Agenti měli zastihnout muže z Branch Davidians venku, při práci v jámě, odříznuté od uskladněných zbraní. Prezentace, kterou si pro vlastní potřebu později sepsaly ministerstvo spravedlnosti USA (DOJ) a Úřad pro alkohol, tabák, střelné zbraně a výbušniny (ATF), tenhle předpoklad uvádí jako jeden z důvodů, proč nálet z února 1993 selhal.
Dokument, který se objevil přes žádost o informace
Materiál se jmenuje „Lessons Learned: The ATF’s Raid on the Waco Branch Davidian Compound“, česky přibližně Ponaučení z náletu ATF na komplex Branch Davidians ve Waco. Má 149 stran a 8,5 megabajtu. Připravily ho společně DOJ a ATF jako rozbor plánování, průběhu a následků operace. Získal ho John Greenewald ml. z projektu The Black Vault na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOIA). Black Vault o dokumentu napsal 13. března 2024, to je ale datum zveřejnění článku, ne datum vzniku samotné prezentace. Kdo ji sestavil, kdy přesně a kdo ji schválil, zdroj neuvádí. Jde o interní materiál pro potřeby úřadů, ne o veřejně vyhlášený závěr vyšetřování.
Nálet u Waco
V neděli 28. února 1993 zahájil ATF operaci s krycím názvem Operation Trojan Horse, Trojský kůň. Cílem bylo doručit příkaz k prohlídce vůdci komplexu Davidu Koreshovi, podezřelému z nelegálního držení plně automatických zbraní a výbušných zařízení. Příkaz k prohlídce i zatykač podepsal federální soudce. Na místo, komplex známý jako Mount Carmel Center u Waco v Texasu, dorazilo 137 zaměstnanců ATF ve třech zásahových týmech z Dallasu, Houstonu a New Orleans. Agenti přijeli v zakrytých přívěsech pro koně a počítali s tím, že muže zastihnou venku při práci, mimo dosah zbraní. Místo toho došlo k přestřelce. Zahynuli čtyři agenti ATF, Conway LeBleu, Robert Williams, Todd McKeehan a Steven Willis, a dalších patnáct bylo zraněno.
Reportáž ABC News uvádí jiné číslo, 76 zvláštních agentů ATF přímo u domu. Čísla 137 a 76 se mohou vztahovat k různým věcem, celkovému nasazení oproti přímým účastníkům zásahu, zdroj ten rozdíl sám nevysvětluje.
Co si prezentace vyčítá sama
Ve zprávě stojí, že plánování stálo na chybné domněnce, muži v komplexu měli být v době zásahu venku, při práci v jámě. Dokument dál uvádí, že složení plánovacího týmu bylo nedostatečné, chyběli v něm případoví agenti i agenti pracující v utajení, a že proces neumožnil zapojit všechny relevantní strany. Jako další selhání prezentace jmenuje ztrátu momentu překvapení a chybějící jasnou velitelskou strukturu, která podle ní vedla ke zmatku v řízení akce. Formulace jsou procedurální, popisují postup, ne konkrétní lidi, kteří ho prováděli.
Hodnocení po akci, ne verdikt o vině
Jde o interní vyhodnocení po akci, ne o formální vyšetřovací závěr. Kromě samotného náletu řeší i to, co následovalo. Podle prezentace šlo o nedostatečně koordinované oznamování rodinám obětí, nedůsledné debriefingy zapojených agentů a problematickou komunikaci s médii. Doporučuje, aby v agentuře existovala kultura, ve které mohou členové týmu během operace hlásit, že se mění rizikové podmínky. Žádné jméno, funkce ani konkrétní odpovědnost se v textu neobjevuje.
Kde záznam mlčí
Prezentace nespecifikuje, jak přesně ke ztrátě momentu překvapení došlo, jen ji konstatuje jako fakt. Toto zjištění pochází z novinářského šetření ABC News: obyvatelé komplexu byli varováni a na agenty čekali v záloze, velitelé ATF o ztrátě překvapení věděli ještě před zahájením zásahu, přesto se rozhodli pokračovat. Prezentace samotná tuto okolnost nijak nerozvádí. Dokument také neobsahuje počty obětí na straně Branch Davidians, právní důsledky ani žádné disciplinární opatření vůči komukoli. Kdo prezentaci sestavil a schválil, ani přesné datum jejího vzniku zdroj neuvádí, stejně jako datum, kdy ji Black Vault od úřadů skutečně obdržel.
Podle šetření PBS Frontline zůstávají veřejnosti nedostupné i dokumenty, které by mohly osvětlit, jak do rozhodování o náletu vstupovaly úvahy o mediálním pokrytí. Ministerstvo financí, které nad ATF vykonávalo dohled, rozhodlo, že memoranda o plánované komunikaci s médii před náletem spadají pod výjimku ze zákona o svobodném přístupu k informacím.
Odkud je věta o nejdelší přestřelce
Označení náletu za nejdelší přestřelku v dějinách amerického vymáhání práva pochází z článku, kterým Black Vault dokument doprovodil, ne z prezentace samotné. Ta operaci takto nerámuje, popisuje jen jednotlivá selhání v plánování a řízení. Ukazuje to, jak snadno se interpretace novináře propíše zpátky do dojmu, že to řekl úřední dokument.
Co z toho zůstává
Prezentace přiznává konkrétní chyby, mylnou domněnku o jámě, slabé složení plánovacího týmu, ztrátu překvapení i nejasnou velitelskou strukturu, ale nikoho nejmenuje. Odpovědnost se mimo tento dokument řešila jinými kanály. Ředitel ATF Stephen E. Higgins krátce po náletu odešel z úřadu do penze. V prosinci 1994 byli dva supervizoři, Phillip J. Chojnacki a Charles D. Sarabyn, po náletu suspendovaní, vráceni do služby se zpětnou mzdou a benefity, s degradací, navzdory zprávě ministerstva financí hovořící o hrubé nedbalosti, a incident byl z jejich osobních spisů odstraněn. Politik Ron Paul později tvrdil, že nálet byl naplánován tak, aby odvedl pozornost od skandálu kolem sexuálního obtěžování uvnitř ATF, jde o jeho politické tvrzení, nikoli o zjištění žádného vyšetřování.
Kdo za popsaná selhání nese odpovědnost, v 149 stranách prezentace zodpovězené není. Nemusí to být proto, že by to někdo schovával, může to být proto, že to podle zadání dokumentu nikdo neměl hledat. Co prezentace obsahuje, zůstává u popisu chyb. Kdo za ně odpovídá, zůstává mimo ni.