Ráno 11. září 1973 dostal prezident Richard Nixon zprávu, ve které americká Ústřední zpravodajská služba, CIA (Central Intelligence Agency), napsala, že chilští důstojníci jsou odhodláni „obnovit politický a hospodářský pořádek“, ale možná nemají „účinně koordinovaný plán“, jak využít rozsáhlý občanský odpor proti prezidentu Salvadoru Allendemu. Tahle věta zůstala utajená skoro padesát let.
Dva papíry, padesát let ticha
CIA vypracovávala pro Nixona každý den zpravodajský přehled s označením President’s Daily Brief, ranní bezpečnostní briefing pro prezidenta, klasifikovaný jako Top Secret, tedy přísně tajné, nejvyšší stupeň utajení v americkém systému. Briefing z 11. září 1973, vydaný v den samotného puče proti Allendemu, zůstal celý zatajen desítky let. CIA ho plně odtajnila až 25. srpna 2023. Téhož dne vydal U.S. Department of State, ministerstvo zahraničí USA, i částečně odtajněný briefing z 8. září 1973, sepsaný tři dny před převratem. Jde o dva samostatné dokumenty se dvěma různými daty, ne o dvě verze jednoho textu.
Co věděla CIA tři dny předem
V briefingu z 8. září stojí, že v té chvíli neexistoval důkaz o koordinovaném puči všech tří složek chilské armády. Dokument zároveň varuje, že pokud by námořnictvo, ve zprávě označené jako „hlavy na padrť“, jednalo v domnění, že automaticky získá podporu ostatních složek, riskovalo by izolaci od zbytku armády. Je to hodnocení zpravodajské situace k danému dni, ne předpověď konkrétního data. Jména důstojníků ani konkrétní jednotky dokument neuvádí. O tři dny později k puči skutečně došlo. Odhad o chybějící koordinaci se tak ukázal jako nepřesný.
Ráno, kdy se Allendova vláda hroutila
Briefing z 11. září, doručený Nixonovi týž den, kdy chilská armáda zasáhla proti vládě, uvádí, že důstojníci jsou odhodláni obnovit pořádek, ale možná nemají účinně koordinovaný plán, jak využít rozsáhlou občanskou opozici proti Allendemu. Dodává, že plány námořních důstojníků na vyvolání vojenské akce podporují některé klíčové armádní jednotky. O Allendovi samotném zpráva uvádí, že stále doufá, že vyčkáváním oddálí rozhodující střet. Jde o hodnocení nejistoty v reálném čase, ne o potvrzení, že CIA akci řídila nebo přesně předvídala její průběh. Dokument neuvádí, odkud informace pocházela ani jak byla ověřena.
Oficiální důvod zveřejnění
Ministerstvo zahraničí USA rámovalo odtajnění jako krok k větší transparentnosti a uvedlo, že reagovalo na formální žádost chilské vlády prezidenta Gabriela Borice, podanou před padesátým výročím puče. V prohlášení úřad dodal, že odtajňovací řízení je složitý meziresortní proces, který zvažuje národní bezpečnost, ochranu zdrojů a metod i další rizika a přínosy zveřejnění. To je odpověď na otázku, proč byl dokument zveřejněn právě v srpnu 2023, ne na otázku, proč byl předtím desítky let utajen. Mezi těmito dvěma otázkami je rozdíl, který úřední vyjádření nijak nepřekrývá.
Rutina, která trvala neobvykle dlouho
Nejjednodušší čtení nabízí obyčejnou byrokracii: dokumenty prošly standardní klasifikační lhůtou pro zpravodajské produkty a nikdo neměl důvod je uvolnit dřív, dokud nepřišla konkrétní žádost. Taková verze nevyžaduje žádné spiknutí, jen papírování, které čekalo na popud. Slabinu tohoto čtení ukazuje vlastní historie případu: ještě v roce 2016 organizace National Security Archive, nezávislý archiv odtajněných amerických dokumentů, zaznamenala, že celý oddíl o Chile byl z briefingu z 11. září vyškrtnutý, ačkoli tisíce dalších citlivých záznamů z období puče byly odtajněny už od roku 1999. V roce 2022, devětačtyřicet let po puči, byl briefing stále veden jako citlivá informace národní bezpečnosti. Pokud šlo jen o rutinní lhůtu, zůstává neobjasněné, proč trvala tak výrazně déle než u srovnatelných materiálů ze stejného období.
Co řekl Kornbluh a co zůstává jeho názorem
Peter Kornbluh, analytik National Security Archive, který dlouhodobě vede její program k dokumentaci Chile, podal v roce 2023 žádost podle amerického zákona o svobodném přístupu k informacím na právě tyto dva briefingy. Po jejich zveřejnění uvedl, že v textech není „jediná věta“, která by mohla ohrozit národní bezpečnost Spojených států. Zveřejnění podle něj vzniklo kombinací tlaku jeho žádosti a diplomatického úsilí chilské vlády. Tohle je jeho hodnocení k srpnu 2023, ne oficiální stanovisko ministerstva zahraničí ani obsah samotných briefingů. Kornbluh nehodnotí, co dokumenty říkají, hodnotí, proč byly uvolněny právě teď, a to zůstává jeho dohadem, byť podloženým vlastní žádostí.
Mezera, která zůstává mezerou
Proč byly tyto dva konkrétní briefingy utajeny téměř padesát let, nevysvětluje ministerstvo zahraničí, nevysvětluje to Kornbluh a nevysvětlují to ani samotné dokumenty. Podle Kornbluha zůstávají utajeny i další záznamy týkající se Chile, mimo jiné CIA spisy k případům dvou amerických občanů, Charlese Hormana a Franka Teruggiho, zadržených a popravených v dnech po puči, a záznamy o podpoře CIA pro vznik represivní chilské tajné policie DINA. Jde o jeho vlastní tvrzení, ne o doloženou žádost chilské vlády, a rozsah ani obsah těchto materiálů nejsou v dostupných pramenech dál specifikovány. Kornbluh vyjádřil naději, že Bidenova administrativa zveřejní i zbylé materiály, které podle něj zůstávají tajné „nevysvětlitelně“, ale žádný konkrétní příslib ani termín k tomu nezazněl. Tahle část případu končí tam, kde končí papíry, ne proto, že by v nich bylo něco dramatického, ale proto, že k nim dosud nikdo nic dalšího neřekl.