Fotografie, která čekala devět let na vysvětlivku
V archivu Jimmy Carter Presidential Library (Carterova prezidentská knihovna) je uložen snímek se signaturou NLC 00304.19. Zachycuje Jimmyho Cartera a Rosalynn Carterovou, jak nastupují na letoun National Emergency Airborne Command Post (NEACP, letecké velitelské stanoviště pro případ národní nouze) na Robins Air Force Base ve státě Georgia. Popisek uvádí datum 13. února 1977 a let zpět na Andrews Air Force Base.
Ke snímku existuje vysvětlující kontext: svazek Foreign Relations of the United States, 1977–1980, Volume IV, National Security Policy, který připravil Office of the Historian (Úřad historika) při ministerstvu zahraničí USA. Editorem byl James Graham Wilson, generální redaktorkou Kathleen B. Rasmussen. Svazek vyšel 11. března 2024, s devítiletým zpožděním oproti běžné edici FRUS. National Security Archive (výzkumná skupina sídlící při George Washington University) k němu 17. dubna 2024 publikoval rozbor s názvem „New State Department History Details Nuclear Targeting and Continuity of Government, 1977–1980“, označený jako Briefing Book č. 857.
Co se odehrálo 11. a 13. února 1977
Podle popisku k fotografii Carter 11. února 1977 na palubě NEACP absolvoval přísně tajný brífink o SIOP (Single Integrated Operational Plan, jednotný operační plán nasazení jaderných zbraní) a o takzvaných Emergency Action procedures, postupech pro mimořádné situace. O dva dny později, 13. února, byl s manželkou vyfotografován při nástupu na stejný typ letounu na Robins Air Force Base, tentokrát při zpátečním letu na Andrews Air Force Base.
Snímek obě události spojuje v jednom popisku, o obsahu brífinku samotného ale víc neříká. Co přesně bylo prezidentovi 11. února sděleno nad rámec obecného označení SIOP a Emergency Action procedures, záznam nerozvádí.
Co k svazku napsal National Security Archive
National Security Archive ve zveřejněném rozboru popsal, co nový svazek FRUS přináší: dokumentaci k flexibilizaci jaderného cílení, k zajištění kontinuity vlády (continuity of government, tedy fungování státu v případě katastrofy) a souvisejícím otázkám velení a řízení, k umístění raket MX, vojenským rozpočtům, postupům pro mimořádné situace, falešným poplachům o raketovém útoku, strategické rovnováze sil a odhadům strategické rozvědky.
Archiv zároveň upozornil na škrty, které v textu provedlo ministerstvo obrany (Pentagon), a tuhle skutečnost popsal jako otázku možného nadměrného utajování: ponechání v utajení informací, které podle Archivu byly jinde už dříve odtajněny. Jde o hodnocení Archivu, ne o citaci oficiálního stanoviska ministerstva obrany k tomu, proč škrty provedlo.
Mlčení o škrtech
Záznam neříká, které konkrétní pasáže ministerstvo obrany škrtlo. Neuvádí jejich rozsah, počet stran ani téma vynechaných částí. Nejmenuje osobu ani útvar uvnitř Pentagonu, který škrty nařídil. Existence škrtů je fakt o papírech; jejich obsah fakt není, protože ho zveřejněná verze nenese.
Dokument bez jména
Archiv ve svém rozboru odkazuje na materiál, který se podle něj jinde už dříve odtajnil a týká se zranitelností amerického velení a řízení jaderných sil. Název tohoto materiálu, datum jeho vzniku ani autor v textu uvedeny nejsou. Z něj má pocházet formulace, že tyto zranitelnosti mohly americkou jadernou odvetu učinit fakticky nemožnou. Nejde o citaci z nového svazku FRUS ani o přímé tvrzení samotného Archivu, ale o odkaz na jiný, nepojmenovaný zdroj, který nelze přiřadit k žádnému konkrétnímu dokumentu.
Obyčejné vysvětlení
Nejpravděpodobnější čtení je byrokratické. Vydání svazku podle Archivu zdržel odpor ministerstva obrany, který publikaci zablokoval na téměř deset let, než se většinu námitek podařilo překonat. Devítileté zpoždění je u podobných svazků FRUS spíš pravidlem meziagenturního schvalování než výjimkou. Škrty, které v textu zůstaly, pak logicky odpovídají ochraně postupů SIOP a jaderného plánování, ne skandálu.
Tohle vysvětlení má ale mezeru, kterou samo nezacelí. Archiv výslovně uvádí, že u řady pasáží ministerstvo obrany úspěšně zadrželo informace, které byly jinde odtajněny už před lety. Pokud jde jen o rutinní ochranu citlivých postupů, nevysvětluje to, proč materiál o zranitelnosti velení a řízení zůstává bez názvu, data i autora, přestože je sám označen za odtajněný.
Co z toho zůstává
Svazek FRUS 1977–1980, Volume IV má jméno, editora i datum vydání. Otevřené zůstává jiné: rozsah a obsah škrtů ministerstva obrany, obsah brífinku z 11. února 1977 nad rámec obecného označení SIOP a Emergency Action procedures, a totožnost materiálu, z něhož má pocházet věta o fakticky nemožné odvetě.
Nikdo neví, co přesně Pentagon ze svazku škrtal, ani odkud pochází věta o nemožné odvetě.