Dokument bez hlavičky
Dvě stě čtyřicet jedna stran, žádné jméno autora, žádná agentura v záhlaví. Takhle vypadá dokument, který 20. července 2022 zveřejnil John Greenewald na serveru The Black Vault (online archiv odtajněných a veřejně dostupných amerických vládních dokumentů). Nese název „Preliminary Study of Capsule Recovery for the First Series of Project Mercury Orbital Flights“ (Předběžná studie vylovení kapsle pro první sérii orbitálních letů programu Mercury) a je datovaný 1. červencem 1959. Soubor má zhruba třicet megabajtů a je to čistý text bez titulní strany, která by řekla, kdo ho napsal nebo pro koho.
Co studie řeší
Ve zprávě stojí, že jde o výsledky předběžné studie pátracích a záchranných operací potřebných pro bezpečný a rychlý návrat kapsle Mercury po první sérii orbitálních letů. Studie se soustředí na oblasti Atlantského oceánu s vysokou pravděpodobností dopadu a klade důraz na bezpečné vylovení v přiměřeném čase a s co nejnižšími náklady. Počítá s plavidly a personálem vypůjčenými od armády. Dokument sám upozorňuje, že jejich dostupnost se může měnit týden od týdne, protože jde o síly přidělené z vojenských složek, ne o vlastní loďstvo zadávající organizace. Techniku porovnává podle tří měřítek: výkonu, spolehlivosti a nákladů, včetně toho, jak je vybavení slučitelné s kapslí a s očekávaným stavem oceánu a počasí. Je to plánovací text. Žádné rozkazy v něm nejsou, jen doporučení k porovnání.
Jak se dokument sám definuje
Studie se výslovně označuje za předběžný „první pohled“ (preliminary), ne za finální řešení. Ve zprávě stojí, že předběžná studie tohoto druhu nemůže dát konečné odpovědi na všechny otázky a že většinu textu tvoří základní data, tedy stavební kameny, z nichž lze sestavit a vyhodnotit záchranné systémy. Zvažovaná technika měla podle dokumentu zůstat v provozu minimálně po celý rok 1960. Studie zároveň zmiňuje úvahu o „pokročilejších schématech“, která by mohla zkrátit dobu vylovení, snížit náklady nebo omezit závislost na armádě. Jak by taková schémata konkrétně vypadala, dokument nerozvádí, jen je uvádí jako směr dalšího uvažování.
Proč tu není co vyvracet
U řady záhadných spisů existuje oficiální závěr, který lze poměřit s tím, co nesedí: balon, zkušební let, chybně odečtený přístroj. Tady žádný takový závěr není, protože dokument není zprávou o vyšetřování incidentu. Je to plánovací a technický podklad, jehož účelem je shromáždit data pro pozdější rozhodnutí, ne rozhodnutí samo vynést. Otázka, jaké je obyčejné vysvětlení, se tu proto nedá položit ve stejném smyslu jako u pozorování nebo nehody. Jediné, co lze konstatovat, je prostý fakt: studie žádné konkrétní rozhodnutí neformuluje, protože to není její účel.
Co zůstává otevřené
Autor studie i organizace, která ji zadala, zůstávají neznámí. Nevíme, jaké konkrétní typy plavidel a vybavení dokument porovnával; text uvádí jen obecné kategorie, ne výčet dostupný čtenáři. Není jasné, zda byla ona „pokročilejší schémata“ někdy testována nebo přijata do praxe. A otevřenou otázkou zůstává, zda před reálnými orbitálními starty programu Mercury, který probíhal do roku 1963, vznikla nějaká navazující nebo finální verze studie. Na žádnou z těchto otázek dokument neodpovídá ani náznakem.
Mlčení dokumentu
Dokument mlčí o jméně autora, mlčí o tom, zda byl někdy formálně schválen, a mlčí o tom, jestli k reálnému vylovení kapslí Mercury vůbec posloužil. To mlčení není důkaz utajování. Řada pracovních studií té doby se dochovala bez hlavičky prostě proto, že uchování autorství tehdy nikdo nepovažoval za prioritu. Chybějící jméno agentury může znamenat cokoli od byrokratické nedbalosti po ztracenou titulní stránku. Fact sheet k tomuto dokumentu neuvádí ani datum odtajnění, ani spisovou značku. Zůstává tak jen samotný text: 241 stran technických úvah o tom, jak najít a vylovit kapsli z Atlantiku, sepsaných ještě předtím, než první astronaut vzlétl na oběžnou dráhu.