V zářijovém memorandu z roku 1975 shrnul Joint Staff, společný štáb amerických ozbrojených sil při Pentagonu, svůj postoj jednou větou: ochranu civilního obyvatelstva podle připravovaných pravidel nepovažuje za „proveditelnou“ v případě toho, co dokument označuje jako „všeobecnou jadernou válku“. Ta věta je součástí veřejně zpřístupněného archivu dokumentů k jednání, jehož cílem bylo posílit ochranu civilistů v mezinárodním právu.
Soubor bez jediné spisové značky
National Security Archive (Národní bezpečnostní archiv, výzkumné pracoviště při Univerzitě George Washingtona) zveřejnil 6. června 2023 soubor podkladů nazvaný „Nuclear Weapons and the Law of War“ (Jaderné zbraně a právo války). Týká se jednání o Dodatkovém protokolu I k Ženevským konvencím z roku 1949, jenž měl posílit ochranu civilistů ve válečných konfliktech. Jde o soubor dobových podkladů, ne o jeden spis s jasnou signaturou. U klíčového pentagonského memoranda zná archiv měsíc a rok vzniku, září 1975, ale ne jeho přesný název, autora ani stupeň utajení.
Ženeva, 20. únor 1974
Diplomatická konference k posílení mezinárodního humanitárního práva se otevřela v Ženevě 20. února 1974 a jednání se táhla do roku 1977. Cílem bylo doplnit Ženevské konvence o ochranu civilního obyvatelstva ve válce. Podle zveřejněného souboru se americké vojenské kruhy, a s nimi i spojenci v NATO, obávaly jednoho konkrétního důsledku: že nová pravidla budou časem vykládána jako skrytý zákaz použití jaderných zbraní. Memorandum ze Západního Německa tehdy upozorňovalo, že by nová pravidla mohla zpochybnit právo prvního použití jaderné zbraně, tehdy jediný prvek, o který se opírala odstrašovací koncepce NATO.
Slovo, které použil Joint Staff
Joint Staff podle zářijového memoranda z roku 1975 dospěl k závěru, že ochrana civilního obyvatelstva by nebyla proveditelná v případě všeobecné jaderné války. Je to dokumentovaný postoj jedné složky Pentagonu v daném okamžiku vyjednávání, ne nezávislé vyšetřování ani konečné stanovisko Spojených států k protokolu. Ve stejném memorandu Pentagon namítal i proti zákazu odvetných útoků na civilní obyvatelstvo. Hrozbu odvety považovali vojenští plánovači za nástroj, jak vynutit na druhé straně dodržování práva války, a chtěli si ji ponechat přinejmenším pro rozsáhlé konvenční konflikty.
Kde soubor končí
Zveřejněný soubor na tomto místě končí. Neuvádí, jak byla otázka jaderných zbraní řešena ve zbylých letech jednání, ani jak se promítla do finálního znění protokolu, který byl přijat 8. června 1977. Spojené státy protokol tehdy podepsaly, ale nikdy ho neratifikovaly. Podle dostupných záznamů to zdůvodňovaly jinými ustanoveními, o nichž tvrdily, že přesahují obyčejové mezinárodní právo. Jestli v tomto rozhodnutí hrála roli i otázka všeobecné jaderné války, soubor neříká. To není důkaz, že souvislost neexistuje; je to jen hranice toho, co bylo zveřejněno.
Co ze spisu chybí
Z dostupného souboru nejde zjistit tři věci: přesné tituly a data pentagonských dokumentů, stupeň jejich utajení v době vzniku a to, jak se otázka jaderných zbraní nakonec promítla do finálního znění protokolu. Nejde o tři oddělené záhady, ale o jednu: chybí druhá polovina téhož spisu.
Otázka zůstala otevřená i mimo Pentagon. Osm dalších států, mezi nimi Francie, při podpisu prohlásilo, že se protokol na jaderné zbraně nevztahuje. Zda to platí obecně, i bez takového prohlášení, se ale stalo právní otázkou, kterou v roce 1996 neřešil ani Mezinárodní soudní dvůr, jenž ve svém poradním stanovisku uvedl, že odpověď na ni není nutná. Co přesně stálo v zářijovém memorandu z roku 1975 nad rámec zveřejněného úryvku a jak spor o proveditelnost ochrany civilistů dál pokračoval, k tomu dostupný soubor mlčí.