované novináři, ne o větu ze spisu.
Seldenova úvaha po jedenáctém září
Po útocích z 11. září 2001 Selden veřejně řekl, že klíčovou otázkou doby je, jestli by teroristická skupina dokázala vyvinout jadernou zbraň. Podle jeho slov stačí jít do knihovny a hledat pod příslušnými hesly, což podstatně sníží množství předběžných experimentů, které by jinak bylo potřeba udělat. Vztáhl to i na reaktorové plutonium a vysoce obohacený uran, materiály, se kterými tým v šedesátých letech vůbec nepracoval. Je to jeho osobní úvaha s odstupem desítek let, ne závěr experimentu z roku 1967.