Ve spisu je citován muž identifikovaný jen příjmením Chernyshov. Podle zprávy mu bylo po pětiminutovém pohovoru s úřady předepsáno povinné „léčení“, jeho slovo na rozloučenou zpráva zaznamenává jako „Sbohem!“. Závěrečné hodnocení komise lékařů, které dokument cituje, znělo: hlavní je, aby dotyčný vůbec nepřemýšlel.
Dokument s jménem na titulní straně
Zpráva nese název „Controlled Offensive Behavior, USSR (U)“ („Řízené útočné chování, SSSR“), s datem uzávěrky informací 31. ledna 1972. Vydána byla v červenci 1972. Autorem je John D. LaMothe, kapitán zdravotnického sboru armády USA (Medical Service Corps). Nese číslo případu ST-CS-01-169-72 a úkolové číslo T72-01-14 Zpravodajské agentury ministerstva obrany (Defense Intelligence Agency, DIA). Připravil ji Úřad lékařského zpravodajství (Medical Intelligence Office) při Úřadu generálního lékaře armády Spojených států (Office of The Surgeon General, Department of the Army) a schválilo ji Ředitelství vědeckého a technického zpravodajství DIA.
Originální stupeň utajení byl SECRET (přísně tajné), později snížen. Razítko na dokumentu uvádí, že klasifikaci nařídil náčelník Úřadu lékařského zpravodajství, s výjimkou z všeobecného harmonogramu odtajňování podle prezidentského výnosu číslo 11652, ve výjimkové kategorii 3, s termínem odtajnění 31. prosince 1990 a poznámkou o řízeném šíření.
Ke čtenářům se dokument dostal přes databázi CREST (CIA Records Search Tool). Eviduje k témuž titulu čtyři odlišná čísla záznamů: CIA-RDP96-00787R000100120001-9, CIA-RDP96-00788R001300020001-6, CIA-RDP96-00788R001300010001-7 a CIA-RDP96-00792R000600360001-2. Soubory ve formátu TIF převedl na PDF archiv That 1 Archive. Badatel John Greenewald je pak 19. prosince 2023 publikoval na webu The Black Vault. Jedna z dochovaných kopií v čítárně CIA má 177 stran, verze zveřejněná Black Vaultem má 178. Důvod rozdílu záznam neuvádí.
Co zpráva popisuje
Zpráva definuje „řízené útočné chování“ jako sovětský výzkum lidské zranitelnosti aplikovaný na metody ovlivňování nebo pozměňování lidského chování. Podle obsahu má samostatné části věnované pachům (část VII), zvuku včetně infrazvuku a ultrazvuku (část VIII), senzorické deprivaci (část IX) a elektromagnetickým účinkům (část X), s přílohou o zapojených osobách a institutech. Vedle toho popisuje biochemické látky, spánkovou deprivaci, hypnózu, autosugesci a paranormální, případně biokybernetické jevy.
Samostatně popisuje praxi, kterou nazývá „mentální reorientací“ politických disidentů. Jako zdroj uvádí rostoucí množství informací ze sovětského samizdatu (podzemního tisku) a cituje dokument o případových historiích zadržených, který připravil Abraham Brumberg. Podle tohoto popisu provádí prohlídku, zatčení a počáteční vyšetřování KGB, lékařští znalci pak stanoví diagnózu duševní poruchy a soud ji potvrdí. Zadržení byli podle zprávy drženi ve věznicích s psychiatrickým režimem, dokud nebyli prohlášeni za „vyléčené“, což zpráva ztotožňuje s vynuceným doznáním duševní poruchy. Senzorickou deprivaci popisuje jako prostředek ke snížení morálky, zvýšení dezorientace a úzkosti a k vynucení větší sugestibility, případně falešného doznání. Zmiňuje také užívání silných léků s těžkými nežádoucími účinky, v některých líčených případech vedoucími až k vegetativnímu stavu.
Sovětská odpověď, jak ji cituje archiv
Popření sovětské strany, podle kterého byli do ústavů umisťováni jen ti, kdo spáchali společensky nebezpečný čin nebo onemocněli až během vyšetřování, je doloženo ve shrnutí, které k dokumentu publikoval The Black Vault. Přímé sovětské prohlášení uvnitř zprávy z roku 1972 dohledat nelze. Zpráva sama obě líčení, disidentské i úřední, jen klade vedle sebe, aniž je rozsuzuje.
Odhad schopností, ne verdikt jednotlivého případu
Deklarovaným účelem zprávy je podle jejího vlastního znění přehled a hodnocení sovětského výzkumu „revolučních metod“ ovlivňování lidského chování, který má sloužit jako pomůcka pro vývoj protiopatření na ochranu amerického nebo spojeneckého personálu. Zpráva se záměrně soustředí na jednotlivce, ne na skupiny. Sama přiznává, že si neklade za cíl hloubkovou studii psychologie a psychiatrie, a navrhuje, aby se staly předmětem samostatných studií. Jinými slovy: dokument odhaduje, čeho je protivník schopen. Nepotvrzuje ani nevyvrací jednotlivé tvrzení o zneužití psychiatrie vůči konkrétnímu člověku.
Co zůstává otevřené
Přesný celkový počet stran se mezi dochovanými kopiemi liší a důvod záznam neuvádí. Totéž platí pro osud muže identifikovaného jako Chernyshov: zpráva neuvádí nic nad rámec příjmení a citovaného rozhovoru. Samostatný záznam v čítárně CIA, převzatý z málo spolehlivého webu nadšenců, uvádí pro stejný titul jiné evidenční číslo, DST-1810S-387-75, které se neshoduje s číslem ST-CS-01-169-72 z oficiálních kopií a nepodařilo se ho ověřit proti cia.gov. A jak bylo řečeno výše, sovětská odpověď na obvinění je doložena jen v pozdějším shrnutí, ne v přímé citaci z dokumentu.
Nálepka „Stargate“
The Black Vault dokument zařadil do složky nazvané stejně jako zpráva a přiřadil ji ke sbírce Stargate. STAR GATE bylo deštníkové označení pro úsilí americké zpravodajské komunity, které pracovalo s takzvanými dálkovými pozorovateli, lidmi, kteří tvrdili, že díky jasnovidnosti, předtuše nebo telepatii dokážou popsat cíle jinak nedostupné běžnému vnímání. Ke stejné sbírce se váží krycí názvy dalších programů: SCANATE, GONDOLA WISH, DRAGOON ABSORB, GRILL FLAME, CENTER LANE a SUN STREAK.
Samotná zpráva z roku 1972 se ale k paranormálním jevům staví jako k jedné z mnoha zkoumaných metod, ne jako ke svému těžišti. Cituje doktora Vasiljeva, který v dubnu 1960 na setkání předních sovětských vědců řekl, že za Stalinovy vlády probíhal rozsáhlý a dosud nezveřejněný výzkum telepatie a že sovětská hierarchie takový výzkum morálně i finančně podporovala. Zmiňuje také, že americké námořnictvo popřelo zprávy o telepatickém testování na jaderných ponorkách. Rámec Stargate, pod který dokument zařadil archiv při zveřejnění v prosinci 2023, je interpretace z doby o půl století pozdější, ne způsob, jakým sama zpráva popisuje svůj účel.
Zůstává tak zpráva s uvedeným autorem, číslem případu i datem, ale s otevřeným rozporem v počtu stran, s citací sovětské odpovědi dohledatelnou jen v sekundárním shrnutí a s mužem jménem Chernyshov, o kterém záznam neříká nic víc než těch pár vět z výslechu.