Příručka s podpisem, který nikdo neověřil
Dokument nese název „Psychological Operations in Guerrilla Warfare“ (Psychologické operace v partyzánské válce), podepsaný pseudonymem Tayacán. Soubor na webu The Black Vault je datován 18. října 1984, ale knihkupecké prameny uvádějí na titulní straně rukopisu i datum 15. října 1984, prameny se v dataci neshodují a žádné z dat nelze označit za jediné jisté. Dokument se přisuzuje Central Intelligence Agency (CIA, Ústřední zpravodajská služba Spojených států) jako materiál pro nikaragujské Contras, ozbrojené odpůrce sandinistické vlády. Je dostupný na žádost podle Freedom of Information Act (zákon USA o svobodném přístupu k informacím) na The Black Vault, který provozuje John Greenewald a kde text vyšel 25. března 2023. Záznam neuvádí interní spisové číslo, útvar CIA, jenž dokument vydal, ani jméno žadatele o jeho zveřejnění. Jde o popis existujícího souboru, ne o rekonstrukci jeho vzniku.
Co manuál radí dělat
Text radí nejprve sbírat zpravodajské informace o protivníkovi a prostředí operace a teprve pak formulovat poselství přizpůsobené místnímu jazyku a kultuře. Dál popisuje využití fám, psychologického tlaku a hromadných sdělovacích prostředků, s důrazem na důvěryhodnost a jednotnou linii sdělení. Klíčové místo zaujímají ozbrojené propagandistické týmy, jednotky, které mají zároveň získávat podporu obyvatel, provádět sabotáže a sbírat zpravodajské informace. Manuál podle záznamu obsahuje i kapitolu „Selective Use of Violence“ (výběrové použití násilí), která mluví o „neutralizaci“ soudců, policistů a bezpečnostních úředníků a vybízí k únosům sandinistických představitelů. Jde o souhrn metod, ne o seznam konkrétních operací nebo míst nasazení.
Co v záznamu chybí
Ve zveřejněné verzi chybí schvalovací řetězec i jméno kohokoliv v CIA, kdo dokument přijal, revidoval nebo rozeslal. Chybí potvrzení, že jméno Tayacán patří konkrétní osobě či týmu. Black Vault neuvádí, kdo o zveřejnění podle zákona o svobodném přístupu k informacím žádal ani kdy byla žádost vyřízena. Chybějící jméno v záznamu neznamená, že bylo úmyslně skryto, je to fakt o mezeře v papírech, ne argument pro cokoliv dalšího.
Prošetření, jehož výsledek záznam neuvádí
Krátce po zveřejnění manuálu americkým tiskem v říjnu 1984 nařídil prezident Ronald Reagan řediteli CIA Williamu Caseymu vnitřní prošetření generálním inspektorem agentury. Jeden z úředníků Reaganovy administrativy tehdy anonymně uvedl, že manuál sepsal „přehnaně horlivý“ nízko postavený pracovník na smlouvu s CIA, že text nebyl schválen k vydání a že porušoval Reaganův výnos z roku 1981 zakazující politické vraždy. Co prošetření skutečně zjistilo, dostupný záznam nepotvrzuje; tvrzení, že odpovědný pracovník neponesl postih a byl později povýšen na vedoucího evropských operací CIA, pochází z pozdějšího sekundárního shrnutí, které nelze ověřit proti prvotnímu dokumentu. Samostatně od toho Mezinárodní soudní dvůr (International Court of Justice) v roce 1986 ve sporu Nicaragua proti Spojeným státům konstatoval, že zveřejnění manuálu podnítilo jednání odporující zásadám humanitárního práva, šlo ale o závěr mezinárodního soudu v jiném řízení, ne o potvrzení, kdo dokument uvnitř CIA schválil. K otázce autorství a schvalovacího postupu se CIA podle záznamu veřejně nevyjádřila.
Dvě stejně nedoložené možnosti
Nejjednodušší čtení říká, že jde o autentický výcvikový materiál CIA z éry studené války, zveřejněný na běžnou žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím a podepsaný krycím jménem, jak bylo u utajovaných operací obvyklé. Pro tuto verzi mluví dobový popis vzniku: podle antikvárních pramenů citujících tehdejší tisk jej sestavil pětičlenný tým v Tegucigalpě v Hondurasu a asi dva tisíce výtisků se 21. listopadu 1983 dostaly do bezpečného domu Contras. Slabinou je, že ani tato verze vzniku neobsahuje formální schvalovací řetězec uvnitř CIA. Bez něj nelze ověřit, jde-li o oficiální produkt agentury, nebo o materiál vzniklý mimo řádné schválení, ke kterému pseudonym jen ukazuje směrem k CIA. Autentický schválený dokument i text vzniklý mimo oficiální postup zůstávají stejně nedoložené možnosti.
Co z toho udělali kritici
Kritici manuál čtou jako doklad metod, které podkopávají demokratické procesy a porušují lidská práva manipulací veřejného mínění a zastrašováním. Komentátoři ho řadí do širší diskuse o roli CIA při podpoře partyzánských hnutí a změn režimů ve Střední a Jižní Americe za studené války. Jde o výklady vzniklé až po zveřejnění manuálu, ne o tvrzení obsažená v textu samotném nebo potvrzená některým z popsaných úředních šetření.
Co zůstává neobjasněné
Skutečná identita Tayacána zůstává nepotvrzená. Wikipedia uvádí jako autora Johna Kirkpatricka a jako překladatele Edgara Chamorra, jiný antikvární pramen mezi spolupracovníky jmenuje Raye Dotyho, Noela Ortize a Lauru Ortizovou, ale jména a role se mezi prameny neshodují a žádný z nich nepotvrzuje, kdo za pseudonymem skutečně stál. Přesné datum a okolnosti zveřejnění podle zákona o svobodném přístupu k informacím záznam neuvádí. Konkrétní útvar CIA, který měl manuál schválit nebo vydat, zůstává nejmenovaný, stejně jako výsledek prošetření nařízeného v říjnu 1984. A zda partyzánská hnutí, pro něž byl manuál určen, ho v praxi vůbec použila, záznam neřeší. Záznam na tuto otázku odpověď nedává.