Ručně psané poznámky ředitele CIA Richarda Helmse z jednání Rady národní bezpečnosti zachytily větu, kterou Bílý dům roky skrýval před Kongresem i veřejností. Stálo v nich, že prezident Nixon řekl: pokud existuje způsob, jak Allendeho svrhnout, měli bychom to udělat. Do veřejného spisu se tato věta dostala až po letech sporů o to, co z vyšetřování CIA smí Kongres vůbec vidět.
Zpráva, která vyšla 4. prosince 1975
Senátní zvláštní výbor pro studium vládních operací v oblasti zpravodajské činnosti, běžně označovaný podle předsedy jako Church Committee, vydal toho dne 62stránkovou zprávu nazvanou „Covert Action in Chile, 1963–1973″ (Tajná akce v Chile, 1963–1973). Zveřejnění provázelo první veřejné slyšení Kongresu, jaké se kdy zabývalo operací CIA zaměřenou na svržení zahraniční vlády. Podle předmluvy zprávy šlo o podklad pro to, aby výbor mohl slyšení vůbec konat: dokument vycházel z rozsáhlého prostudování materiálů CIA, ministerstva zahraničí, ministerstva obrany a Rady národní bezpečnosti a z výpovědí tehdejších i bývalých úředníků.
K 50. výročí zveřejnění zprávy vydal Národní bezpečnostní archiv (National Security Archive), nezávislá výzkumná organizace ve Washingtonu, soubor odtajněných memorand Fordovy administrativy, která dokreslují, jak se o zveřejnění rozhodovalo. Chile bylo podle zprávy jednou z několika případových studií, které výbor tehdy připravil. Další se týkaly Konga, Indonésie a Laosu, ale na veřejnost se dostala jen ta o Chile.
Co zaznamenaly Helmsovy poznámky
Helmsovy poznámky z jednání Rady národní bezpečnosti 6. listopadu 1970, tři dny po Allendeho inauguraci, zachycují výše citovanou Nixonovu větu. Zpráva ji dává do souvislosti s dřívějším pokynem: 15. září 1970 měl Nixon podle svědectví, které u slyšení přednesl vyšetřovatel Gregory Treverton, nařídit Helmsovi zabránit Allendeho nástupu do úřadu vyvoláním preventivního převratu.
Zpráva dále uvádí, že CIA vyplatila 35 000 dolarů jako „mlčebné“ vrahům generála Reného Schneidera, velitele chilské armády, aby po atentátu mohli uprchnout ze země. Klíčové záznamy k této platbě podle Národního bezpečnostního archivu CIA výboru dlouho zadržovala.
Jak se zpráva dostala na světlo
Cestě ke zveřejnění předcházela řada pokusů ji zastavit. Podle tajného přepisu porady na ministerstvu zahraničí nařídil Kissinger 14. července 1975 podřízeným, aby odpovědnost za odmítnutí vydat depeše žádané Kongresem přenesli na Bílý dům. Ford 1. listopadu 1975 podepsal rozhodovací memorandum, kterým se postavil proti veřejnému slyšení o tajných operacích v Chile. Poradce Jack Marsh mu předtím tlumočil i varování generálního prokurátora Edwarda Leviho, že odmítnutí bude vypadat jako zastírání.
Obrat přinesla neformální večeře, kterou 5. listopadu 1975 uspořádal ředitel CIA William Colby se senátory Churchem a Mathiasem. Memorandum zvláštního poradce CIA Mitchella Rogovina z 7. listopadu 1975 popsalo dohodnutý kompromis: zveřejnění se omezí jen na případ Chile, jména spolupracovníků a agentů se z textu odstraní a žádný další případ se nestane předmětem veřejného slyšení ani zprávy.
Co napsal výbor do závěru
Church Committee ve zprávě uzavřel, že tajné operace mají smysl jen jako odpověď na vážné bezpečnostní hrozby vůči Spojeným státům. K Chile dodal, že „není zdaleka jasné“, že tato hranice byla naplněna. Zpráva sama v předmluvě upozorňuje, že jde o zjištění předběžná a že některé oblasti vyšetřování v době vydání ještě pokračovaly.
Ochrana zdrojů, nebo ochrana před odpovědností
CIA a Bílý dům zdůvodňovaly odpor ke zveřejnění ochranou zpravodajských zdrojů a metod a bezpečnosti chilských spolupracovníků. Jeden z návrhů memoranda pro Forda uváděl, že zpráva identifikuje konkrétní osoby i částky a že její zveřejnění je „nemyslitelné“. Mezi jmény, jejichž prozrazení úředníci zmiňovali jako konkrétní riziko, byl i bývalý chilský prezident Eduardo Frei. Zpráva skutečně obsahovala konkrétní jména a částky, které tuto obavu podporovaly.
Vedle toho existuje i jiné vysvětlení. Colby později řekl, že Bílý dům CIA nařídil nespolupracovat. Je to věta, kterou pronesl až po letech a která ukazuje na motiv politický, ne jen bezpečnostní. Zpráva z roku 1975 sama tuto Colbyho pozdější výpověď neobsahuje, obě vysvětlení tak stojí vedle sebe, aniž by záznam určoval, které z nich převažovalo.
Čtvrtá studie, telcony, přerušená citace
Z případových studií, které výbor tehdy připravil, zůstává podle dostupných dokumentů jedna, mimo Chile, Kongo, Indonésii a Laos, v materiálech neoznačená a začerněná. Kterou zemi popisovala, se z dostupných pramenů určit nedá.
Kissinger podle odtajněných dokumentů, které zveřejnil Národní bezpečnostní archiv, zatajil před výborem existenci vlastních přepisů telefonních hovorů, takzvaných telconů, s Helmsem, Nixonem a dalšími. Jejich plný rozsah ani obsah se do spisu nedostal a dostupné materiály neuvádějí, že by je Kongres kdy získal v úplnosti.
Citovaný výňatek z dopisu, kterým Church oznamoval řediteli CIA termín prosincového slyšení, je v dostupných zdrojích neúplný; co dopis obsahoval dál, nelze z dostupných materiálů určit. Jde o mezeru v citaci, ne o doklad, že by v samotném dopise něco scházelo nebo bylo skryto.