Zpráva, kterou doplnily jiné zprávy
Nejmenovaný účastník experimentu ho v odtajněném záznamu popsal jako svépomocnou záležitost. Citaci přináší National Security Archive (americký Národní bezpečnostní archiv, nevládní archiv odtajněných dokumentů) ve sbírce Electronic Briefing Book číslo 883, kterou editoval William Burr a zveřejnil 23. ledna 2025.
Jádrem složky je Souhrnná zpráva o takzvaném Nth Country Experiment (volně experiment n-té země, test, zda tým bez přístupu k utajovaným materiálům dokáže navrhnout fungující jadernou zbraň jen z veřejně dostupných pramenů). Sestavili ji v březnu 1967 na Lawrence Radiation Laboratory v Livermoru v Kalifornii (dnes Lawrence Livermore National Laboratory) pod označením UCRL-50249. Archiv ji zpřístupnil v devadesátých letech a v roce 2003 o ní vydal tiskovou zprávu.
K lednové sadě z roku 2025 přibyla nově odtajněná, ale silně redigovaná zpráva „Postshot Activities of the Nth Country Experiment“ (volně činnosti po testu, UCRL-50628, duben 1969), kterou podepsali David A. Dobson, Robert W. Selden a W. J. Frank. Jde o dva dokumenty z různých dob odtajnění, ne o jeden spis, a ten rozdíl má význam pro to, proč si obě verze podle archivu navzájem neodpovídají.
Tři fyzici, jedna komise, žádný trezor
Od jara 1964 na projektu pracovali David A. Dobson (doktorát z University of California v Berkeley) a David N. Pipkorn (doktorát z University of Illinois), fyzici bez přístupu k utajovaným materiálům. V březnu 1965 se přidal Robert W. Selden (doktorát z University of Wisconsin), poté, co Pipkorn v roce 1966 odešel na stálé místo v laboratoři. Nad týmem podle zprávy dohlížela „neformální komise“, která s fyziky komunikovala jen písemně.
Omezený rozpočet, v dokumentech nazvaný „Nth Country Treasury“ (pokladna experimentu), vedl k volbě složitější plutoniové imploze místo jednoduššího uranového zbraňového typu: u uranové konstrukce by hlavním omezením nebyla obtížnost návrhu, ale obstarání obohaceného uranu. Do konce roku 1965 měli hotový kompletní návrh imploze, v prosinci 1966 po třech člověko-letech práce dokončili finální zprávu a v dubnu 1967 proběhl hypotetický test, přepočet návrhu na papíře bez skutečné detonace.
„Věrohodné bez testu“
Souhrnná zpráva uzavřela, že plutoniový návrh je natolik realistický, že by na rozdíl od termonukleární zbraně nevyžadoval výbušnou zkoušku. Termonukleární variantu komise vyloučila jako konstrukci, kterou bez skutečného testu nelze věrohodně navrhnout. V průběhu roku 1967 Dobson a Selden osobně brífovali zástupce Los Alamos, CIA, Atomové energetické komise (Atomic Energy Commission) a ministerstva zahraničí. Dokumenty naznačují, že Livermore experiment vnímal především jako interní doklad o riziku šíření jaderných zbraní, nikoli jako bezpečnostní skandál.
Černý inkoust tam, kde by měla být fyzika
Ministerstvo energetiky Spojených států (Department of Energy) dodnes drží jako omezené údaje (Restricted Data) technické jádro návrhu: nálož, tamper, roznětky, výbušné čočky a iniciátor z polonia a berylia. Důvodem je kategorie „utajeno od vzniku“: fyzici měli bezpečnostní prověrku nejvyššího stupně, takzvanou Q-prověrku ministerstva energetiky, takže jejich výstupy byly utajené bez ohledu na to, z jakých pramenů čerpaly.
Z redigovaných verzí obou zpráv zmizela většina závěrů i technických příloh, včetně chronologie a bibliografie. Úplný seznam otevřených pramenů, ze kterých tým čerpal, nebyl zveřejněn v žádné verzi dokumentu. Zveřejněn naopak byl harmonogram, jména, rozpočet i závěr komise. Chybí jediná položka, a je to právě ta, která by tezi o čistě veřejně dostupných zdrojích mohla potvrdit, nebo vyvrátit.
Dvě zprávy, které si neodpovídají
National Security Archive se proti redakcím ve zprávě „Postshot Activities“ odvolal s tím, že ministerstvo energetiky mohlo zadržet informace, které byly jinde, v Souhrnné zprávě z roku 1967, odtajněny už dřív. Podle dostupných informací zůstává odvolání nevyřízené.
Proč vedení Livermore spustilo experiment právě na jaře 1964, dokumenty neobjasňují. Archiv k publikaci jen poznamenal, že o okolnostech tohoto rozhodnutí je třeba se dozvědět víc. Ani odklad odvolání, ani důvod zahájení experimentu záznam sám nevysvětluje.
Co řekli novináři a co řekl Selden sám
Novináři Dan Stober a Oliver Burkman v rozhovorech s Dobsonem a Seldenem získali podrobnosti, které v samotném spisu nestojí: že klíčovým otevřeným pramenem měla být zpráva National Planning Association (Národní plánovací asociace) z roku 1960, a že Wilson James Frank mluvil o síle výsledné zbraně jako o srovnatelné s tou, která dopadla na Hirošimu.
Selden po útocích z 11. září 2001 novinářům řekl, že otázka, zda by podobnou zbraň dokázala sestrojit teroristická skupina, je klíčovou otázkou doby, ve které žijeme, a že u technicky zdatné a dobře vybavené skupiny je to podle něj možné. Jde o pozdější vzpomínky a osobní úvahy aktérů, ne o část experimentu ani o závěr zprávy z roku 1967.
Seznam, který nikdo neuvidí
Co v záznamu skutečně stojí: tři fyzici, necelé tři roky práce, žádný trezor, jen neformální komise a psaná korespondence. Výsledkem byl podle laboratoře věrohodný návrh, který by podle zprávy nevyžadoval výbušnou zkoušku. Fyzická detonace nikdy neproběhla, test z dubna 1967 byl jen přepočtem na papíře.
Jednu věc má dokument v moci ukázat, a neukazuje ji: seznam pramenů, ze kterých tým čerpal. Jde o mezeru na jednom konkrétním místě zprávy, ne o náhodný výpadek archivu. Co v té bibliografii bylo, v otevřeném záznamu není.